Tanec je dřina, ale přináší velkou radost, říká pedagožka, vyučující lidové tance, Magdalena Kaprasová

11 fotografií

Životní cesty ji pak nasměrovaly do Prahy, kde teprve na konzervatoři poznala všechny krásy folkloru. Po pozdějších studiích taneční pedagogiky na vysoké škole se na konzervatoř vrátila a lidový tanec tam vyučuje.

Výukova lidových tanců pod vedením Magdaleny Kaprasové na Taneční konzervatoři hl.m.Prahy|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

„Folklor byl a stále bude projevem člověka, který v lidových písních a tancích dává najevo své emoce a rád je sdílí ve skupině, společně s ostatními,“ vysvětluje Magdalena Kaprasová a pokračuje: „Při tancích ve středočeském regionu jsme se nejčastěji pohybovali ve dvoudobém taktu, ale i v třídobém. A dokonce jsme dokázali tyto dva takty zkombinovat do mateníků, které se objevovaly nejen ve středních, ale i ve východních a jižních Čechách. Tančily se též řemeslné tance, které navazovaly na život člověka, vyjadřovaly, co lidé celý den dělali. Buď si z toho tropili legraci anebo jen tak relaxovali tím, že dělali pohyby, které měli zautomatizované, navzájem se jimi bavili a učili je třeba i ostatní.“

A jaké pocity si Magdalena Kaprasová odnáší z hodin lidového tance se svými studenty? „Věřím, že to, co předávám studentům, má na ně dobrý vliv a rozvíjí jejich tanečnost a muzikálnost. A dává jim radost z pohybu. Protože tanec je opravdu dřina. Člověk by si mohl říct, proč se dřít na tomto světě, když jsme tu jen tak nakrátko. Přeju si, aby v té dřině našli také radost. A v těch lidovkách ji určitě najdou.“

Poslechněte si celou reportáž.