Růžový sad v Lidicích patří k největším na světě. V létě tam rozkvétá 240 odrůd růží
Sad přátelství a míru v Lidicích byl vybudován před více než 70 lety poblíž místa, kde stávala obec, vypálená nacisty. Po roce 1990 mu kvůli nedostatku financí hrozil zánik. V roce 2001 započala jeho obnova a dnes se svou rozlohou 3,5 hektaru patří k největším rozáriím na světě. Rozkvétá zde více než 24 tisíc růžových keřů.
Vznik Růžového sadu v Lidicích je spojen s britským lékařem, poslancem a mecenášem Barnettem Strossem. V září roku 1942 vzniklo z jeho iniciativy hnutí „Lidice shall live“ (Lidice budou žít), které se snažilo získat peníze na obnovu Lidic. Toto hnutí významně přispělo nejen k poválečné výstavbě nových Lidic, ale stálo i za vznikem rozsáhlého růžového sadu.
V roce 1955 se do Velké Británie vydala delegace lidických žen, aby převzala téměř 6 tisíc růžových keřů. Na založení sadu bylo málo času, zhruba osm měsíců. Jeho vybudování bylo svěřeno architektovi Františku Markovi, se kterým spolupracoval Bohumil Kavka. Sochařská výzdoba pochází z dílny Bedřicha Stefana a Karla Hladíka, který je autorem pískovcového sousoší dvou dětí s názvem „Mír“.
Otevření sadu bylo naplánováno na 19. června 1955. „Růže přicházely z celého světa,“ popisuje ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík. Nepřicházely však jenom růže, ale také tulipány z Holandska, šeříky z Francie či olivy, myrty a vavříny z Řecka. „Přestože objednávka zněla na růže, tak se tady objevovaly nejrůznější druhy orchidejí, byly dokonce poslány semena banánovníků.“ Květiny posílala města, spolky i obyčejní lidé, kterých se lidická tragédie hluboce dotkla.
V 90. letech hrozilo, že sad kvůli nedostatku peněz zcela zanikne. V roce 2001 však započala jeho obnova. Novou podobu v té době získaly i záhony, jejichž tvar a barvy v sobě nesou symboliku. „Ideální možnost by byla, kdyby lidé měli možnost vidět to z nadhledu nebo z leteckého pohledu,“ vysvětluje ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík. Růžové keře jsou totiž vysázené do tvaru tří květů růží.
Nejkrásnější vůně je u záhonů věnovaných lidickým dětem, kde jsou vysázeny růže v jemných pastelových barvách. Nejvíc je rudých růží, které symbolizují lidické muže. „Ta červená, to je symbolika pro Lidice: trny, růže, krev. Teď už snad i barva lásky, protože tu máme místo, kde jsou svatební záhony,“ ukazuje na pestrý záhon zahradnice Libuše Beranová.
Od poloviny června do konce září se v Růžovém sadu odehrávají romantické svatby a novomanželé zde vysazují růže nejen jako vzpomínku na svůj významný den, ale také na památku zavražděných lidických obyvatel.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
