Senohrabská plovárna má kouzlo Vančurova Rozmarného léta. V minulosti si ji oblíbili Franz Kafka, Hugo Haas i Vlasta Burian
Říční lázně jako z Vančurova Rozmarného léta najdete u Sázavy. Romantický areál s přívozem a modrobíle pruhovanými kabinkami byl založen už v roce 1899 pod hradem Zlenice. Senohrabská plovárna dnes o návštěvníky nemá nouzi, v 90. letech minulého století jí ale hrozil zánik.
Plovárna Senohraby se rozkládá na malebném místě u soutoku Sázavy s potokem Mnichovka. Od hotelu Kormorán ve Zlenicích se tam dostanete suchou nohou díky přívozu, který podle neověřených zmínek sloužil návštěvníkům už v roce 1920. Stačí zamávat a převozník Martin si pro vás s úsměvem dojede. Na jeho postu se s bidlem v ruce vystřídalo velké množství lidí. Dodnes tam vzpomínají na legendárního převozníka z přelomu 50. a 60. let minulého století, kterému se přezdívalo Stehno.
Senohrabská plovárna je překvapivě dobře vybavená, nic nechybí: koupací molo na břehu řeky, venkovní i vnitřní sprcha, posezení u ohně, knihovnička, převlékací kabiny, dětské hřiště i košatá lípa, která návštěvníkům odpočívajícím na pruhovaných lehátcích poskytuje chladivý stín.
Kdo má hlad, může se zastavit v sousední Baštírně. Kdo se nudí, může vystoupat ke hradu Zlenice a rozhlédnout se po kraji. Komu je vedro, ten skočí do řeky.
Dnes areál spravuje Spolek pro senohrabskou plovárnu a přívoz, který romantické říční lázně zachránil před zánikem. Vstup do areálu je volný. Parta nadšenců a kamarádů plovárnu udržuje a vylepšuje ve svém volném čase. Jejich úsilí proto můžete podpořit například koupí upomínkových publikací nebo historických pohlednic. V modrobíle pruhovaném domku vám paní lázeňská půjčí lehátko, plovací vestu i sportovní náčiní.
Jak se žije na plovárně? A co se ukrývá za dveřmi kabinek? Poslechněte si v příspěvku redaktorky Báry Kvapilové.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
