V archeoskanzenu v Březně u Loun můžete plout proti proudu času

To vás překvapí svou sofistikovaností. Je orientováno tak, aby nejmenší stěna čelila severním větrům, lichoběžníkově se rozšiřuje a jeho jižní strana pak díky hliněné mazanici s nasekanou slámou akumuluje nejvíc tepla. Střechu tvoří dřevěná konstrukce svázaná provazy z přírodních materiálů nebo řemínky z kůží, jako krytina slouží rákosové došky.

Uvnitř si návštěvníci mohou prohlédnout nástroje dané doby, koše pletené z proutí a další předměty. Zajímá vás, jak mohli dnešní archeologové vědět něco o výšce a dalších parametrech stavby? Hodně se podle nich dá odvodit z velikosti kůlových jam, dá se propočítat jejich výška i nosnost, dobře se dá prý určit i místo ohniště.

Pícka|foto: Stanislava Brádlová

Experimentální archeologie je poměrně nový obor, který praktickými pokusy zkoumá to, jak lidé kdysi stavěli domy, pěstovali plodiny a vyráběli si nástroje. V Březně se kromě stavění příbytků zkoušelo třeba i vypalování keramiky či funkce obilných jam, kde byly zásoby zrní určené k jídlu a následnému setí.

Vyhloubená jáma byla vymazaná vhodnou hlínou, která byla vypálená, takže zrno se udrželo čisté, shora bylo chráněno jakousi dřevěnou pokličkou a zakryté bylo i drnem a přístřeškem. Březenský pokus dokázal, že ještě po třech letech takového skladování bylo 15 procent obilí schopno naklíčit.

Jáma na obilí|foto: Stanislava Brádlová

Návrat v čase můžete v archeoskanzenu v Březně u Loun zažít i dnes. Přístupný je celoročně s výjimkou pondělků. Čas od času se také můžete podívat a dokonce si i vyzkoušet, jak se zpracovávalo obilí na tzv. zrnotěrce nebo mlelo na kamenném mlýnku, jak se tkalo na svislém stavu, jak se pletly košíky a další činnosti.

Sledujte web Oblastního muzea v Lounech, kde vás na všechny akce včas upozorní.