Velbloudi nemají v hrbech vodu. Jejich hrby slouží jako zásobárna potravy
Věděli jste, že velbloudi nemají v hrbech vodu? Tato utkvělá představa je opravdu jen pohádka. Ať už jde o dromedára nebo drabaře, jejich hrby neslouží jako zásobárna tekutin, ale jsou vyplněné tukem. Jde o rezervoár živin pro přežití v nehostinných podmínkách a při nedostatku potravy se rezerva postupně vyčerpá a velbloudí hrby zplihnou.
Voda je však pro přežití velbloudů ve vyprahlých pouštích nezbytná, v extrémních případech můžou ztratit až třetinu vody z těla. Když se pak po několika dnech či týdnech na suchu dostanou k napajedlu, dokážou vypít v krátkém čase až 200 litrů, aby zásoby opět doplnili.
Nejznámější jsou velbloudi jednohrbí a dvouhrbí, ovšem čeleď velbloudovití má i další členy. Patří do ní také lamy – guanako a vikuňa – žijící ve volné přírodě pouze v jižní Americe.
Na rozdíl od vody v hrbech, historky o plivajících velbloudech a lamách nejsou výmysl. Plivání využívají jako jednu z obranných taktik. Na protivníka obvykle vychrstnou sliny, někdy ale i natrávený obsah předžaludku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
