V Městském muzeu Kralupy nad Vltavou je k vidění vzácný gotický reliéf Poslední večeře Páně z Betlémské kaple
V Městském muzeu Kralupy nad Vltavou je vystavena unikátní dřevořezba s velikonoční tematikou. Biblický příběh Poslední večeře Páně je zachycen na pozdně gotickém reliéfu, který byl až do roku 1784 umístěn v Betlémské kapli. Jeho umělecké zpracování je zcela mimořádné a dojemný je i příběh jeho dlouhého putování.
Příběhy mají nejen lidé, ale také některá umělecká díla. V loňském roce se po dlouhém pobytu v depozitářích Národního muzea navrátila do Městského muzea Kralupy nad Vltavou unikátní dřevořezba Poslední večeře Páně. Tento pozdně gotický reliéf anonymního mistra řezbáře má úctyhodné rozměry 159,5 x 160 cm.
Původně byl součástí hlavního oltáře Betlémské kaple v Praze. Tam ale jeho příběh teprve začíná. Když byla Betlémská kaple v rámci císařského dekretu v roce 1784 zrušena, tuto jedinečnou dřevořezbu si při rozprodávání mobiliáře kaple koupili manželé Kateřina a Jakub Čubertovi. Bydleli nedaleko Na Perštýně a reliéf si zakoupili k sobě domů. Je možné, že tuto cennou památku z Betlémské kaple chtěli zachránit. V jejich domě reliéf dlouho nepobyl.
Z Prahy do okolí Kralup nad Vltavou
Po smrti Jakuba Čubrta se reliéf dědictvím dostal k bratru Jiřímu Čubertovi. Byl to rolník z Otvovic u Kralup nad Vltavou. Vzácný reliéf tu pobýval několik let doslova zapomenutý ve stodole. Naštěstí si ho všiml farář z nedaleké obce Zeměchy, dnešní městské části Kralup.
Jiří Čubrt reliéf nakonec věnoval zeměšskému farnímu kostelu Narození sv. Jana Křtitele, kde byl téměř celé století, od roku 1804 do roku 1918. V době první republiky byl vystavován v hlavní budově Národního muzea v Praze a v letech 1987–2006 v Lobkovickém paláci na Pražském hradě. To bylo poslední místo, kde ho veřejnost mohla vidět. Následně byl dlouhé roky uložen v depozitářích. Reliéf je majetkem kralupské farnosti a svým způsobem se tak v roce 2024 vrátil zpět.
Mistrovská práce
Doba vzniku této unikátní dřevořezby je přibližně v letech 1500 až 1520. Autor je neznámý, ale podle různých řezbářských stylů je zřejmé, že na reliéfu nepracoval pouze jeden člověk.
Tři základní velké desky jsou z lipového dřeva. Nádherné jsou i nanášené barvy polychromie. Některé lazury byly pokládány na stříbrný podklad, bohaté je i zlacení. Především ale při pohledu na tento umělecký skvost obdivujeme mistrovství řezbářské práce. Každá ze 13 osob má jiný charakter a působí velmi živě.
Výjev zachycuje Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři před jeho ukřižováním. Na dřevořezbě je znázorněný způsob stolování v době Krista, který probíhal v polosedě, v pololeže. Pokrmy jsou rozmístěné na talířích a miskách položených na tkanině či rohoži přímo na zemi. Pečlivě jsou vyřezávané i číše a džbán včetně talířů. Znázornění vína a chleba navíc umocňuje symboliku přijímání podobojí, které je jedním ze základních požadavků stoupenců Jana Husa.
To je i důvod, proč je oprávněné se domnívat, že reliéf byl umístěn přímo na hlavním oltáři Betlémské kaple a byl také přímo pro Betlémskou kapli objednán. Uprostřed je pak symbol poslední večeře – velikonoční beránek.
Poslechněte si reportáž.
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
