Ve Francii mají jednoho z největších spisovatelů současnosti. Kunderu

„On ale nepíše jenom ve francouzštině,“ připomíná David Mareček. „Román Slavnost bezvýznamnosti vyšel nejdříve italsky.“

Kundera si zkrátka zkouší, jak jeho jazyk, jeho vyjadřování, bude fungovat i v jiných řečech. „Když pomineme ten čirý fakt, jak ovládl francouzštinu, úspěšně se odpoutává od jakéhokoli jazyka. Z čistě uměleckých pohnutek mi to přijde jako zajímavý experiment.“

Literatura se musí poslouchat

Generální ředitel České filharmonie rozumí, proč se Kundera nechce vracet k překladu své knihy. „Chce se dívat dopředu.“ Navíc chápe i jedinečnost původního jazyka, kterou srovnává s jazykem opery.

„Opera by se měla uvádět v originále. Ne v překladu. Například u Leoše Janáčka rytmus a melodie jazyka přímo ovlivňuje hudbu.“

Mezi rysy, které u Kunderova díla Mareček obdivuje, je šíření dobré nálady. „Bezvýznamnost tak, jak ji Kundera v románu popisuje, je možná moudrostí, která nám chybí v době, jež se odnaučila smát a pěstuje zapomnění.“

Nosí se ještě národní identita? Jak moc je umění závislé na penězích a politice? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.