V Praze se spisovatel Coelho chtěl setkat i s tajemným kreslířem ze Zlaté uličky

Paulo Coelho do Prahy jezdí rád. Mladého kreslíře potkal ve Zlaté uličce už při první návštěvě města v roce 1982. Za kresbu a portrét jeho ženy mu dal jediné dvě věci, které u sebe měl.

S umělcem se chtěl po letech znovu sejít a pozvat ho na velkou oslavu svátku svatého Josefa. Pořádá ji už řadu let.

„Je tu dokonce několik mých přátel, kteří první večírek pamatují. Už tehdy to bylo skvělé. Nejdůležitější věc, kterou na světě máme, jsou právě naši přátelé. Jsou tu totiž proto, aby nás podporovali,“ řekl Paulo Coelho.

„Tenkrát nás bylo asi 30, počet ale stále narůstal, takže jsem si musel dát určitý limit. Teď je to pro mě 150 lidí,“ dodal.

Pozvat na Pražský hrad i malíře ze Zlaté uličky se mu ale nepodařilo. Nikdo ho totiž nenašel. Coelho proto mohl prozradit, co mu tehdy za kresby dal. Byla to prý krabička cigaret a zapalovač. Životní příběhy má spisovatel rád a s oblibou je i vypráví.

„Vyprávění příběhů je způsob, jak předáváme dědictví. Ať už si vezmeme Mahábháratu nebo jiná klasická díla, najdeme v nich vždycky jen čtyři základní příběhy. Můžeme vyprávět příběh dvou lidí, pak tří lidí, tedy o nevěře, třetím příběhem je touha po moci a konečně čtvrtým je cesta – odysea,“ sdělil už dříve Českému rozhlasu.

Na cestu se Paulo Coelho vydal už v 80. letech, kdy vykonal pouť do Santiaga de Compostela. Brzy poté se pustil také na cestu spisovatelskou, ze které nehodlá sejít. Číst totiž lidé podle něj jen tak nepřestanou.

„Existují dva hlavní důvody, proč lidé čtou knihy. Prvním je zábava, druhým vědomost. Je těžké říct, co bude za 20 let, protože nejsem prorok, jsem si ale jistý tím, že stále budeme mít knihy.“

Paulo Coelho|foto: Český rozhlas