Prozkoumejte nový web o Terezíně. Říčanská ZUŠ nacvičuje Brundibára. A jaké jsou osudy Židů v Íránu?

Ghetto v digitálním světě

Symbolem holokaustu v českých zemích je beze sporu Terezín. Za necelé 4 roky jím prošlo více než 140.000 židovských vězňů – mužů, žen a dětí. A právě Terezínu se věnuje nová stránka ghetto-terezin.cz. Zájemci se na ní dozví podstatné věci o ghettu, o podmínkách života jeho obyvatel i o různých významných osobnostech. Jaké další informace lze na webu najít, už nám prozradil Tomáš Kraus, ředitel Institutu Terezínské iniciativy, který na webu spolupracoval.

Podle něj web zaplňuje důležité prázdné místo, a to i pro zahraniční návštěvníky. „Není náhodou, že projekt podpořil Česko-německý fond budoucnosti. Najdete tam souhrn literatury i seznam filmů, který budeme průběžně doplňovat,“ popisuje ředitel. Unikátní je zejména digitální lexikon a mapa.

„Moderní a zajímavá je virtuální prohlídka Malé pevnosti. Lidé z celé Evropy ji mohou projít přímo na svých obrazovkách,“ dodává Kraus.

Důvodem vzniku webu byla kromě jiného i snaha ukázat specifika českého narativu holokaustu, který je v zahraničí často přehlížen. „V německém prostředí není terezínský fenomén uměleckého vzestupu v nelidských podmínkách příliš znám. Připomínat tyto osudy je v době sílícího antisemitismu jedna z cest, jak proti němu bojovat,“ uzavírá ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus.

Brundibár: Naděje v dětských hlasech

Dětskou operu Brundibár složil Hans Krása ještě před válkou. Poprvé ji uvedl židovský sirotčinec v Praze na přelomu let 1942 a 1943. Zásadní roli pak sehrála v terezínském ghettu, kde posilovala odvahu a naději celé komunity. Základní umělecká škola v Říčanech u Prahy se nyní rozhodla nastudovat dílo v kompletním scénickém provedení s orchestrem, sborem, mluveným slovem i tanečními choreografiemi. Představí ho 2. února v Kulturním centru Labuť, komornější, koncertní verzi už 27. ledna ve strančické synagoze. Šárka Švábová natáčela na zkoušce s iniciátorkou a vedoucí projektu Lucií Novákovou. 

 „Brundibár letos jako by šel na svět úplně sám. Spolupracujeme s rodinou Fleglových, kteří kdysi operu prováděli s Dismanovým souborem v Terezíně, a dokonce nám předali původní kostýmy,“ vypráví Lucie Nováková.

Orchestr říčanské Základní umělecké školy tvoří žáci i učitelé a hrají přesně podle terezínské partitury. Pro představitele hlavních rolí, Denisu a Valérii, je nejtěžší zpívat výšky a naučit se slova jako „flašinetář“.

„Příběh o Pepíčkovi a Anince, kteří porazí zlo v podobě Brundibára, je velmi optimistický,“ vysvětlují děti.

Podle vedoucí projektu je důležité, aby děti vnímaly poselství dobra. „Povídali jsme si o historii a souvislostech, ve kterých dílo vzniklo. Celý projekt má tedy i vzdělávací rozměr, který připomíná osudy těch, kteří operu hráli před námi,“ doplňuje Nováková.

Íránští Židé: Mezi tradicí a režimem

V centru pozornosti celého světa je v tyto dny Írán. Jde o stát, jehož vláda označuje Izrael za svého předního nepřítele. Ale také zemi s nejpočetnější židovskou komunitou na Blízkém východě mimo Izrael. Jak tedy vypadají persko-židovské a íránsko-izraelské vztahy? Podrobnosti přináší Jan Fingerland.

Ten připomíná, že vazba mezi Židy a Peršany sahá až ke králi Kýrovi, který kdysi židovský národ osvobodil. „Ještě před osmdesáti lety měla diaspora v Íránu 150.000 členů. Dnes jich zůstává zhruba desetina, přesto jsou tito lidé hrdými patrioty,“ vysvětluje Fingerland.

Současná teokratická republika je pro ně však temným obdobím. Židovský zástupce v parlamentu musí prokazovat loajalitu spíláním Izraeli a židovské školy mají muslimské ředitele.

„Bohaté rodiny odešly do USA, chudší do Izraele, kde tvoří největší íránskou komunitu na světě a stále udržují svou identitu,“ uvádí Fingerland.

Aktuálně komunitou otřásá případ vězněného Kamrana Hekmatiho. „Byl odsouzen za návštěvu Izraele, a to navzdory vážné nemoci. Stejně jako ostatní i on doufá v obnovení svobody ve své rodné zemi,“ uzavírá Fingerland.

To vše a ještě mnoho dalšího si poslechněte v magazínu Šalom alejchem.