U hospody v Doubici na Děčínsku potkáte na 360 dřevěných soch

Začalo to nevinně. Karel Rezek chtěl pro svoji tehdy asi tříletou dcerku Andrejku nějakou dřevěnou pohádkovou postavičku. Inspirace i první sochy se zrodily v Křečanech u pana Herouta a jak figur i figurek přibývalo, popadla ho touha dostat se do České knihy rekordů – což se mu při počtu 316 skutečně povedlo.

Ovšem dnes už jich tu je zas o něco víc – celkem 360. Ale ani to nemusí a nejspíš nebude konečné číslo. Je sice pravda, že na některých sochách jsou už vidět vlivy povětří a zub času, zároveň se tu však každý rok v září koná tzv. Křivořezání – tedy řezbářské sympozium, které přináší stále nové výtvory.

Připravené dřevo na sochy|foto: Stanislava Brádlová

Účastníci mají za úkol vytvořit jednu velkou a jednu menší sochu, vždy na dané téma, které rodina Rezkových vymyslí dopředu. Sjíždějí se sem nejen čeští umělci s motorovou pilou, ale i Němci, Poláci nebo Slováci. Velkou atrakcí je pro návštěvníky pokaždé i závěrečné rychlořezání na čas – za pouhých 30 minut musí umělci vytvořit sochu do výše jednoho metru. Hotová díla jsou pak k mání v dražbě.

Překvapivé je, kdo všechno už v doubické Staré hospodě přespal, nebo alespoň pojedl a popil. Asi nejpyšnější je Karel Rezek na podpis prezidenta Václava Havla včetně typického srdíčka, v knize návštěv ale najdete podepsanou i řadu zpěváků a herců. Například rod Prachařů, který tu má i chalupu. Ostatně Ilja Prachař coby Trautenberk vás v Doubici vítá s půllitrem v ruce hned u dveří do hospody. Líbilo se tu i režisérovi Janu Hřebejkovi nebo výtvarníkovi Milanu Knížákovi.

V akci|foto: Stanislava Brádlová

Doubice je zároveň skvělým výchozím bodem pro řadu výletů, nezapomeňme, že jsme v dosahu Národního parku České Švýcarsko a Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Turistům slouží i nové cyklotrasy.