Rodinné Zvonařství Manoušek si své know-how předává už po tři generace
Zvonařství Manoušek je tradiční zvonařská firma s historií od roku 1900. Umění odlévat zvony si tu předávají už tři generace zvonařů. Nejmladší Petr Rudolf Manoušek se proslavil výrobou Pražské mobilní zvonohry a přímo tak navázal na svého dědečka, který postavil první zvonohru v Čechách. Ve Zbraslavi založil v dílně svého otce Muzeum rodiny Manoušků, kde připomíná rodinnou historii.
Blíží se Vánoce a možná kromě vánočních ozdob z krabic vyndáváte i nejrůznější zvonečky, které dotváří kouzlo Vánoc i adventu. Není ale nad zvuk velkých zvonů odlitých zkušenými zvonaři. Novodobá historie českých zvonů je už přes sto let neodmyslitelně propojená s rodinou Manoušků. Své know-how si předávají už po tři generace. V současnosti o rodinný odkaz pečuje Petr Rudolf Manoušek, mimo jiné autor Pražské mobilní zvonohry. Měl na co navázat. Jeho dědeček vyrobil v roce 1926 úplně první zvonohru u nás. Byla umístěna v Pelhřimově, hrála mimo jiné národní hymnu a dědeček si patentoval stroje, které ve zvonohře hýbají zvony. A protože kromě výroby vlastních zvonů také často staré zvony opravoval (například v roce 1940 obrovský čtyřtunový zvon Vondru z Klatov), patentoval si dokonce technologii restaurování při svařování starých puklých zvonů.
V každém případě má Petr Rudolf Manoušek na co navazovat. Právě u něj ostatně končí mnoho historicky cenných starých zvonů, které jako národní odkaz opravuje a někdy i zachraňuje. Občas se mu dostane do ruky i zvon, který jeho dědeček vyrobil nebo opravil a podepsal se na něm zub času.
Místo, kde stále žije rodinný odkaz
Petra Rudolfa Manouška řemeslo učil jeho tatínek. Ačkoliv rodinná firma byla založena v roce 1900 v Brně, kde také v prvním období sídlila. Po znárodnění byla její činnost nuceně zastavena a Petrův tatínek musel pracovat v průmyslové slévárně. V roce 1967 si díky uvolnění politických poměrů koupil v Praze – Zbraslavi starý dům, který spíše připomínal ruinu. Opravil ho a začal znovu s provozováním zvonařství. Vlastní dílnu bylo navíc možné provozovat pouze pod Svazem výtvarných umělců a podmínkou bylo umělecké vzdělání. Protože paní Manoušková byla sochařka a v dílně pracovala také, problém byl částečně vyřešen.
V té době ale možnost vyučit se na nějaké škole zvonařem v podstatě neexistovala. Petr Rudolf Manoušek tak na uměleckoprůmyslové škole oficiálně vystudoval obor řezbářství a po maturitě začal pomáhat otci. Zvonařství ho hned nadchlo. Právě na Zbraslavi se od tatínka od svých deseti let učil rodinné řemeslo, kterému se věnuje celý život. Z domu, kde s tatínkem společně odlévali zvony, ze soukromých zdrojů vybudoval Muzeum rodiny Manoušků, které se věnuje zvonařství a připomíná rodinnou tradici.
Místo, kde si zvony zamilujete
Udržovat starý památkově chráněný objekt z roku 1713 je mimořádně náročné. Pokud ale toto originální místo navštívíte, dýchne na vás místní genius loci. Petr Rudolf Manoušek tu vystavil cenné rodinné dokumentární fotografie, které připomínají nejstarší období firmy. Dodnes je tu zachována část původního vybavení, takže je možné zájemcům představit i postup výroby. Ve vitrínách jsou pak zvonařské nástroje i vybrané historické zvony. Nechybí ani obrovské puklé srdce našeho největšího zvonu Zikmund z katedrály sv. Víta na Pražském hradě nebo ukázka zvonkohry.
Každý zvon je originál a je za ním skutečně těžká práce mistra zvonaře. Nelze se tak divit, že se právě tady od Petra Rudolfa Manouška dozvíte, že zvony mají nejen srdce, ale také tělo a především duši. Odejdete pak možná s přesvědčením, že zvuk zvonů skutečně léčí.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
