Pro paní Janu Matouškovou je hra na varhany relaxací i službou

Chodili jste někdy na klavír do Základní umělecké školy a přitom máte rádi zvuk varhan? Ačkoliv oba nástroje mají klávesnici, u varhan je nutné si ještě osvojit také nožní pedály. Varhaník zkrátka hraje rukama i nohama.

O tom ví své i paní Jana Matoušková, která v Čelákovicích už několik let hraje na varhany při bohoslužbách v místním románském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Přitom je profesí učitelka angličtiny a hru na varhany se naučila až jako dospělá. Měla ráda jejich zvuk a navíc se zapojila do čelákovického Spolku pro varhanní hudbu, který se snaží místní varhany renovovat.

Řehole, která se postupně stala zábavou

Na samém začátku byl v dětství klavír i kytara, na kterou občas hrávala u táboráku. Zvuk varhan jí ale lákal. Asi před 15 lety se rozhodla si hru na varhany vyzkoušet.

Hra ji moc bavila, s technikou nožních pedálů ale měla problémy. Při hře je zkrátka nutná koordinace rukou i nohou a to je velmi obtížné. Velmi jí pomohly i kurzy, které absolvovala na Arcibiskupství pražském u profesora Miroslavy Pšeničky. To byl zásadní vklad do její varhanické kariéry. Ale pak bylo nutné cvičit a cvičit…

Varhanice Jana Matoušková|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Nožní pedály, na které se bez speciálních bot hraje špatně

Dnes se při bohoslužbách v kostele Nanebevzetí Panny Marie střídá s kolegyní. Aby mohla pravidelně hrát, často chodí do kostela cvičit ve svém volném čase.

Hrát při bohoslužbách je závazek, pro paní Janu je to ale radost i služba místní farnosti. Bez varhan se při bohoslužbách obtížně zpívá. Varhany má tak ráda, že pro ní hra není pouze řehole a cvičení, ale do kostela chodí k varhanám relaxovat. A to ji moc baví, přestože osvojit si nožní pedály u některých skladeb jí zabralo více než rok.