Stavitel Jiří Zvoníček si ve svém domě bez dveří rád povídá s návštěvami

Dům je jakoby schovaný v kopci, má šikmou střechu, porostlou trávou. „Od malička jsem chtěl v něčem vyniknout. Dělat něco, co mi bude dělat radost. Hrál jsem na hudební nástroje, maloval jsem. Dlouho jsem hledal něco, v čem nebudu mít omezení. Nakonec z toho vyšlo stavebnictví v kombinaci s architekturou a filosofií s tím spojenou, kde můžu uplatnit svou kreativitu,“ vzpomíná na své začátky stavitel.

Střed kruhového domu je zároveń velkým topeništěm a krbem|foto: Markéta Vejvodová

V jeho domě nejsou dveře, dům nemá ani žádný roh. Navíc je otevřený pro širokou veřejnost. A i když v Těptíně není žádná směrovka, každý z místních vám poradí cestu. „Odmalička jsem měl rád lidi a chtěl jsem jim dát podnět, aby byli sami sebou. Aby nekopírovali to, co vidí u souseda,“ dodal.

Uvnitř domu v obýváku je zároveň kavárna a galerie, kde se konají i koncerty. „V zásadě sem může přijít kdokoliv, kdo má chuť a nebojí se překonat ostych. Někdy lidé dům hledají i déle, ale přijedou, protože ho chtěli objevit. A čas, který s nimi strávím, není vůbec ztracený. To je skutečný život, když si s někým povídáte, posloucháte jeho příběhy. Proč bych měl koukat na televizi, když tohle mám v přímém přenosu,“ vysvětluje Jiří Zvoníček.