Sport je pro mě něco jako manželství, říká úspěšný handicapovaný sportovec Martin Zikmund
Zdravotní problémy nejsou důvodem proto, aby člověk nesportoval. Své o tom ví Martin Zikmund z Neratovic na Mělnicku. Potkat ho můžete na nejrůznějších sportovištích – od vody, přes led až po extrémní závody. Zkrátka, sport se stal nezbytnou součástí jeho života.
„Běhám o berlích. Mám odmala rozštěp páteře, což je asi ten největší handicap. Hraju para hokej, jezdím závodně parapaddleboardy a běhám různý šílený extrémní závody,“ přibližuje Martin Zikmund.
Se sportem začínal před 20 roky para hokejem, pak přešel na etrémní překážkové závody a v poslední době se věnuje hlavně parapaddleboardingu. „To máte takový klasický nafukovací prkno, na tom speciální židli a s tím se jezdí závody,“ popisuje svůj momentálně nejoblíbenější sport.
Para hokej má dnes už jen pro zábavu, zato na vodě sbírá úspěchy a medailová umístění. „Co se týče parapaddleboardingu, tak v něm jsem několikanásobný mistr republiky, takže tam se mi samozřejmě daří. Zároveň jsem se světě jsem se účastnil několika zajímavých akcí, kdy jsem třeba jezdil v holandských kanálech 220 km nonstop. Tam jsem odstoupil po 96 kilometrech a po 16 hodinách.“
S ohledem na jeho handicap spojený s rozštěpem páteře se jen těžko dá vybrat sport, který je pro něj nejnáročnější, všechny druhy jsou ale nedílnou součástí jeho života. „Bez aktivního pohybu si žádný den neumím představit. Pro mě je sport něco jako manželství,“ říká Zikmund.
A jaké má před sebou aktuální výzvy? Poslechněte si v reportáži Pavla Petra.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
