Ve vzduchu člověk zažívá úžasnou volnost, říká pilot historických letounů Vladimír Handlík
Vášní Vladimíra Handlíka jsou historická letadla. Nejprve se jim věnoval jako letecký modelář. Když ho pak kamarádi svezli větroněm, zažehlo to v něm touhu létat. A protože se od malých modelů postupně dostal ke stavbě replik velkých historických letadel, bylo jasné, že létat bude i s nimi. Jeho osudovým letounem se stal francouzský stroj Caudron G3, se kterým nejen vyhrával modelářské soutěže, ale s jehož replikou dokázal doletět z Mladé Boleslavi až do Francie.
Poprvé letěl v letadle v necelých padesáti letech, když ho kamarádi svezli větroněm. „Bylo to naprosto úžasné, cítím to dodnes. Ten pocit, když se letadlo zvedá ze země a potom ten pohyb v třetím rozměru. Překvapilo mě, jak moc je to příjemné,“ vzpomíná Vladimír Handlík.
Když se v mládí začal věnovat leteckému modelářství, postavil si svůj oblíbený historický letoun Caudron G3. S ním se pak dostal do reprezentace a stal se mistrem Evropy i mistrem světa. A protože není žádný troškař, napadlo ho, že by ho mohl postavit i v životní velikosti. „Naše nadace Metoděje Vlacha, která tyhle letadla staví, sehnala plány a postupně jsme ho dali dohromady. Bylo to ale docela složité, celá ta stavba trvala skoro osm let,“ říká Vladimír Handlík.
A pak se vynořil další sen. Podniknout s touto zdařilou replikou historického letounu let od nás až do Francie. Trasu z Mladé Boleslavi na letiště La Ferté-Alais, dlouhou přibližně tisíc kilometrů, zvládl uletět za dvanáct a půl hodiny s devíti mezipřistáními. Cesta proběhla hladce, bez jediného problému. „Ten pocit, když jsem dosednul v té Francii, byl nádherný. Můj kamarád, který dojel do cíle po zemi o chvilku dřív, na mě zavolal, že mě vyfotí. Já se na něj podíval a on vyfotil jenom můj obličej, ve kterém bylo vidět to štěstí,“ usmívá se odvážný pilot.
Staré stroje v moderní budově
Nadace Metoděje Vlacha ovšem postavila řadu dalších věrných kopií historických letadel. A tak se zrodil nápad, vybudovat pro ně muzeum. To dnes stojí v Mladé Boleslavi a stejně jako nadace nese jméno slavného českého aviatika. „Když jsme vymýšleli, jak bude to muzeum vypadat, trochu jsme se s architektem Michalem Hlaváčkem přeli. Já chtěl, aby bylo jako starý hangár. A on mě přesvědčoval, že by to měla být moderní budova, ve které ta krásná stará letadla vyniknou. A já musím uznat, že měl pravdu,“ říká Vladimír Handlík.
Budova, která se dokonce stala Stavbou roku 2014, má i terasu a vyhlídkovou věž, na které jsou pro návštěvníky připraveny i dalekohledy. To aby mohli sledovat nejen letadla v akci, ale třeba i sysly, kteří na letišti žijí. „A máme tam i kavárnu, která je přímo u té letištní plochy. Lidé tam mohou posedět a dívat se, jak startují a přistávají letadla,“ popisuje Vladimír Handlík, který je zároveň vedoucím muzea.
Jak se cítil, když se poprvé ocitnul coby pilot sám ve vzduchu, zda někdy přemýšlel o pilotování velkého dopravního letadla a proč by nikdy neskočil s padákem, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
