Tanec? To je noblesní způsob komunikace, který nepotřebuje kulturní vzdělanost, říká tanečnice a choreografka Marie Kinsky

Marie Kinsky, ředitelka festivalu současného tance KoresponDance. Moderuje Markéta Kaňková
Narodila se v Provence, svůj život ale od 90. let pojí s Českou republikou, kde se dlouhodobě věnuje propagaci a podpoře tance. Vede Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA a připravuje mezinárodní taneční festival KoresponDance. Ten začne prologem 24. června, hlavní program pak čeká na návštěvníky Žďáru nad Sázavou v polovině července. S Marií Kinsky mluvila ve Vizitce Markéta Kaňková.
Energie, touha spojovat lidi a taky potřeba vyjádřit emoce i názor na svět kolem sebe – to všechno pro Marii Kinsky znamená tanec. „Pro mě je tanec hlubokým vyjádřením beze slov. Noblesní způsob komunikace, který nepotřebuje kulturní vzdělanost. Způsob, jak pochopit neuvěřitelně bohatý svět,“ vysvětluje. Ať už se jedná o street dance anebo o meditativní japonský tanec Butó, tímto druhem pohybu jde podle ní „mluvit“ úplně o všem. Včetně ekologických otázek anebo snahy o pochopení druhého člověka.
Když v druhé polovině 90. let přišla se svým mužem Constantinem Kinským z Francie do České republiky, rozhodla se, že dá své taneční, choreografické i organizační zkušenosti do služeb místnímu kulturnímu životu. V roce 2009 založila Festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance, který měl české tanečníky propojit s těmi zahraničními a přirozenou cestou je přivést ke tvůrčí spolupráci. Letošní čtyřdenní program odstartuje 14. července na zámku ve Žďáru nad Sázavou, kam se festival roku 2013 přesunul z Prahy. O programu mluvila Marie Kinsky ve Vizitce detailně, stejně jako o podstatě ceněného multimediálního Muzea nové generace, které na žďárském zámku od roku 2015 vede a v němž se její tým snaží „rozhýbat“ dějiny celého areálu.
Umělecké bádání je třeba podporovat
Marie Kinsky je s tancem spjata odmala. Od devíti let navštěvovala klasicky zaměřenou konzervatoř a postupně začala pomáhat s výukou. Pak se ale setkala s prací významného francouzského choreografa Maurice Béjarta, popularizátora moderního tance, a její láska k tomuto specifickému druhu pohybu nabrala vyšších obrátek. Na klasickém baletu ale dodnes vidí i pozitiva. „Připraví vás fyzicky, je to speciální druh pohybu, který vyžaduje, abyste se hnali dál. Má taky hodně zajímavý přístup k prostoru a geometrii.“
Čtěte také
Ve Vizitce dále popsala, jaká témata nyní světem tance hýbou. Tanečníci napříč státy řeší status umělce, jeho přínos společnosti a nástroje potřebné k jeho rozvoji, promýšlí se i druhá kariéra – tedy to, co bude muset tanečník řešit zhruba po čtyřicítce. „Druhým velkým tématem je pak podpora uměleckého procesu. Práce v laboratoři není důležitá jen pro vědu, ale i pro tanec. Umělecké bádání je třeba taktéž podporovat, zjišťujeme, jaké sociálně odpovědné projekty mohou tanečníci přinést světu.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Aniela Jaffé: Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga. Výběr z memoáru švýcarského lékaře a psychiatra
-
Pavel Juráček: Deník. Monumentální dílo významného filmového režiséra
-
George Bernard Shaw: Domy pana Sartoria. Komedie o tom, že obchod s chudobou kvete v každé době
-
Ivan Klíma: Hromobití. Výmluvná satira komunistického režimu s výbornými herci
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka