Šťastný chameleon zezelená. Ochočíte ho s pomocí pamlsků

22. září 2018

Každý si pod pojmem domácí miláček může představit něco jiného. Nejčastěji to asi bude pes, kočka, popřípadě morče nebo králík. Jsou ale lidé, kteří se stejně dokážou mazlit s tvory bez jemných kožíšků. I takové chameleony, leguány nebo agamy je prý možné ochočit.

Podle odborníků jsou pro chovatele plazů začátečníky, především děti, nejvhodnější agamy. „Je méně náročná, než chameleon. Je vitálnější, odolnější a lépe ochočitelná,“ říká chovatel a majitel obchodu se zvířaty Jaroslav Havlíček z Jihlavy.  Ochočení plaza doporučuje. „Takový dospělý chameleon, když štípne, tak je to bolestivé, je z toho i modřina,“ říká. Jak ochočit agamu nebo chameleona? Podobně jako psa nebo kočku, pomocí vhodných pamlsků.

Co se týče potřeb k chovu agamy, je třeba pořídit terárium, nejlépe skleněné. Plastové by totiž bylo brzy odřené častým čištěním, ale i drápky zvířete. „Potom zdroj tepelný, a pro agamy se dává ještě podložka, topná kabel nebo kámen na dno terária,“ dodává Jaroslav Svoboda. Je vhodné v teráriu vytvořit jednu stranu teplou, a jednu chladnější. Jako podestýlku na dno terária chovatel doporučuje praný říční písek, který je nutné podle potřeby vyměňovat. Aby měli plazi dost pohybu, dávají se jim do terária klacíky, popřípadě vhodná zeleň.

Ke zvlhčování terária je třeba přistupovat s nejvyšší opatrností. Stačí rosit jednou denně. Z přírody jsou agamy zvyklé na sušší a vlhčí období. Často jim tam musí stačit vlhkost ze zelené potravy. „Doporučujeme ovoce, zeleninu, salát, v létě pampelišky,“ říká chovatel. Hlavní potravou je ovšem hmyz. Podle stáří plaza se krmí cvrčky různých velikostí, octomilkami, sarančaty nebo šváby. Hmyz je samozřejmě živý, aby si ho mohla zvířata odchytit sama.

 

 

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.