Žáby, které umí plachtit vzduchem a skvěle se maskují. Pražská zoo nově chová létavky černoblanné

„Pro nejmenší žáby je typická výrazná krvavá barva. Ta slouží jako kryptické zbarvení, které napodobuje ptačí trus,“ vysvětluje odborný chovatel plazů a obojživelníků Vojtěch Víta. „Díky tomu v deštném pralese dokonale splývají se svým prostředím, a vyhýbají se tak pozornosti predátorů.“ Postupně se na rudé kůži objevují bílé skvrny připomínající semena rostlin v trusu. Následně přechází vzhled žáby do zelené barvy, až nakonec zmizí i bílé skvrny. Proměnou prochází i struktura kůže. „Zatímco v dospělosti je žába úplně hladká, čerstvě po metamorfóze má pokožku posetou hrbolky,“ doplňuje Vojtěch Víta.

Mladé žabky ještě nemají schopnost klouzavého letu a jejich kůže je jasně červená a bradavičnatá|foto:Petr Hamerník, Zoo Praha

Létavky černoblanné, jejichž potravou jsou cvrčci, švábi a další bezobratlí živočichové, obývají Indonésii a Malajský poloostrov. Jsou striktně stromovým druhem a vodu nenavštěvují ani při rozmnožování. Jejich velké prsty s přísavnými polštářky tak získaly novou funkci. Když v tropickém deštném lese potřebují například uniknout predátorům, vrhnou se z větve dolů a roztáhnou blány. Během letu dokonce umí i změnit směr.

Za své jasně zelené zbarvení vděčí létavky černoblanné karotenoidům|foto:Petr Hamerník, Zoo Praha

Létavky patří podobně jako ostatní obojživelníci k nejnižším článkům potravního řetězce. Přesto mají v ekosystému nenahraditelnou roli a jejich vymizení má na životní prostředí drtivý dopad. Následuje totiž vymírání i dalších druhů, které jsou na nich potravně závislí – třeba hadů. Obojživelníci přitom v současné době patří mezi nejohroženější živočichy.

Návštěvníci najdou létavky černoblanné hned u vchodu do Indonéské džungle, kde obývají kruhovité akvaterárium po pravé straně. Nejčastěji tráví čas na listech rostlin nad vodou.