V sedlické elektrárně se stále točí prvorepublikové turbíny

Ze Želiva se vydáte po červené značce k Trnávce. Ta ještě leží na řece Trnavě, která se do Želivky vlévá jen pár metrů od premonstrátského kláštera. Součástí vodního díla Trnávka je i umělý slalomový kanál, který patří k nejobtížnějším ve střední Evropě. A to díky promyšlenému rozmístění umělých betonových překážek a dřevěných prahů. Hráz přehrady je za plotem, takže se na ni nedostanete. Proto budete pokračovat dál po červené značce až do Červené Řečice.

V Červené Řečici stojí renesanční zámek, který je ve značně zchátralém stavu. Boj o jeho záchranu ale neutichá. Každé léto se tu pořádá Slámování, kdy se sjedou nadšenci z celé republiky a vyrábějí sochy ze slámy. Ty pak zdobí celé město. Z Červené Řečice se pak vydáte po žluté značce, po které dojdete na hráz Sedlické přehrady.

Hráz Sedlické přehrady|foto: Irena Šarounová

Každý kvádr Sedlické přehrady dělali kameníci na míru

Sedlická přehrada vznikla ve dvacátých letech minulého století. Kamenná hráz je vysoká 23 metrů a dlouhá 118 metrů. Je složená z deseti pilířů a je obloukově zakřivená. Lidé z okolí říkají, že kdo chce vidět pravou krásu hráze, nesmí být líný sejít dolů k vodě a podívat se na ni zespoda. A mají pravdu.

„Bylo tam asi sedmdesát zedníků, padesát kameníků, devadesát nádeníků, dva tesaři a čtyři kováři. Když se díváte na ty oblouky, je až k neuvěření, že každý ten kvádr dělali kameníci na míru,“ říká Petr David, vedoucí Hydroelektrárny Sedlice. Právě tam bude pokračovat vaše cesta – znovu po červené značce.

Petr David pracuje v elektrárně už čtyřicet pět let|foto: Irena Šarounová

Elektřinu v sedlické elektrárně vyrábějí stále ty stejné Francisovy turbíny, které sem Kolbenovy a Škodovy závody dodaly za první republiky. Od té doby prošly jen dvěma generálními opravami. „Nechali jsme turbínám i ta prvorepubliková jména. Jmenují se Emilka, Jirka a Anka silák,“ dodává Petr David s tím, že výkon elektrárny je dohromady 2 megawatty. Elektrárna samozřejmě není turistům volně přístupná, ale Petr David zájemce na požádání provede.

Ke hrázi třetí přehrady, Vřesníku, půjdete asi 2 kilometry po červené značce. Tato přehrada sloužila jako vyrovnávací. „Vyrovnávala průtoky vody, když elektrárna nejela. Dole pod námi bylo dřív asi dvacet mlýnů, ty projekty s tím už od začátku počítaly,“ doplňuje další informace Petr David.

Od Vřesníku se pak po červené značce pohodlně vrátíte do Želiva, kde můžete ochutnat pivo z klášterního pivovaru.

Zdroj informací: časopis Turista číslo 11/2013