Při pohledu na hvězdnou oblohu mě napadá jediné slovo. Pokora, říká astronom Pavel Suchan

8 fotografií

Pavel Suchan je tiskovým tajemníkem Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Díky svému povolání se na hvězdnou oblohu dívá každý den a sám pro sebe si tak kontroluje, zda ho jeho práce stále baví, jestli už mu nezevšedněla. „Ta obloha je naštěstí pokaždé trochu jiná. Jsou jinak postavená souhvězdí. Může tam být nějaký meteor, proletí tam družice, dochází k nějakému mimořádnému astronomickému úkazu. Vždycky je to originální pohled,“ říká astronom.

Naneštěstí se v důsledku stále většího světelného znečištění možnost pozorování noční oblohy zmenšuje. „Za Karla IV. bychom na nebi napočítali tři tisíce hvězd. Dneska máme možnost jich u nás za těch nejlepších pozorovacích podmínek vidět jen asi devatenáct set. A už nikde v Evropě neuvidíme ten plný počet hvězd, protože si je tím naším světlem krademe,“ vysvětluje Pavel Suchan.

Pavel Suchan se na hvězdnou oblohu dívá každý den|foto:archiv Pavla Suchana

Daleko víc než pouhým okem můžeme spatřit dalekohledem. „Když se budeme dívat třeba na Venuši, může nás překvapit, že vypadá jako měsíček, protože ona stejně jako náš Měsíc jeví fáze, takže ji nemusíme vidět celou. Když se budeme dívat na Mars, tak to je vysloveně rudá planeta, protože je na ní spousta oxidu železa. A nejkrásnější je pohled na Saturn, který kolem sebe má ten viditelný prstenec,“ popisuje astronom.

Jsme nepatrným zrnkem ve vesmíru

Pavel Suchan před Hvězdárnou Ondřejov|foto:archiv Pavla Suchana

Úžasnou podívanou nám na nebi nabízejí úkazy, jako jsou zatmění Slunce či Měsíce, které ovšem pokaždé proběhnou překvapivě rychle. „U zatmění Slunce platí jedna základní rada. Dívejte se. Nefoťte. Nezaznamenávejte. Nikam nechoďte. Protože ta vůbec nejdelší možná délka trvání je asi osm minut. Je to opravdu fofr. Takže má smysl se věnovat jenom tomu a dívat se,“ radí Pavel Suchan.

Jeho samotného při pohledu na oblohu napadá jediné slovo. Pokora. „Pohled na tu oblohu posetou hvězdami připomíná člověku, že nejsme až tak významní. Když se na ni podíváme z prostředka velkoměsta, uvidíme jen jednu, dvě hvězdy. A pak máme pocit, že jsme v roli toho moci pána, který tady všecko přesvítil, a my jsme tu ti hlavní. Ale to vůbec není pravda. Jsme opravdu jen nepatrným zrnkem ve vesmíru,“ uzavírá astronom.

Proč by si nezvládl vyzkoušet roli astronauta, jak se stalo, že český Krteček letěl do vesmíru a jak veliký je největší dalekohled v naší republice, se dozvíte při poslechu celého pořadu.