Původně turecké fezy se staly předchůdci populárních rádiovek. Jak se orientální pokrývka hlavy dostala do Strakonic?
Fezy – typické orientální pokrývky hlavy připomínající svým tvarem červené květináče – se v 19. století staly výhodným obchodním artiklem strakonických textilních podnikatelů. O tom, jak se fezy dostaly zrovna do Strakonic, vyprávějí legendy.
Na místního pletařského mistra Jana Petráše se prý obrátil obchodník z Lince, který vozil zboží do Orientu a potřeboval někoho, kdo by uměl zhotovit fez. Petráš se osvědčil, zakázky se mu jen hrnuly a sám je nestíhal plnit.
V roce 1812 mladý židovský podnikatel Wolf Fürth získal oprávnění k obchodu se suknem, vlnou a barvami. Začínal s kapitálem 150 zlatých. Od roku 1828 se pustil do výroby fezů na export. Tehdy už pro něj pracovalo devět stovek zaměstnanců.
Po jeho smrti převzali vedení továrny osmadvacetiletý syn Josef spolu s bratry Jacobem a Moritzem. Podnik rozšířili, modernizovali a plně mechanizovali. Jejich produkty se kromě Turecka začaly vyvážet i do Indie, Egypta či na Blízký východ a doslova dobyly celý svět.
Za útlum výroby fezů v roce 1925 mohl turecký vůdce Mustafa Kemal Atatürk, který je ve své zemi zakázal nosit. Strakoničtí tedy začali vyrábět populární rádiovky.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
