V Olomouci chtěli zbourat Terezskou bránu. Zachránil ji světoznámý architekt

Opevnění Olomouce se budovalo postupně. První hradby byly vztyčeny už ve 13. století. Za třicetileté války nechali Švédové původní středověké hradby opravit a spálili pro lepší obranu předměstí.

V roce 1655 prohlásil císař Ferdinand III. Olomouc pevností. V 17. a v první polovině 18. století se původní hradby zesilovaly, v okolí vyrostly bastiony a zdokonalil se obranný systém. Hlavní budování nastalo v letech 1742 až 1757. Z rozhodnutí císařovny Marie Terezie byla dle plánů inženýra Petra Filipa Bechade de Rochepine vystavěna velmi moderní bastionová pevnost s množstvím předsunutých pevnůstek a korunní hradbou.

Po ztrátě Slezska se Olomouc stala strategickou pohraniční pevností. To se brzy potvrdilo, když se v rámci sedmileté války, v květnu 1758, pokusil pruský král Fridrich zmást rakouské obránce severní hranice. Naznačil útok do Čech a ve skutečnosti pronikl s hlavními silami až k Olomouci. Byl ale překvapen novým opevněním a silným odporem obránců pevnosti. Pruské armádě docházely potraviny a střelivo, a když po bitvě u Domašova, kde generál Laudon slavně rozprášil zásobovací kolonu, bylo jasné, že nové zásoby nedorazí, musel pruský král od obléhání ustoupit a odtáhnout zpět domů.

Průchod napříč branou byl proražen až v roce 1943|foto: Miroslav Kobza

Brána se původně jmenovala Zelená

To už brána v městských hradbách stála. Byla dokončena v letech 1752 až 1753 a původně se jmenovala podle přilehlé ulice - Zelená. U příležitosti císařovniny návštěvy Olomouce v roce 1754 pak dostala její jméno. A ne náhodou. Byla to v té době nejdůležitější brána do pevnosti – právě skrze ní se do města vjíždělo ze směru od Vídně. A přijela tudy i sama císařovna.

Dominantním prvkem Terezské brány je pískovcový portál hlavního průjezdu s tympanonem zdobeným znaky monarchie. Dvouhlavý orel zde mimochodem přestál nejen dobu „orloborectví“ po roce 1918, ale také obě následné totality – nacistickou i komunistickou.
Nápis M. Teresia, letopočet 1753 a zkratka D.G.R.I.G.H.B.R. jsou dalšími atributy brány. Zkratka znamená „Dei Gratia Romana Imperatrix, Germaniae, Hungariae, Boemiae, Regina“, tedy v překladu „Z Boží milosti římská císařovna, královna německá, uherská a česká.“

I Terezská brána ale měla namále. Při rušení pevnosti na konci 19. století se rozhodlo o demolici hradeb, včetně všech bran. Jedinečnou ukázku vojenské barokní architektury naštěstí zachránil vídeňský architekt Camillo Sitte, který v roce 1894 navrhoval pro olomoucké radní regulační plán výstavby na místě zrušených hradeb. Přemluvil radní, aby bránu nebourali, navrhl přeložit komunikaci do města a u brány založit parkově upravené náměstíčko. Tak vznikl solitér, který trochu připomíná vítězný oblouk.

Dvouhlavý orel, symbol monarchie zde přetrval rok 1918, vypálení synagogy v roce 1939 a koukal i na sochu Stalina s Leninem|foto: Miroslav Kobza

Dnes je na místě parkoviště a Terezská brána. Ani ona není stejná jako dřív. Ve 40. letech minulého století byl branou proražen podélný průchod, coby součást chodníků od okresního soudu k tržnici. A tak se brannou chodí dodnes, jen v jiném směru než v dobách slavné císařovny.