U italského jezera Ledro pečou koláče a vaří české pivo. Ulice pojmenovali po středočeských obcích

V italském údolí Ledro mají ulice pojmenované po středočeských obcích Milín, Všeň, Ptice, Chýňava nebo Nový Knín. Pečou tam české koláče a vaří české pivo. Příběh česko-italského přátelství se začal psát před 110 lety. Za 1. světové války totiž musely tisíce Italů tuto oblast opustit. Dočasný domov pak vystěhovalci našli ve středních Čechách.

Příběh začátku přátelství je v údolí kolem jezera Ledro dobře známý. Připomínají ho názvy ulic i náměstí. V obci Tiarno di Sopra najdete například náměstí pojmenované Piazza Milín. Kolem zdejšího kostela právě prochází Piera Santolini, i ona historii místa dobře zná. Pro obyvatele Valle di Ledro začala jejich strastiplná cesta doslova ze dne na den. Na jaře 23. května 1915 vypověděla Itálie válku Rakousku-Uhersku. Hned následující den se museli lidé z oblasti, kudy povede fronta, vystěhovat.

Do vlaků tehdy nasedli hlavně staří lidé, ženy a děti. „Co se týče mužů, tak většinou šlo o starce nebo invalidy, protože muži, ti bojeschopní Italové, museli narukovat paradoxně do rakousko-uherské armády,“ vysvětluje ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl. Část expozice muzea je věnovaná i této události. „Hlavní příliv italských uprchlíků byl 26. května 1915, kdy mělo dorazit na příbramské vlakové nádraží asi 400 osob, přičemž zhruba 50 jich okamžitě pokračovalo do další železniční stanice, a sice do Milína,“ vysvětluje Josef Velfl. Zpočátku lidé bydleli v hospodských sálech. „Postupně byli umísťováni do rodin a tam se s nimi rodiny dělily o jídlo a ošacení.“

České tradice si přivezli domů

Italové byli skromní a vděční. Byt a stravu si odpracovali. I přes jazykovou bariéru se časem s místními sblížili. Když se po válce v roce 1919 vraceli domů, jejich vesnice už byly součástí jiného státu. Jižní Tyrolsko se stalo součástí Itálie. Vysídlenci si domů přivezli české tradice. Při slavnostních příležitostech proto zní píseň, jejíž italský text (Dov‘ é la mia patria) vám nejspíš nic neřekne, ale při poslechu zjistíte, že ji znáte pod názvem Kde domov můj.

Via Všeň připomíná přátelství mezi Čechy a Italy

Giuseppe bydlí v domku v ulici nazvané Via Všeň. Právě Všeň byla jedna z desítek obcí, kde poskytly uprchlíkům přístřeší. I Giuseppeho příbuzní si domů přivezli české zvyky. Jeho maminka vařila švestkové knedlíky s přepuštěným máslem a skořicí. Českou stopu najdete také v Bezzecce, kudy vede ulice Chýňava. Městečkem Pieve di Ledro vede Via Příbram a zdejší dětské hřiště nazvané Doksy připomíná osudy dětí, které se už do vlasti nevrátily a jsou pohřbeny na hřbitově v Doksech. Hlavně cyklisté ocení osvěžení na zahradě rodinného pivovaru, který dnes připomíná pevné pouto mezi zdejšími lidmi a Čechy. Vaří tady pivo z českého chmele.

V infocentrech a v pivovaru Leder můžete získat českou mapku se všemi místy, které tyto události připomínají. Najdete tam i společenský dům Buštěhrad v obci Lenzumo nebo sochu svatého Václava pod hradem v obci Arco. 

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu