Vřesoviště imituje lesní prostor, základ tvoří rašelina s pískem
Vřes začíná rozkvétat jako jedna z posledních rostlin sezóny, přičemž krásně vyzdobí jak záhony, tak truhlíky, květináče a podzimní aranže. Je též velmi oblíbenou hřbitovní květinou, obzvláště o dušičkách, spolu s chryzantémami a maceškami. Založit si navíc v zahradě můžeme vyloženě vřesoviště, čili plochu osázenou především vřesy.
„Vřesoviště je útvar, který vlastně imituje to, co nacházíme v přírodě. A tam jsou ty plochy velmi rozlehlé. Pokud my chceme tento efekt dostat na zahradu, budeme muset být velkorysí a vymezit na vřesoviště aspoň 12 m² nebo více“, vysvětluje charakter vřesoviště zahradník Pavel Chlouba.
K založení rašelinu je zapotřebí velkého množství rašeliny, která se promíchává s pískem. „K tomuto účelu se používá ostrý, říční písek, který neobsahuje vápník. Míchá se v objemovém poměru 2 : 1. Oba materiály se dokonale promíchají a navážejí do vrstvy alespoň 30 cm na dobře zrytý podklad, aby se obě hmoty snadno propojily. Můžeme udělat rovinu, nebo vytvoříme nějakou muldičku a terénní nerovnost, aby to vypadalo přirozeně. Do vřesoviště můžeme doplnit i další přírodní materiály jako jsou pařezy ze stromů nebo samorosty, které tomu dají opravdový šmrnc“, popisuje samotné založení vřesoviště zahradník Chlouba.
Vřesoviště tvoří dva typy rostlin. Kosterní, jako jsou břízky nebo borovice. A pak už se vysazují vřesy, vřesovce, andromedky, pierisy a další kyselomilné rostliny. Vysazujeme vždy větší množství rostlin od jednoho druhu, alespoň 10–12 kusů.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
