Rovnátka nejsou jen pro mladé. I ve vyšším věku se dá zachránit chrup a vrátit člověku sebevědomí a funkční skus
Když se řekne slovo rovnátka, většina z nás si představí teenagery. Doba se ale zásadně změnila. Moderní medicína dokáže zázraky v každém věku a ortodoncie už dávno není jen estetickou záležitostí pro mladé, ale klíčovou součástí léčby závažných problémů u dospělých.
I ve vyšším věku se dá zachránit chrup a vrátit člověku sebevědomí i funkční skus, třeba v 50 a možná i v 60. Také paní Eva tuto cestu úspěšně absolvovala. Fixní rovnátka jí byla nasazena, když oslavila padesáté čtvrté narozeniny, cesta ale nebyla úplně jednoduchá.
„Odhodlávala jsem se delší dobu a impulsem pro mě bylo i to, jak můj chrup vypadal. Chtěla jsem zkusit něco, co by vedlo k nápravě. Věděla jsem, že problémů s dutinou ústní mám hodně a potřebuji komplexní léčbu, nejenom ortodontickou.“
Čím vším paní Eva trpěla, vysvětluje MUDr. Tereza Homolová ze Stomatologického centra MUDr. Ivo Marek. „Krom toho, že měla parodontitidu, tak trpěla ještě dalšími různými příznaky, které se s tou parodontidou pojí. Měla tzv. mezerovitý chrup, to znamená, že některé zuby jí v důsledku té parodontitidy už chyběly a zuby okolo té mezery se do ní začaly sklánět. Proto by bylo pro jejího lékaře poměrně náročné do této mezery zaimplantovat. Měla také výrazný ústup kosti a neestetickou mezeru mezi předními zuby.“
Paní Eva tak zdánlivě nebyla úplně vhodný pacient na ortodontickou léčbu, nicméně právě ta může parodontologovi, chirurgovi nebo implantologovi velmi pomoci s celkovou rekonstrukcí chrupu.
Proč k závažným problémům se zuby u paní Evy došlo? Jakou metodu u ní MUDr. Homolová použila? Kolik let paní Eva rovnátka nosila. A kdy jsou lepší fixní rovnátka a kdy tzv. neviditelná? Poslechněte si další skutečný příběh moderní medicíny.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.