Pravým bukovým pralesem se můžete projít na jihu Plzeňska

Při jižním okraji rezervace vede po lesní silnici zelená turistická trasa. U ní také najdete informační tabuli s nápisem Národní přírodní rezervace Chejlava. Tenhle nápis je posledním lidským výtvorem před vstupem do pralesa. Stromy v něm jsou tu záměrně ponechané svému přirozenému vývoji už téměř sto let.

Na první pohled vás zaujmou opravdu vysoké a hlavně mohutné stromy – zejména buky. Ty jsou také hlavním předmětem ochrany zdejší přírody. Lesnicky se tu přestalo hospodařit už po druhé světové válce. Nejstarší stromy tu pamatují ještě 18. století. Nikde tu neuvidíte stopy po pile, složené klády dřeva nebo pařezy.

Jen mech a desítky let|foto: Pavel Halla

Stromy, které by v normálním udržovaném lese dávno padly, zde tak stojí dál. Některé vypadají jako indiánské totemy. Staré tlející a zvětrávající buky zároveň udržují další život. Jsou totiž domovem mnoha jeho forem. Spatříte tu zajímavé a neobvyklé druhy hub, hmyzu a dalších živočichů. Celkem jich tu žije přes dvě stě.

Dutiny starých buků mají rády hlavně sovy – kalous ušatý nebo kulíšek nejmenší, ale také třeba výr velký. Právem je tohle místo Národní přírodní rezervací a zároveň součástí evropsky významné lokality v soustavě Natura 2000.

Jak vlastně „končí“ stromy?

Bukový prales Chejlava|foto: Pavel Halla

Zdánlivě banální otázka. Tak staré stromy, aby se přirozeně několik desítek let rozpadaly, nikde jinde než v pralese neuvidíte. Většinou jsou městské a parkové stromy průběžně udržovány tak, aby nehrozil pád jejich odumírajících větví, a nemocné nebo přestárlé stromy jsou včas káceny. V Národní přírodní rezervaci Chejlava je to přesně naopak.

Najdete tu například dutý strom, který zatím ještě roste, ale příští silnější vítr ho může složit k zemi. Zblízka tu uvidíte červotočem skrz na skrz provrtaný suchý buk, který tu ale majestátně stojí dál jako by se nic nedělo. Anebo pohladíte mechem zcela pohlcený strom či jiný, porostlý překrásně oranžovými houbičkami. Skutečně tu ale buďte opatrní. Přeci jen jste v opravdovém bukovém pralese.

Při procházce vás možná zaujmou i zhruba metrové dnes už téměř neznatelné jámy. Ty jsou pozůstatkem povrchové těžby limonitu – železné rudy. Limonit tu dokonce ještě dnes můžete najít – poznáte ho potěžkáním. I laickým odhadem rozpoznáte, že je kámen tak nějak těžší než „normální“ kámen stejné velikosti. To je způsobeno právě obsahem železné rudy. Jamky po dávné těžbě přitom nijak neruší atmosféru pravého bukového pralesa.