Putimská brána v Písku už nestojí, ale kolemjdoucí stále sledují dvě panenky

Putimská brána byla jednou ze tří bran, kterou se vcházelo do města Písku už ve středověku. Měla vysokou hranolovou věž nad průjezdem, který překlenoval cestu mezi dnešními domy U koulí a U zlaté koule. Přes hradební příkop vedl s největší pravděpodobností padací most, který byl po husitských válkách nahrazen mostem kamenným. A ten stojí dodnes. Ve stejné době vznikla i polokruhovitá bašta před bránou. I ta se dodnes dochovala.

Na počátku 19. století se ukázalo, že věž nad bránou je značně poškozená. Místo opravy, která se městské radě zdála drahá, nechali písečtí věž roku 1812 zbourat. Při bourání se našly staré dělové koule, které byly na bránu vystřeleny zřejmě během několikerého obléhání města. Dělníci je vzali a zasadili do fasády okolních domů. Koule se tak staly domovními znameními.

Místo, kde stávala Putimská brána|foto: Filip Černý

Píseň žáků darebáků

Putimská brána dodnes žije v lidové písni "Když jsem šel Putimskou branou." Bezpochyby šlo o píseň, kterou do Písku přinesli studenti z Klatov, když přecházeli z tamního zrušeného gymnázia na nově založené písecké. Nápěv přitom dostal nová slova s píseckými reáliemi.

Do obecného povědomí písničku prý rozšířil málo úspěšný písecký student Mikoláš Aleš, který ji s oblibou zpíval v pražských hospodách. Panenky, které se v písni dívají za studentem, můžete ovšem dodnes spatřit na fasádě domu č. p. 154 v Putimské ulici, pár metrů od míst, kde stávala brána.

Dům u koulí, kdysi přiléhal k Putimské bráně|foto: Filip Černý

Do současnosti se dochoval z Putimské brány jenom opěrný blok vedle vchodu do parkánu v domě č. p. 131. Doslova pár kroků od bývalé brány se nacházejí nově zrekonstruované gotické parkány, které jsou volně přístupné a umožňují příjemné posezení ve stínu píseckých hradeb.