Ve staré Praze nejstarší řemeslo jen kvetlo. V Mastném drdolu i v Jedové chýši
Největší koncentrace nevěstinců bývala v uplynulých staletích na Starém Městě pražském. Především v uličkách okolo Staroměstského náměstí, v Ungeltu, v okolí kostela svatého Jakuba, svatého Haštala, Na Františku, kolem Anežského kláštera a na území bývalého židovského ghetta.
Prostituce byla podle doložených zpráv běžná už ve starověkých civilizacích. Zástupy prostitutek provázely třeba křížové výpravy a nevěstky se brzy staly součástí života ve městech. Prahu, místo v srdci Evropy, nemohly samozřejmě minout.
A jak dlouhá byla její historie, tak dlouho se proti prostituci bojovalo. V roce 1860 se například uzákonilo, že provozovatelé veřejných domů musejí žádat o koncesi, jejich zaměstnankyně musí vlastnit zdravotní knížky a pravidelně se dostavovat na lékařské prohlídky. Z té doby máme k dispozici první úřední statistiky. V roce 1866 bylo v Praze 50 veřejných domů. O dvacet let později už jich bylo 86.
Ve městě bylo tehdy zřízeno mravnostní oddělení policie s pěti důstojníky a osmi tajnými agenty. V podnicích organizovali šťáry, jaké známe třeba z literatury. Někdy dostal provozovatel včas echo, jindy byl nevěstinec vyklizen. Říkalo se, že stát se stal hlavním pasákem. Sice ubylo pohlavních chorob, nicméně prostituce vesele kvetla dál.
Do nevěstince v Kamzíkové chodil i Otto von Bismarck
Až v roce 1922 vyšel takzvaný aboliční zákon, který zcela zakazoval provozování starých a zřizování nových nevěstinců. Brzy se však ukázalo, že se minul účinkem. Zmíněná činnost totiž velmi rychle přešla pod hlavičku barů, vináren nebo kaváren s dámskou obsluhou. A počet pohlavních chorob opět rostl.
„Pojďme se projít centrem Prahy a připomenout si místa, kde se nejstaršímu řemeslu dařilo,“ zve nás průvodkyně Eva Sokolová. „První zastávku si uděláme v Kamzíkové ulici, pár kroků od Karolina. Tady, v domě U Červeného páva, si v roce 1866 otevřel někdejší vetešník Goldschmied luxusní nevěstinec. V přízemí byl velký salon se zrcadly na stěnách a v patře pokoje různého rázu – turecký, japonský, perská komnata či královské apartmá,“ popisuje Eva Sokolová.
V podniku prý byla i ordinace lékaře a také kadeřnická oficína, aby byly lehké děvy pěkně upravené. Mezi nejslavnější návštěvníky patřili František Ferdinand d´Este, Otto František Josef Habsburský, řečený Krásný Otto (zemřel na syfilis) a také Otto von Bismarck. Na klavír U Červeného páva hrával Gustav Mahler, tou dobou intendant opery nedalekého Stavovského divadla. Přestože ho děvčata lákala nahoru, nabídky prý nikdy nevyužil.
V Kožné ulici bydlela Tonka Šibenice
V nedaleké Kožné ulici byl v téměř každém domě nevěstinec nižší kategorie, tedy za lidové ceny. Mezi ty nejpopulárnější patřil Mastný drdol. V Kožné bydlela i slavná pražská prostitutka Tonka Šibenice, jejíž příběh můžete znát z filmu z roku 1930. Osudy Tonky zaznamenal v Tržišti senzací „zuřivý reportér“ Egon Erwin Kisch, který se shodou okolností narodil ve stejné ulici, v domě U Dvou zlatých medvědů.
„Na rohu ulic Kaprovy a Maiselovy býval další luxusní nevěstinec, který provozovala šarmantní dáma, madam Flecklová,“ pokračuje Eva Sokolová. „Podnik byl zajímavý tím, že v něm pracovali i pohlední mládenci, kteří poskytovali služby dámám. A pravděpodobně tu byla provozována i první Peep Show v Praze - jeden pokoj byl vyhrazen dívání za peníze.“
Na Malé Straně z Karmelitské odbočíme do ulice Tržiště a tou dojdeme do ulice Břetislavovy. Bývaly tam nevěstince na každém kroku. Ve vzpomínkové knížce Všecky krásy světa uličku zmínil i básník Jaroslav Seifert. Na radu kamaráda se tam ze Žižkova, ještě coby student, zašel podívat. Za oknem se objevila dívka, odhalila poprsí a lákala Seiferta dovnitř. Ten ale s ruměncem ve tvářích spěchal zpátky na Žižkov.
V sousední Vlašské ulici býval nevěstinec U Tří červených růží, ovšem to ještě za Rudolfa II. Rudolfův prohnaný komorník nashromáždil obrovský majetek, do domu nastěhoval bratra, švagrovou a její matku a ony dvě dámy tam pod zástěrkou obchodu s vínem provozovaly nevěstinec. Prý tam bývalo hodně veselo a obec neustále řešila stížnosti sousedů.
„No a na Novém Městě, v Apolinářské ulici, nedaleko Zemské porodnice, stávala populární Jedová chýše,“ uzavírá Eva Sokolová, „oblíbená hospoda pražské galerky a zároveň centrála místních lehkých děv. Ty měly dokonce svou hymnu: U nás v chýši Jedové, líbánky jsou medové. Deset děvčat bylo nás, k omlazování byl čas.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Trumpův zmocněnec hlásá ruskou propagandu. Netuší, jaká území Rusko anektovalo, říká politolog
-
Ekologická škoda v Hustopečích násobně překročí sto milionů. Zeminu pod kolejištěm je třeba odtěžit
-
Konečná je tváří Stačilo!, ale není v jeho vedení. ‚Hlavní slovo má Vidlák Sterzik,‘ uznává
-
ONLINE: Rakety v ukrajinském městě Sumy zasáhly dětskou nemocnici. Zraněných je 74 lidí, včetně 13 dětí