V Hořovicích vyvrcholila parkurová extraliga. Skákalo se i v družstvech

Parkurové soutěže družstev nejsou ničím novým, vždyť v programu olympijských her jsou už více než sto let. Pryč je ale doba, kdy Češi patřili ke světové špičce a František Ventura přivezl z olympiády v roce 1928 zlatou medaili.

V českém Skokovém poháru si tento závod odbyl v Hořovicích premiéru a po strádání tuzemského jezdectví z druhé poloviny 20. století se zde parkur začíná opět zvedat.

„Kvalita těchto závodů jde pořád nahoru, což je dobře pro český sport. Měli jsme tu jezdce z Rakouska, Německa a Slovenska. Jedna jezdkyně byla z Kanady, jeden kamarád přijel z Dánska. Když jednou přijedou, tak řeknou, že příští rok přijedou znovu," těší jednoho z nejlepších českých jezdců Aleše Opatrného, který byl v Hořovicích nejen v roli závodníka, ale i organizátora.

To znamená, že i s jeho přispěním mohli vidět fanoušci parkuru na závěr sezony i soutěž družstev.

„Je to dobrá myšlenka, protože jezdec musí jet za tým. Je to dobrá příprava na mistrovství republiky, na mistrovství Evropy nebo na nějakou mezinárodní týmovou soutěž," vysvětluje Aleš Opatrný, který se svým týmem, ve kterém měl tři ženy, skončil na třetím místě.

Soutěž vyhrálo družstvo Lucie Polákové, která svými bezchybnými jízdami potvrdila příslušnost k domácí elitě. A i ona si novinku pochvalovala.

„Určitě je to zpestření pro diváky a pro jezdce. Je to týmová soutěž, takových by se mohlo do Skokového poháru zařadit více. Samozřejmě, že když držíte tým, jedete poslední a už jde o výsledek, tak malinko nervózní jste," oddychla si po závodě Lucie Poláková, jediná žena mezi nejlepší čtveřicí Skokového poháru.

Svoji životní sezonu tak nemohla hodnotit jinak než pozitivně.

„Myslím, že s Carosem to je nejlepší sezona, co jsem kdy měla. Je v životní formě. Doufám, že nám to vydrží ještě nějaké roky."