Za nejkrásnější období kapely považuju celých šedesát let Spirituál kvintetu, ohlíží se Jiří Tichota

„Končíme, ale zpívat nepřestaneme“ – těmito to slovy se Spirituál kvintet rozloučil se svými fanoušky po více než šedesátileté existenci. „Mysleli jsme to obecně. Zpívat se nepřestane jen proto, že jedna kapela skončila. Netušili jsme, že tu budeme tak dlouho, protože původně to byla studentská kapela, takové povyražení,“ vypráví Jiří Tichota v pořadu Alex a host.

„Chtěl jsem hrát pro radost, ne pro peníze. To se sice brzo změnilo, ale ta radost v tom zůstala.“ První kytaru mu koupila maminka, která ho podporovala. „Dodneška se mi zdá, že je to požehnaný nástroj, že převzala tradici loutny. Je to nástroj, který si může pořídit každý a mít ho pořád u sebe. Když hrajete na piano, tak to si s sebou jen tak nevezmete. Kromě toho kytara je univerzální, můžete na ni hrát doprovody, klasickou muziku, sólové skladby, hrát jednohlasně, akordy i vícehlas. Proto je tak oblíbená a myslím, že je tady i nejvíc samouků.“

Spirituál kvintet s Nedvědy

Za nejkrásnější období kapely považuje celých šedesát let. „Každý složení kapely přišlo s něčím novým, s novým zvukem a já jsem vděčný všem sestavám stejně. S bratry Nedvědy přišla i Zdenka Tosková, dnes má žena. Věděl jsem, že trojzvuk František, Jan a Zdenička nemá konkurenci. Já je obdivoval. Oni nebyli profesionálně vzdělání muzikanti, ale měli ohromnou hudební inteligenci. Pro kvintet to byl ohromný přínos a z té doby jsou asi naše nejznámější písničky.“

V roce 1983 hráli i odvážné písně Až se k nám právo vrátí a Za svou pravdou stát. „Měli jsme celkem osm zákazů. Ale byly zákazy a zákazy. Zákaz třeba trval půl roku, nebylo to, že vás zlikvidují úplně a nebylo to celostátní. Třeba jsme něco zazpívali v Plzni a půl roku jsme tam pak nesměli. Ale moc jsme si s tím hlavu nelámali.“

Zdenka Tosková, dnes Tichotová, byla stálicí souboru. „S manželkou si na malém pódiu občas zazpíváme i dnes, když nás zvou přátelé na nějakou událost nebo výstavu. Manželka zpívá, já ji doprovázím. O hudbu se nedá přestat zajímat.“

Alex Mynářová a Jiří Tichota|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Dostane svět rozum?

V dobách sametové revoluce to byl právě Spirituál kvintet, který zpíval pro tisíce lidí na Václavském náměstí. Na pódiu členové kapely stáli společně s prezidenty Havlem a Bushem. „Vnímali jsme to jako velkou satisfakci, samozřejmě. Bylo to naprosto neuvěřitelný.“

Dnes mu dělá radost život, jaký je. „My nejsme reptálkové, my jsme šťastní za to, jak žijeme. Obě naše rodiny měly těžké poválečné období. Věděli jsme, jaký život měli naši rodiče, v jakých chudých poměrech žili. Absolutně nechápu, proč dneska někdo piští, jak se má špatně. Proč si lidi nějak myslí, že by se měl o ně postarat stát.“

Loni obdržel státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. „To mě opravdu nenapadlo, že bych něco takového dostal. Velmi si toho vážím, a ne od každého bych takové ocenění přijal.“ A co by si přál? „Rád bych se dožil toho, že svět dostane rozum.“

Jak se cítil mezi oceňovanými? Dává si ještě nějaká předsevzetí? Jaký vztah měl se svým otcem? Je podle něj snadnější, nebo těžší dnes začínat? Poslechněte si v pořadu Alex a host.