Přezdívku mám z naší hymny, směje se přední český saxofonista Vladimír Boryš Secký
Vladimír Boryš Secký pochází z muzikantské rodiny. Na různé nástroje hrál už od dětství. Do hudební školy chodil na piano, potom se osm let věnoval hře na klarinet. Sám ale toužil ještě po něčem jiném. Když mu pak jednou jeho otec přinesl starý saxofon, změnilo mu to život. A přestože hru na saxofon nikde oficiálně nestudoval, patří dnes k těm nejlepším.
S klarinetem začínal ze dvou důvodů. „Tehdy se říkalo, že je lepší, když děti začnou na klarinet. Protože je lehčí, menší a líp se to ufoukne. Ale především se v hudebkách saxofon nevyučoval. To je až novinka posledních třiceti let. A já jsem začal hrát na ten klarinet někdy v polovině 70. let,“ říká Boryš Secký.
Jenomže klarinet ho až tak nenadchl. „Klarinet to je taková dechovka a já jsem chtěl hrát něco jinýho. A tak táta někde sehnal starý saxofon a přinesl mi ho domů. Říkal, to je stejný jako na klarinet, tak se to nauč. Tak jsem si pouštěl desky Felixe Slováčka a učil jsem se to na těch jeho skladbách. A ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, že s ním jednou budu hrát,“ usmívá se muzikant.
Díky svému talentu a píli se nakonec naučil hrát na saxofon tak skvěle, že doprovázel řadu našich umělců při nahrávání jejich desek i při živých koncertech. Například Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou, Lucii Bílou, Vladimíra Mišíka, Radůzu či Karla Gotta.
Boryš umí
Vladimír Boryš Secký byl členem celé řady kapel. Některé už zanikly, jiné stále trvají nebo byly obnoveny. "Dnes asi nejvíc hrajeme s kapelou Flamengo Reunion Session, potom s Livin Free, Bílou nemocí a taky s Cadillacem, kde hraju už přes čtyřicet let s Pavlem Sedláčkem," vypočítává muzikant. Za svou domovskou kapelu ale považuje Boom!Band. "S těma hraju už hodně dlouho a zažili jsme toho spolu spoustu, i všude po světě."
A co se skrývá za jeho prostředním jménem Boryš? „To je moje přezdívka. Málokdo z branže ví, že jsem Vladimír. To se každý vždycky diví. A Boryš vzniknul tak, že někdy na střední škole jsme někde hráli a jeden muzikant mi řekl, ty seš Boryš. A já na to říkám, co to jako je Boryš, co to znamená? A on na to, ty neznáš českou hymnu? Znám. No a co se tam zpívá? Boryš umí. Po skalinách,“ směje se saxofonista.
Co je nejtěžší se při hře na saxofon naučit, proč mu kdysi jeho tatínek rozmluvil bicí a co je další velkou vášní Boryše Seckého se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
