Pro spisovatelku Kláru Gočárovou je tvorba životodárnou energií
Paní Klára Gočárová žije s početnou rodinou v Čerčanech, kde vyučuje cizí jazyky. První knihy životních vzpomínek psala pro své děti. Když ale její knihy příběhů žádalo stále více rodinných přátel, rozhodla se nakonec pro jejich vydání. V roce 2014 nejprve vydala na vlastní náklady trilogii Voslí můstky a úspěch ji inspiroval k další tvorbě.
Psaní byla vždy její velká touha i velká láska
Paní Gočárová vyrůstala ve velmi umělecky založené rodině. V nejtišší místnosti domu si zřídila pracovnu, kde vyučovala cizí jazyky a po chvilkách psala své vzpomínky. Bylo rozhodně na co vzpomínat. Její maminka, Lucie Gočárová, vnučka slavného architekta Josefa Gočára, organizovala výstavy a muzejní expozice a byla stále v kontaktu s předními umělci své doby.
Klára se už v dětství běžně setkávala s významnými osobnostmi přímo doma v kuchyni, kam často chodívali na přátelské a pracovní návštěvy. Z dětství měla mnoho cenných vzpomínek například na výtvarníka Theodora Pištěka, vynikajícího malíře Bedřicha Dlouhého, spisovatelku Ivu Hercíkovou, a různé další osobnosti vědy a kultury… mimo jiné na geologa Pavla Sekeru, který prý byl doma „od Sahary až po Antarktidu“. Jsou to nejen vzpomínky na významné osobnosti, ale také na jejich zajímavé lidské osudy. A právě příběhy „ze života“ ji začaly zajímat a postupně se stávaly ústředním tématem její tvorby.
Deník babičky Emy
Jakkoliv z jedné strany paní Kláru formovalo umělecké prostředí, ve kterém vyrůstala, jiný rozměr přinesla babička, spisovatelka Ema Řezáčová. Vybranou češtinou si totiž psala velmi podrobně svůj deníček a kdykoliv si v něm dnes paní Klára listuje a čte, má pocit, že má babičku vedle sebe. Chtěla jednou zanechat podobný odkaz i svým čtyřem dětem. Aby si jednou mohly její vzpomínky a zážitky kdykoliv přečíst a měly na ní krásnou památku.
Vedle péče o rodinu zvládala vyučovat také francouzštinu, angličtinu, němčinu, ruštinu a španělštinu a po chvilkách postupně objevovala svůj spisovatelský talent. O to více se musela v krátkém čase soustředit. Podomácku sešité první spisy příběhů našly rychle zájemce a paní Klára Gočárová začala zvažovat jejich výtisk na vlastní náklady. Jak dnes vzpomíná, měla štěstí. Rychle se jí totiž podařilo sestavit tým, se kterým své knihy k vydání připravuje – spolehlivá kamarádka ze studií Renata Hronová se zhostila korektur a rychle doporučila i skvělou designérku Evu Hradilákovou, která navrhuje grafickou úpravu.
Po trilogii „Voslí můstky“ postupně s velkým úspěchem přibyly další knihy, ve kterých se vypráví o zajímavých lidských osudech – Učitelčin snář, Na tichou počtu - aneb román nejen pro ženy, Puzzlení aneb cizími jazyky snadno a rychle a zatím poslední Číbabí psíběhy, o tom, že vše na světě má mít svou harmonii, která se nejlépe tvoří ve dvou.
Životodárná tvorba, která přináší radost
Dnes je o knihy paní Kláry Gočárové takový zájem, že se rozhodla vlastní tvorbě věnovat více. Psaní ji nejen těší, ale jak zjistila, má na ni i blahodárný účinek. Když si sedne do klidu své pracovny a začne psát, vžije se naplno do příběhů svých hrdinů. To ji velmi obohacuje a psaní jí tak přináší i velkou radost.
Najít si nějaký způsob vlastního tvoření doporučuje ostatně každému, i když si mnozí myslí, že nemají talent. Vyrábět cokoliv, svíčky nebo mýdla, jakékoliv maličkosti, které potěší jako dárek a přinesou radost i tomu, kdo je vytváří. Tvorba jako taková je totiž podle Kláry Gočárové životodárná.
Související
-
Petra Hanousková se z původní dámské krejčové stala krejčovou „pro radost“
Před čtyřmi lety se Petře Hanouskové změnil život a konečně našla sama sebe. Z šití se překvapivě stal velký koníček a velké potěšení.
-
Paní Naděždu Řehákovou přivedla do Kouřimi láska. Netušila, že právě tady oslaví sté narozeniny
Paní Naděžda Řeháková pochází z dobře situované rodiny v Praze, ale v roce 1960 se přivdala do města Kouřim, kde žije dodnes. Toto historické město jí přirostlo k srdci.
-
Marka Míková dovedla loutky z divadelního jeviště přímo do nemocnic
Loutky provázely Marku Míkovou od dětství. Loutkami a maňásky dokáže potěšit především děti a její soubor Loutky v nemocnici přinese divadlo malým marodům až do postýlek.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.