Rembrandtův slon v Mladé Boleslavi: Fascinující příběh Hansken, první cvičené slonice ve městě
Holandský obchodník a podnikatel Cornelius van Groeneveld, bývalý voják, v polovině 30. let 17. století koupil za 20 tisíc zlatých slonici, původem z Cejlonu. Naučil ji různým kouskům; v armádě získal zkušenosti s výcvikem koní, což se mu při cvičení s Hansken asi hodilo. A přestože zuřila třicetiletá válka, na cvičeném slonu se jal procestovat většinu starého kontinentu.
Slonice předváděla neuvěřitelné kousky, ale jako zjevení působila sama o sobě. Tehdy totiž o existenci slona málokdo věděl, natož aby ho viděl na vlastní oči. Nevěřícně na Hansken zírali i v Mladé Boleslavi, která se stala jednou ze zastávek jejich společné cesty.
Ale ještě než vyrazili z Amsterdamu na cesty, slonice Hansken stála modelem malíři Rembrandtovi. Mezi dochovanými díly světově proslulého nizozemského malíře Rembrandta van Rijna je totiž několik malých skic, zachycujících slona. Historici prokázali, že se jedná o Hansken.
Během 20 let, kdy Cornelius a Hansken putovali po starém kontinentu, navštívili stovky míst. Slonici vítaly nadšené davy v Hamburku, Gdaňsku, Brémách, Paříži, Hannoveru, Drážďanech, Žitavě, Praze, Brně, Vídni, Curychu, Římě a dalších městech. Za tu dobu nachodila slonice nejméně 16 a půl tisíce kilometrů. Nosila za krkem svého pána a na zádech zavazadla i rekvizity pro vystoupení. Denně dokázala ujít až 60 kilometrů. A svou návštěvou poctila i Mladou Boleslav.
Autor Kroniky města Boleslava Mladého Jiří Kezelius Bydžovský v roce 1650 zapsal: „19. dubna přivedený slon, prve nevídaný, do Boleslavě, divné věci provozoval a ukazoval, nosem svým dlouhým zbraní kordem šermoval, peníze nosem z kapsy jinému bral a druhému dával, co k němu mluveno bylo, porozumíval, na nose lidi pozdvihoval i na sobě zdržoval, poklonu koleny činil i se pokládal příhbí nemaje.“
Zda své kousky Hansken tehdy předváděla na Staroměstkém rynku nebo snad za hradbami na Kozině, tradičním místě konání cirků a podobných vystoupení, to už se asi nedozvíme. Ani jak dlouho se ve městě zdržela.
Co ale víme, že nikdo, tedy ani Cornelius netušil, jak se o slonici starat, čím ji krmit. A tak se na jejím jídelníčku objevoval chléb, ovoce, ječmen, když nic jiného nebylo, seno a sláma. Hansken měla nezdravě nafouklé břicho. Diváci ji navíc napájeli alkoholem, na kterém se stala závislou. Protože vidět opilou slonici bylo zábavné.
Smrt zastihla Hansken v italské Florencii v roce 1655. Její tělo koupil Ferdinand II., velkovévoda toskánský, a nařídil kosti uchovat. Díky tomu je Hansken prvním vědecky popsaným exemplářem slona indického na světě. Kostru Hansken vystavuje dodnes muzeum ve Florencii.
Až do konce roku si v Muzeu Mladoboleslavska můžete prohlédnout panelovou výstavu s názvem Rembrandtův slon v Mladé Boleslavi - Fascinující příběh Hansken, první sloní návštěvnice našeho města.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
