Zuzana Daušová - ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
18. listopad 2011
Tandem
Hostem Tandem Jana Rosáka byla ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes Zuzana Daušová, od které se jste se například dozvěděli, jak dlouho se u nich cvičí asistenční psi a jaký by měl být pes, který je určen pro asistenční službu. Prozradila, jestli má ještě ona sama čas na výcvik psů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. A přiznám se, že dneska nebudu zcela nestranný, protože já patřím k těm, kdo žijí ve psí smečce a pes pro můj vlastní život hodně znamená. Pro člověka se zdravotním postižením ovšem pes neznamená jenom radost, ale taky nezanedbatelnou pomoc. Aby ji opravdu uměl poskytovat, tak o to se také stará ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes paní Zuzana Daušová. Já vás vítám, dobrý den.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na psy určitě v našem povídání dojde, jak by taky ne. Mě ale bude napřed zajímat, jaká vlastně cestička vás osobně ke zvířátkům dovedla. Ovšem začneme s tím až po písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes paní Zuzana Daušová. Tak začneme samozřejmě jako vždy vyprávění vaše, tedy vyprávění od dětství. Já předpokládám, že se hemžilo pejsky. Je to tak?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Nehemžilo se pejsky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ne, ne, vůbec ne, vůbec se nehemžilo pejsky. Já pocházím z takový trošku střelený do uměleckýho rodiny, takže spíš v tom úplně malým dětství to bylo takový jako natáčení filmů, chození do baletu a nucení sezení u klavíru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, natáčení filmu. Vy jste hrála v nějakým filmu?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, takový miniroličky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako dětský roličky?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, takový minidětský roličky. A byla jsem hodně drzá, takže si mě oblíbili producenti, tak jako jsem šla z těch malejch roliček. Pak měla bejt nějaká velká role, to mělo bejt v koprodukci se západním Německem tehdy, tak to nevyšlo. Ale já jsem tak nějak jako inklinovala k těm zvířatům. Takže, když mi bylo 6 let, tak babička zachránila kocoura, kterej byl ve sklepě u nás na Vinohradech, já jsem byla Vinohraďačka. A přes léto tam tak jako žil a na zimu ho chtěli otrávit. Takže, babička ho vzala na jednu noc domů. Samozřejmě kocour u nás zůstal celej život. No a pak, když jsem byla trošku starší, tak jsem začala venčit, na procházky chodit se psama z celýho širokýho, dalekýho okolí. Z toho kocoura jsem furt dělat psa. Jsem ho začala v jeho asi sedmi letech nebo pěti letech jsem ho začala tahat na procházku ven na kšírkách. Kocour vždycky vyběhl na nejbližší strom. Maminka v tý době dělala v hospodě, tak mě všichni znali, že jo. Tak se vždycky nachytal nějakej chlap, jak jsem plakala pod tím stromem, že kocourek nám utekl nebo hajzl vždycky někoho pokousal a poškrábal, když ho sundavali. No až jsem se dopracovala, ve 13 letech už to doma vzdali a maminka mi koupila mýho prvního psa, německýho ovčáka. To je takový moje srdcový plemeno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakpak se jmenoval ten první pejsek?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tedy. Tedy ten první. Tomu kocourovi jsem dala jméno Ficibulus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ficibulus. Proč jsem mu dala v 6 letech jméno Ficibulus, nevím ani já, neví to nikdo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už asi těžko se dopátráte.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
To těžko. A tenkrát asi nebyly ani nějaký seriály, že by to to dítě mohlo mít z něčeho. Nevím, jak mě to jméno napadlo. No a s Tedym jsem začala chodit na cvičák, když mu byl necelej rok. Nejdřív mě to strašně nebavilo, protože jsme bydleli na Vinohradech. Já jsem od útlýho dětství noční tvor, takže pro mě vstávání do školy a takový, to bylo prostě strašný. Takže, já jsem ještě k tomu musela vstávat na cvičák a jezdila jsem až vlastně na Chodov. Teď samozřejmě ten pes, jak jsme začali cvičit asi ve třičtvrtě roce, tak byl docela takovej drzej, sebevědomej pes, tak samozřejmě se mu to nelíbilo. Dřív byly takový ty metody, když se nelehne, tak s ním cukni. Tak jsem s ním cukla, hned jsem dostala ránu košíkem, že jo. Pak to bylo, ne na aport ho pusť na volno. Já jsem říkala, nepustím, on se pere. On už v roce se rval jako blázen. Tak jsem ho pustila, on hned serval nějakýho psa, že jo. Tak jsem potom zase měla zákaz ho pouštět. Tak jsem tam tak nějak chodila na ten cvičák, až tam přišla maminka prvně, vůbec se jí to nelíbilo. Takže, z toho cvičáku jsem odešla, začala jsem chodit potom na Žižkov na Balkán. Tam jsem se chytla a tam už potom vlastně vznikla taková jako láska na celej život z toho. Když mi bylo 18, tak jsem startovala na mistrovství mládeže a už se to rozjelo a už jsem si pořídila dalšího psa, protože ten první byl samozřejmě bez průkazu původu. Tehdy ten pes vlastně mohl maximálně na to mistrovství mládeže, tím jsme skončili. Tak už jsem si pořídila papírovýho psa, no a už se rozjelo a už to prostě nabralo neuvěřitelný rozměry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, dá se říct, že v podstatě jaksi váš život jsou pejskové. Od té doby, co jste si toho prvního pořídila, tak jste se nevěnovala ničemu jinému než pejskům.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže si o tom nepochybně se Zuzanou Daušovou dneska ještě hodně popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že se pejskové cvičí ve prospěch asistenčních a jiných služeb, je asi vesměs známo. Ale asi ne všichni vědí, jaké to přináší problémy, jestlipak je to úplně jaksi normální v každé zemi, jestli máte tyhle ty zkušenosti. A vůbec, co to přináší za komplikace třeba.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak samozřejmě, že to je normální. U nás ten výcvik vlastně probíhá 10 let. Před 12 lety tady byl vycvičenej vlastně první asistenční pes. Vodící psi, ty jsou vcelku od I.světový války, když byli válečný hrdinové, válečný slepci, tak se začali potom používat ty psi, který byli vyřazený, který přežili tu válku, tak se začali, jaký bude jejich další využití, tak se začali využívat jako vodící psi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už měli nějaký speciální výcvik tehdy?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, samozřejmě se přecvičoval. Byli to většinou psi, který byli, buďto působili jako záchranáři nebo dělali pachový práce, jako minohledači a tak dále, tak s přecvičovali. Potom, co s nima, takže se přecvičovali pro ty válečný hrdiny. Takže, ten výcvik těch vodících psů sahá daleko, daleko ještě i před I.světovou válku. Kdežto výcvik asistenčních psů je u nás poměrně mladej, ale ve světě samozřejmě se cvičí daleko dýl ty zvířata. Já, když jsem v roce 2001 zakládala tu organizaci, tak už jsem měla téměř desetiletý zkušenosti s výcvikem vodících psů. A právě vlastně ze zahraniční jsem se dozvěděla, že existuje i výcvik, že se dá pomoct i jiným lidem i jiným handicapům. Takže, samozřejmě to přináší těm lidem obrovskou pomoc, protože tak 50 procent je tý praktický pomoci, kdy ten pes toho člověka, vodící pes někam dovede, vodvede, ukáže mu překážky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je třeba v případě nevidomých, že.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
To je v případě nevidomých, tak vodící pes. A asistenční pes, kdy tomu člověku otevře dveře, podá mu to, co mu upadne na zem, pomůže mu třeba vstát z postele, to jsou ty speciální úkony. Signální pes třeba neslyšícímu oznámí, že mu někdo klepe na dveře, že mu třeba přetejká vana nebo že mu vypla varná konvice. Mamince dá vědět, že pláče dítě ve vedlejší místnosti. Ale to je takových 50 procent. Druhých 50 procent tvoří taková ta psychická opora toho člověka, protože každej chceme bejt soběstačnej. Stačí chřipka, když člověk ulehne a jak vám začne bejt trošku líp, tak vás štve, že vás někdo musí obskakovat nebo zlomená noha. Jakýkoliv omezení vlastně člověku vadí. Kdežto, když si vezmete, že sedíte na tom vozejčku pořád nebo že prostě nesundáte klapky z vočí a nemůže si dojít kamkoliv sám, nemůžete třeba si podat, když vám něco upadne, tak si to nemůžete podat, takže pokaždý musíte někoho k tomu volat. I když je to rodina nebo je to asistent, tak hlavně u tý rodiny člověk má pocit, že někoho obtěžuje, že někoho otravuje. Že když je to třeba v noci, tak ho musí vzbudit nebo ten člověk přijde utahanej z práce, tak musí říct, hele, Pepo, prosím tě, mně zase upadl mobil, podej mi ho. Kdežto takhle má vedle sebe parťáka 24 hodin denně. Ten pes kdykoliv s radostí vyskočí a ještě s radostí to tomu člověku podá, že jo. On třeba u těch dětí postiženejch, tam to dítě může tomu psovi vykecat veškerý problémy a ví, že on ho nepráskne. On má někoho, protože děti ve svý takový rovnosti jsou hodně krutý, takže ty postižený to dostávají docela dost sežrat v tý společnosti dětský. Kdežto v momentě, kdy máte psa, tak se stává zajímavější, toho psa si můžou ty ostatní děti pohladit třeba, až když on dovolí. Když je učitelka nebo učitel dobrej, tak to dokáže zapojit, využít to ve prospěch těch ostatních dětí a to dítě získává obrovský sebevědomí. A hlavně, když přijde do školy, tak nemusí říkat učitelce nebo čekat na někoho ze spolužáků, kdo by mu sundal bundu, protože mu to udělá ten pes. A ještě to vlastně je atraktivní. Takže, je to hodně o tý psychice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle, jak to povídáte, tak vypadá velice příjemně, nekomplikovaně, ale je jasné, že ten výcvik sám je nesmírně obtížný a náročný a samozřejmě taky odborný. A o tom, ale nejenom o tom si dneska ještě v Tandemu se Zuzanou Daušovou popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes, paní Zuzana Daušová. Povídáme si o asistenčních a vodících pejscích, o tom, jak se cvičí. Zuzana Daušová se k tomu dostala, to je zajímavé, přes kumšt vlastně taky. Já jsem si přečetl, že jste dokonce se přátelila s významnými zpěváky, s Ivettou Simonovou, s Milanem Chladilem jste se znala?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Znala, no, znala se s nima spíš moje maminka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, takhle, aha. A chodila jste do baletu, na piáno. Zahrajete si ještě někdy třeba na piáno?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už na to není čas.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Není na to čas a já jsem se na to ani nikdy nenaučila, já jsem k tomu měla odpor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Á, tak to je jasné. No, ovšem kde jste získala opravdové mistrovství, tak to je ve výcviku právě. Jste mezinárodní mistryní Rakouska, jsem si přečetl, záchranných psů a Slovenska, ve sportovní kynologii, vicemistryně záchranných psů a tak dále a tak dále. Těch mezinárodních soutěží bylo opravdu určitě hodně. Ale mě teď zajímá spíš ta mravenčí práce, jak se říká. Mimochodem takový výcvik, jak jste to nastínila, co všechno ten pejsek potom tomu svému páníčkovi může poskytnout, to je úžasné. Ale měli bychom si říct, že to není samozřejmě zadarmo. Co stojí výcvik takového psa, aby dokázal tyhle ty věci?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak samozřejmě, že to není zadarmo. Není možný, aby to ty lidi dělali zadarmo, ač jsme nezisková organizace, tak mnoho lidí si představuje, když je nezisková organizace, že nemá žádnej zisk. Ale je jasný, že ty lidi chodějí normálně do práce, ty trenéři, mají plat, protože musejí se z něčeho najíst, musejí platit nějaký poplatky a bydlení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to hrozně dlouhá činnost určitě, že jo.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Je, je to dlouhá činnost. Zvíře je nejdřív ve výchově nebo se koupí starší zvíře. To zvíře musí projít testama jak zdravotníma, tak povahovýma, protože ono to není o tom, dobrej trenér dokáže v podstatě naučit psa jakýhokoliv cokoliv. Ale vo tom to není, ono to je o tom, že se musí vybrat zvíře, který chce s tím člověkem spolupracovat, protože nemá smysl nutit psa, kterej má třeba výborný lovecký vlastnosti, který absolutně nežádoucí pro tuhle tu činnost, tak ho nutit a předělávat vlastně jeho charakter, protože stejně by to ve finále nefungovalo. Spousta lidí má takovou představu, že ty psi jsou chudáci, že projdou nějakým strašným drilem v tý psí škole, protože ten výcvik v průměru trvá těch 6,8 až 9 měsíců, někdy rok, záleží na složitosti těch úkolnů, který ten pes se musí pro toho člověka naučit. A záleží samozřejmě i na tom, jak mu to rychle jde, protože je to stejný jako u dětí, někdo vystuduje dvě vysoký školy a neví, přitom chodí na mejdla a vobčas se podívá do skript a někdo je rád, že dá učňák, že jo. Takže, je to podobný i u těch psů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, když ten pejsek k vám přijde nebo ho uvidíte, poznáte na první pohled, že bude učenlivý? Nebo až po chvíli?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Někdy jo. Po chvíli určitě. Většinou to víte tak
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký musí mít ty základní předpoklady?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Základní předpoklady vstřícnost vůči člověku, vyrovnaná povaha, nesmí tam bejt žádnej náznak agrese nejen vůči lidem samozřejmě, ale i vůči ostatním psům nebo vůči ostatním zvířatům. A nesmí tam bejt přílišná lekavost a bázlivost, což je taky nebezpečný, protože když si vezmete, že ten pes jde třeba vedle vozejku a teď by práskla popelnice a von by se lekl a přeskočil ten vozejk a toho člověka někam strhnul. A musí tam bejt absence loveckýho pudu. To jsou takový věci, který můžete do určitý míry ovlivnit, ale nemůžete toho psa svěřit člověku, kterej má omezenou schopnost toho psa ovládat. Takže, to jsou takový první předpoklady. Předpoklad zdraví, musí to zvíře bejt prostý displazie jak kyčelních, tak loketních kloubů, musí mít zdravý ramena, kolena, páteř, musí mít zdravý oči, protože představa toho, že třeba vodící pes pětiletej oslepne a pak budou se vodit navzájem, že jo, tak to by byl problém. On by to byl problém u toho asistenčního i u toho signálního psa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co mě ale zaujalo, že vám skáču tak do řeči, velice důležitá věc. Já jsem měl pořád pocit, že psy, který se dostávají k vám jaksi do vaší práce, tak že musí být mladí, že je trénujete od útlého mládí a vy jste řekla, že dokonce může to být i starší pejsek, kterého začnou trénovat trenéři.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, ten pejsek se začíná trénovat, ten speciální výcvik začíná v takovejch 10, 12 měsících. Takže, buďto to zvíře je do tý doby ve výchově u vychovatelů, což je zase trošku problém, protože sám máte psy, tak víte velice dobře, že to, co to zvíře dostane do roka, tak už mu nikdy nevezme, ale ani nikdy nikdo nedá. Takže, takový ty takzvaný předvýchovy v těch rodinách, kde sice to zvíře je milovaný, ale ty lidi jsou amatéři, tak pak může nastat víc škody než užitku. A najít pejskaře, zkušený pejskaře, který už třeba ve třech měsících u toho štěněte dokážou podchytit, i když vám ty lidi chodějí na kontroly, že jo, tak stejně, když ten člověk přijde jednou za 14 dní, tak nemůžete podchytit to, jako když ho máte 24 hodin pod kontrolou. Když v nějakých 3 měsících zjistíte, že v tom zvířeti jsou trošku lovecký sklony, tak se to dá odnaučit anebo to zvíře se dá zavčasu vyřadit. Když to zjistíte v roce, tak v tom zvířeti už jsou samozřejmě nějaký investice a stejně ho vyřazujete.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak chtěl jsem původně být stylový a říkal jsem si, že si Zuzana Daušová, můj dnešní host, vybere někoho z klasiků českého humoru, někoho, kdo je vyložený pejskař nebo o pejscích mluví a má je rád. Ale to vůbec není důležité. Samozřejmě jaksi obliba komiků a lidí, kteří vás dokážou pobavit, se tímhle tím neřídí. Takže, kdo je pro vás zaručená zábava?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Zaručená zábava a zaručená klasika je pro mě Šimek, Grossman.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jaksi od útlého mládí je máte ráda?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Dá se říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy jste k nim zahořela? A co se vám na nich líbilo nejvíc?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Styl humoru. Myslím si, že je to docela chytrej humor, inteligentní humor. V dobách za komunistů tam byl výbornej podtext, na kterej jsme všichni čekali, že jo. Takže, si myslím, že ten styl humoru, že to bylo vopravdu chytrý a třeba, když jsme u těch zvířat, tak Jak jsme chovali prase na Vinohradský třídě je prostě něco neuvěřitelnýho a dokážu si to naprosto představit, protože když jsem chovala ve vinohradským bytě, se mi sešlo 13 psů, tak si dokážu představit, co způsobí jedno prase. Myslím si, že to je podobný, jako co způsobí 13 psů.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Zuzana Daušová má za sebou opravdu bohatou kariéru vychovatelky, cvičitelky, taky vedoucí výcviku pejsků. Vy jste měla dokonce několik takových škol, psí školu Fredie a podobně, viďte. Tak v současné době jste ředitelkou a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes. Cvičíte ty psy osobně taky ještě pořád nebo už jenom děláte takovou jaksi vrchní supervizorskou práci?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, snažím se cvičit, protože pořád ty psi mi jsou bližší než ta administrativa. Bohužel, jak jsme se o tom bavili před tím o těch penězích, tak zhruba ta cena toho psa je 200 tisíc. Je jedno, jestli je to vodící nebo asistenční pes, protože ten výcvik trvá stejně dlouho, nároky na, náklady na veterinu, na tu péči okolo jsou naprosto stejný. Ale jenom vodící psi jsou hrazeni plně státem až do výše 210 tisíc, nevidomí na ně dostávají 800, teďko budou dostávat 400 měsíčně na výživu. Zatímco na ostatní, ať už to jsou signální nebo asistenční psi, nedostane ten postiženej vůbec nic, ani na jeho pořízení, ani na jeho výživu. Takže, ty peníze sháníme my. Převážná většina těch lidí, my se samozřejmě snažíme ty klienty zapojit, protože vždycky je dobrý, když ten klient ví, že třeba v jejich městě je výrobna židlí, která vyváží, která prosperuje a znají se. Oni vědí, že prostě ta rodina má maminku, která je postižená, je na vozejku, toho člověka vidějí, můžou si ho vohmatat, pak mají možnost ho vidět i s tím psem, protože, nebudeme si nalhávat, je spousta podvodnejch sbírek a takový věci bohužel se pořád dějou u nás. Takže, ty lidi, když do něčeho investujou a je to správný, tak chtějí vědět, chtějí vidět, chtějí mít hmatatelný výsledky. Ale mnohdy ty klienti nejsou schopný se nějakým způsobem zapojit. Takže, to je obrovská hora práce. Musíte žádat stále vo granty, pořád vlastně někde musíte shánět ty finanční prostředky, abyste těm lidem mohl zdarma dávat psy, protože invalidní důchody jsou téměř stejný, bez ohledu na, pakliže se jedná o těžký postižení, tak bez ohledu na to postižení. Stejný jsou i příspěvky na péči, takže by to bylo hodně diskriminující a nespravedlivý, aby prostě jedni prostě psi dostali zaplacený a druhý je nedostali. Takže, ty prachy sháníme my.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se říká, peníze jsou až na prvním místě, že jo. Víte, co ale mě zajímá, jsem rád, že sama se pořád ještě věnujete prakticky tomu výcviku. Zajímá mě a i naše posluchače, my vidíme potom už to finále, to, že ten pejsek opravdu jaksi poslouchá na slovo, je schopný tomu postiženému člověku třeba opravdu vyhovět v neuvěřitelných věcech, jak jste říkala. Jakým způsobem prakticky třeba? Zkuste přiblížit, dejme tomu, já nevím, jak třeba ví, že má zvednout telefon? To ne asi, že jo.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Zvedne telefon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvedne telefon?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, jasně. Zvonící mobil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak ho na tohle to naučíte?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Je to docela, nejdřív se naučí samozřejmě nosit mobil nezvonící, pak se naučí nosit mobil zvonící a pak se naučí nosit mobil vibrující a zvonící, protože přece jenom, když mu to vibruje v těch zubech, mnohdy pro ty lidi je to docela důležitý, aby měly i vibrace, takže když mu to vibruje v zubech, tak mu to není úplně příjemný. A je to step by step, prostě krok po kroku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ten pejsek reaguje na ten zvuk třeba?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ano, to znamená, že se musí naučit na ten jeden zvuk, kterej se potom sladí s tím klientem, aby potom zase, když zazvoní mobil někomu třeba v restauraci, tak aby pes nevylítl a nepřinesl vod stolu vod někoho mobil, což se taky stává. Dokonce se nám stalo u jedný čubiny, která byla u mladýho hocha, kterej furt ten mobil někde po bytě zapomínal. Měl by bejt vždycky na stejným místě, aby ten pes běžel jako na jistotu, tak samozřejmě jsme jenom lidi a pokaždý byl někde jinde. Tak to čuba vyřešila a mobil nemohli asi tři dny najít. Tak hledali mobil, mobil se mezitím vybil a našli ho, až když jí čistili pelíšek, protože vona si schovala pod tu peřinku v tom pelíšku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aby ho pořád někam nezakládal.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Aby ho měla u ruky, u tlapky, aby ho rovnou donesla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakým způsobem ale tomu pejskovi vysvětlíte, že jak se ozve ten zvuk, takže má jít, vzít ho do tlamičky a přinýst?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Docela jednoduše. Je to všecko dělaný přes žrádlo. Každej musí mít motivaci. Vy taky máte motivaci, že chodíte do práce, máte plat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já to nemám přes žrádlo, to je pravda zase, no.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, v podstatě jo, protože zase za ty prachy si může člověk koupit to žrádlo. Takže, když budete půl roku chodit do práce a nebudete mít plat, tak asi to nebudete dělat s takovým nadšením. Ty zvířata jsou v tomhle tom docela levný, protože to udělají za kousek piškotu nebo za kousek nějaký psí ňamky, ale ta motivace tam musí bejt. Samozřejmě tu motivaci potom musí dávat i ten klient. I ten musí to zvíře občas odměnit. Nejdřív odměňujete furt, furt, furt, cvičíme vlastně pozitivníma metodama, protože to si spousta lidí představuje, že ten pes je drilovanej, že je bit nebo já nevím, co si představujou, protože občas se mi stává, že potkáme lidi a říkají, že to jsou chudáci ty psi. Samozřejmě by to nefungovalo, protože kdyby ho řezal ten trenér, tak by pracoval pro toho trenéra ze strachu, ale nepracoval pro toho klienta, protože by věděl ten pes, ví to okamžitě, že ten klient nevstane z vozejku a nepotrestá ho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je potřeba prostě ten piškůtek mu občas taky dát, protože jinak si ten pejsek řekne, jo, tůdle.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Trhni si nohou, no jasně. Jako nechceme dělat roboty, chceme dělat zvířata, který pomáhají, ale ne to zrobotizovat. Pořád je to pes.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zuzana Daušová, ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes, je dnes hostem Tandemu. Já si myslím, že když se povede vycvičit skvěle pejsek pro asistenční a vodící službu, tak je to pochopitelně pro vás satisfakce a dobrý pocit, když potom slyšíte nebo vidíte ty výsledky, které jsou dobré, když vás pochválí ti, kterých se to nejvíc týká a kterým ti pejskové pomáhají, tak to je pro vás určitě jaksi veliká odměna. Ale taky se může stát, že se to nepovede někdy. Máte takový některý příklad, že se jste prostě měli trápení s nějakým pejskem? Co se potom s ním dělá, když to nejde?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak z tý strany pejska ani ne, protože ten pes prochází minimálně tím půl rokem, třičtvrtě rokem, takže toho psa známe opravdu do detailu, takže to není ze strany toho, že by ten pes selhal. Ale může se stát, to je úplně nejdůležitější věc, abyste dobře dokázal napasovat toho klienta s tím psem, aby si ta dvojice sedla, aby si sedli. Samozřejmě se stane, že si nesednou. Stane se to často, že ten člověk jakoby spíš se přecení, že si myslí, že to bude, vono to není jednoduchý, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak myslíte přecení jako?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Přecení, on si neuvědomí úplně tolik, i když my ty lidi nejdřív varujeme, říkáme, pes je nejdřív starost a potom radost, upozorňujeme na všechny úskalí, všechno, co to tomu člověku vezme a teprve potom, co mu to může dát, že to je živej tvor, že to je závazek na nějakých 10, 15 let si opatřit psa. Tak přece jenom ten člověk si to třeba neumí představit, nikdy psa neměl, neumí si to představit. Takže, potom to soužití nefunguje. Pak toho pejska si bereme zpátky a přecvičujeme ho pro jinýho klienta, protože ten pes je mladej, nezkaženej, takže se potom docvičí pro potřeby jinýho klienta. Taky se stává, že třeba se změní rodinný poměry, že se rodiče dítěte postiženýho rozvedou a ta ženská už prostě nezvládne péči vo postižený dítě a vo psa. Stane se, že se tam rozjede alergie, i když my třeba zejména u dětských klientů chceme mít od alergologa potvrzený, že tam není alergie, tak během třeba roku soužití s tím psem se rozjede alergie u toho dítěte. Pak už je to kontraproduktivní, že jo, pak už ten pes není tím přínosem, ale spíš tomu dítěti ubližuje, takže zase potom ten pes se bere zpátky. Takže, není to, že by selhal pes, ale je to, že selže ten člověk.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Selže člověk. No, vy jste mi taky říkala před tím, než jsme šli do studia, vy tady máte s sebou Dženinku. To je labrador?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Labradorka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Labradorka. Vy jste mi říkala, že jaksi ne všichni pejskové jsou vhodní pro tuhle tu práci, někteří že jsou chytřejší a někteří jsou s prominutím ne tak chytří. Tak třeba náš zlatý retrívr, že není až tak úplně chytrej, ale právě proto vykonává tuhle tu činnost třeba líp. Je to tak?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak, je to tak. Čím samozřejmě ten pes je chytřejší, v nějakých IQ testech se tvrdí, že border kolie jsou nejinteligentnější psi, já třeba mám osobně zkušenost s bulteriérama, že oni sice mají trošku prasečí hlavičky, ale v nich mají velmi chytrej mozek, tam to pracuje vopravdu na 100 procent. A samozřejmě pes čím je chytřejší, tak tím víc se snaží toho člověka přečůrat. On si přidává, že jo, on si vymejšlí svoje. Když ten pes není až tak prudce inteligentní, tak spíš bude vykonávat to, co má naučený a to, co mu ten člověk ukáže, nechá se líp vést a nebude si vymejšlet, jak by si von vyhověl, že jo. Vždycky ten pes si volí tu cestu snadnější pro něj a vyhovět sám sobě. Takže my vlastně musíme vybírat jedince, který jsou atypický a naštěstí pro naše klienty je jich čím dál tím víc, naneštěstí pro tohle to plemeno, který se stalo módní, tak to není dobře, že vlastně se z toho vytrácejí lovecký vlastnosti, protože ten pes tím pádem ztrácí takovou tu pracovní upotřebitelnost a samozřejmě přes pár generací dneska už víme, že ta jejich módnost vedla k tomu, že jsou zdravotně na tom hodně špatně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A stane se někdy, že ten retrívr zlatý, který je takový mírný a vede toho svého páníčka, najednou se v něm probudí ty jeho lovecký pudy a vystartuje někam do lesa?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Nestane, nestane, samozřejmě se to nestane, protože už je vybranej ten pes, že nevystartuje do toho lesa. Ale stalo se nám třeba u předanýho psa, že najednou začal honit kočky a bylo to proto, že ho nechávali na zahradě a chodily vod sousedů kočky, takový dvě tyranky, který ho asi třičtvrtě roku fackovali. No, až ten pes si to jednoho nenechal líbit a jednu zakousl, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte se, to se nemůže nikdo divit, ten pes má taky svou čest.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Jistě, jako pes je pes a není to úplnej blbec, aby se nechal řezat furt vod koček. Ale v tom momentě ten pes si uvědomil, že vlastně je loveckej, no a potom už chtěl zakousnout všecky kočičky, že jo. Takže, potom už ten páníček s ním měl trošku problémy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se směju. My si dáme zahrát ještě písničku. Já tady budu zatím hladit Dženinku a potom si ještě budeme chviličku se Zuzanou Doušovou povídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes, paní Zuzana Daušová bude ještě chviličku sedět u nás na Tandemu a budem si ještě chviličku povídat o výcviku pejsků. Tak mně samozřejmě zajímá, vy jste říkala taky, že ti pejskové jsou trénovaní nejenom na vodící, nejenom na asistenční, ale taky záchranářskou činnost. To taky trénujete?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ne, tomu se neříká záchranářská, tomu se říká signální psi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pardon, signální.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak buď pro neslyšící, kde celkem je to jasný, nahrazujou tak, jako nahrazuje třeba vodící pes oči, tady nahrazuje sluch, uši. Ale signální psi jsou taky ty, co vlastně pomáhají lidem se záchvatovým onemocněním, ať už to jsou epileptici, diabetici, kardiaci. A tam ten pes dokáže až 20, někdy i trošku dýl před nástupem toho ataku, toho záchvatu dokáže říct tomu člověku, že už se něco blíží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to pozná?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Asi tak, jako pozná, že se blíží třeba zemětřesení nebo tsunami nebo něco takovýhleho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Něco v něm zavibruje?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
V tom psovi. Je to věc, kterou my nemůžeme toho psa naučit. My pouze můžeme si tipnout, že ten pes je empatickej a prostě buďto to funguje, nebo to nefunguje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jak ho naučíte, aby dával najevo, že se něco bude dít?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
My to můžeme výcvikem jenom podpořit. Nic víc s tím nemůžeme dělat. Třeba v Americe existujou programy i v západní Evropě, kde se spolupracuje s věznicema, kde se vyberou vězňové, který mají, když je to třeba pes pro epileptika, tak se vybere epileptik, vezme se pes třeba klidně i z útulku, protože tady nezáleží na plemeni. Dá se mu, sleduje se to webkamerou. Jestliže ten pes něco dopředu značí, vybere se. Jestliže ne, nechá se tam jak kde tejden, 14 dní, záleží samozřejmě, jak ten člověk má častý ty záchvaty. Vrátí se do toho útulku nebo se mu najde rodina, vezme se jinej a vlastně takhle se vytipuje pes, což ovšem znamená, že do tý věznice dochází civilista, dochází tam pracovník tý školy a spolupracuje s tím vězněm. Ono to je samozřejmě dva v jednom, protože pro něj to je vlastně odměnovej program a posunuje ho to úplně někam jinam. Takže i třeba vopravdu těžký vězni, vrazi se z nich stávají citlivý lidi, protože oni se pak i zúčastnějí toho, že ten pes se předává tomu člověku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem o tomhle tom četl, že se to odehrává v amerických věznicích. Je to i u nás taky?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ne, u nás to není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je škoda ale, ne?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, je to škoda, je to obrovská škoda. Ale ta byrokracie u nás je tak strašná, že já si neumím představit, že by to mělo fungovat tak, že tam opravdu denně bude docházet trenér a dostane to povolení. Já si myslím, že to je hudba budoucnosti, že tady nemáme ani přístupový práva pro tyhle ty psy daný. Takže, chtít vyžadovat tohle to, tak je asi hodně velkej problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to škoda, protože ten pejsek by jinak ty vězně určitě kultivoval, takhle se zatím kultivujou s prominutím a velmi ve velkých uvozovkách v těch fitcentrech, kde získávají větší svaly, aby až vyjdou z té věznice.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Aby byli ještě lepší, výkonnější v tom směru, proč se tam dostali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsme si posteskli, ale teď opravdu na nesprávném hrobě jsme zaplakali, jak se říká. Moc děkuju Zuzaně Daušové, ředitelce a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes za dnešní povídání, dnešní návštěvu. Přeju vám, abyste čím dál tím víc pejsků přidělovali těm správným lidem, aby se dařilo je dávat zrovna na tu správnou adresu a prostě ať se to spojení člověk a pejsek co nejvíc daří. Díky a na shledanou.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Díky moc. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. A přiznám se, že dneska nebudu zcela nestranný, protože já patřím k těm, kdo žijí ve psí smečce a pes pro můj vlastní život hodně znamená. Pro člověka se zdravotním postižením ovšem pes neznamená jenom radost, ale taky nezanedbatelnou pomoc. Aby ji opravdu uměl poskytovat, tak o to se také stará ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes paní Zuzana Daušová. Já vás vítám, dobrý den.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na psy určitě v našem povídání dojde, jak by taky ne. Mě ale bude napřed zajímat, jaká vlastně cestička vás osobně ke zvířátkům dovedla. Ovšem začneme s tím až po písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes paní Zuzana Daušová. Tak začneme samozřejmě jako vždy vyprávění vaše, tedy vyprávění od dětství. Já předpokládám, že se hemžilo pejsky. Je to tak?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Nehemžilo se pejsky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ne, ne, vůbec ne, vůbec se nehemžilo pejsky. Já pocházím z takový trošku střelený do uměleckýho rodiny, takže spíš v tom úplně malým dětství to bylo takový jako natáčení filmů, chození do baletu a nucení sezení u klavíru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, natáčení filmu. Vy jste hrála v nějakým filmu?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, takový miniroličky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako dětský roličky?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, takový minidětský roličky. A byla jsem hodně drzá, takže si mě oblíbili producenti, tak jako jsem šla z těch malejch roliček. Pak měla bejt nějaká velká role, to mělo bejt v koprodukci se západním Německem tehdy, tak to nevyšlo. Ale já jsem tak nějak jako inklinovala k těm zvířatům. Takže, když mi bylo 6 let, tak babička zachránila kocoura, kterej byl ve sklepě u nás na Vinohradech, já jsem byla Vinohraďačka. A přes léto tam tak jako žil a na zimu ho chtěli otrávit. Takže, babička ho vzala na jednu noc domů. Samozřejmě kocour u nás zůstal celej život. No a pak, když jsem byla trošku starší, tak jsem začala venčit, na procházky chodit se psama z celýho širokýho, dalekýho okolí. Z toho kocoura jsem furt dělat psa. Jsem ho začala v jeho asi sedmi letech nebo pěti letech jsem ho začala tahat na procházku ven na kšírkách. Kocour vždycky vyběhl na nejbližší strom. Maminka v tý době dělala v hospodě, tak mě všichni znali, že jo. Tak se vždycky nachytal nějakej chlap, jak jsem plakala pod tím stromem, že kocourek nám utekl nebo hajzl vždycky někoho pokousal a poškrábal, když ho sundavali. No až jsem se dopracovala, ve 13 letech už to doma vzdali a maminka mi koupila mýho prvního psa, německýho ovčáka. To je takový moje srdcový plemeno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakpak se jmenoval ten první pejsek?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tedy. Tedy ten první. Tomu kocourovi jsem dala jméno Ficibulus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ficibulus. Proč jsem mu dala v 6 letech jméno Ficibulus, nevím ani já, neví to nikdo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už asi těžko se dopátráte.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
To těžko. A tenkrát asi nebyly ani nějaký seriály, že by to to dítě mohlo mít z něčeho. Nevím, jak mě to jméno napadlo. No a s Tedym jsem začala chodit na cvičák, když mu byl necelej rok. Nejdřív mě to strašně nebavilo, protože jsme bydleli na Vinohradech. Já jsem od útlýho dětství noční tvor, takže pro mě vstávání do školy a takový, to bylo prostě strašný. Takže, já jsem ještě k tomu musela vstávat na cvičák a jezdila jsem až vlastně na Chodov. Teď samozřejmě ten pes, jak jsme začali cvičit asi ve třičtvrtě roce, tak byl docela takovej drzej, sebevědomej pes, tak samozřejmě se mu to nelíbilo. Dřív byly takový ty metody, když se nelehne, tak s ním cukni. Tak jsem s ním cukla, hned jsem dostala ránu košíkem, že jo. Pak to bylo, ne na aport ho pusť na volno. Já jsem říkala, nepustím, on se pere. On už v roce se rval jako blázen. Tak jsem ho pustila, on hned serval nějakýho psa, že jo. Tak jsem potom zase měla zákaz ho pouštět. Tak jsem tam tak nějak chodila na ten cvičák, až tam přišla maminka prvně, vůbec se jí to nelíbilo. Takže, z toho cvičáku jsem odešla, začala jsem chodit potom na Žižkov na Balkán. Tam jsem se chytla a tam už potom vlastně vznikla taková jako láska na celej život z toho. Když mi bylo 18, tak jsem startovala na mistrovství mládeže a už se to rozjelo a už jsem si pořídila dalšího psa, protože ten první byl samozřejmě bez průkazu původu. Tehdy ten pes vlastně mohl maximálně na to mistrovství mládeže, tím jsme skončili. Tak už jsem si pořídila papírovýho psa, no a už se rozjelo a už to prostě nabralo neuvěřitelný rozměry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, dá se říct, že v podstatě jaksi váš život jsou pejskové. Od té doby, co jste si toho prvního pořídila, tak jste se nevěnovala ničemu jinému než pejskům.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže si o tom nepochybně se Zuzanou Daušovou dneska ještě hodně popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že se pejskové cvičí ve prospěch asistenčních a jiných služeb, je asi vesměs známo. Ale asi ne všichni vědí, jaké to přináší problémy, jestlipak je to úplně jaksi normální v každé zemi, jestli máte tyhle ty zkušenosti. A vůbec, co to přináší za komplikace třeba.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak samozřejmě, že to je normální. U nás ten výcvik vlastně probíhá 10 let. Před 12 lety tady byl vycvičenej vlastně první asistenční pes. Vodící psi, ty jsou vcelku od I.světový války, když byli válečný hrdinové, válečný slepci, tak se začali potom používat ty psi, který byli vyřazený, který přežili tu válku, tak se začali, jaký bude jejich další využití, tak se začali využívat jako vodící psi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už měli nějaký speciální výcvik tehdy?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, samozřejmě se přecvičoval. Byli to většinou psi, který byli, buďto působili jako záchranáři nebo dělali pachový práce, jako minohledači a tak dále, tak s přecvičovali. Potom, co s nima, takže se přecvičovali pro ty válečný hrdiny. Takže, ten výcvik těch vodících psů sahá daleko, daleko ještě i před I.světovou válku. Kdežto výcvik asistenčních psů je u nás poměrně mladej, ale ve světě samozřejmě se cvičí daleko dýl ty zvířata. Já, když jsem v roce 2001 zakládala tu organizaci, tak už jsem měla téměř desetiletý zkušenosti s výcvikem vodících psů. A právě vlastně ze zahraniční jsem se dozvěděla, že existuje i výcvik, že se dá pomoct i jiným lidem i jiným handicapům. Takže, samozřejmě to přináší těm lidem obrovskou pomoc, protože tak 50 procent je tý praktický pomoci, kdy ten pes toho člověka, vodící pes někam dovede, vodvede, ukáže mu překážky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je třeba v případě nevidomých, že.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
To je v případě nevidomých, tak vodící pes. A asistenční pes, kdy tomu člověku otevře dveře, podá mu to, co mu upadne na zem, pomůže mu třeba vstát z postele, to jsou ty speciální úkony. Signální pes třeba neslyšícímu oznámí, že mu někdo klepe na dveře, že mu třeba přetejká vana nebo že mu vypla varná konvice. Mamince dá vědět, že pláče dítě ve vedlejší místnosti. Ale to je takových 50 procent. Druhých 50 procent tvoří taková ta psychická opora toho člověka, protože každej chceme bejt soběstačnej. Stačí chřipka, když člověk ulehne a jak vám začne bejt trošku líp, tak vás štve, že vás někdo musí obskakovat nebo zlomená noha. Jakýkoliv omezení vlastně člověku vadí. Kdežto, když si vezmete, že sedíte na tom vozejčku pořád nebo že prostě nesundáte klapky z vočí a nemůže si dojít kamkoliv sám, nemůžete třeba si podat, když vám něco upadne, tak si to nemůžete podat, takže pokaždý musíte někoho k tomu volat. I když je to rodina nebo je to asistent, tak hlavně u tý rodiny člověk má pocit, že někoho obtěžuje, že někoho otravuje. Že když je to třeba v noci, tak ho musí vzbudit nebo ten člověk přijde utahanej z práce, tak musí říct, hele, Pepo, prosím tě, mně zase upadl mobil, podej mi ho. Kdežto takhle má vedle sebe parťáka 24 hodin denně. Ten pes kdykoliv s radostí vyskočí a ještě s radostí to tomu člověku podá, že jo. On třeba u těch dětí postiženejch, tam to dítě může tomu psovi vykecat veškerý problémy a ví, že on ho nepráskne. On má někoho, protože děti ve svý takový rovnosti jsou hodně krutý, takže ty postižený to dostávají docela dost sežrat v tý společnosti dětský. Kdežto v momentě, kdy máte psa, tak se stává zajímavější, toho psa si můžou ty ostatní děti pohladit třeba, až když on dovolí. Když je učitelka nebo učitel dobrej, tak to dokáže zapojit, využít to ve prospěch těch ostatních dětí a to dítě získává obrovský sebevědomí. A hlavně, když přijde do školy, tak nemusí říkat učitelce nebo čekat na někoho ze spolužáků, kdo by mu sundal bundu, protože mu to udělá ten pes. A ještě to vlastně je atraktivní. Takže, je to hodně o tý psychice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle, jak to povídáte, tak vypadá velice příjemně, nekomplikovaně, ale je jasné, že ten výcvik sám je nesmírně obtížný a náročný a samozřejmě taky odborný. A o tom, ale nejenom o tom si dneska ještě v Tandemu se Zuzanou Daušovou popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes, paní Zuzana Daušová. Povídáme si o asistenčních a vodících pejscích, o tom, jak se cvičí. Zuzana Daušová se k tomu dostala, to je zajímavé, přes kumšt vlastně taky. Já jsem si přečetl, že jste dokonce se přátelila s významnými zpěváky, s Ivettou Simonovou, s Milanem Chladilem jste se znala?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Znala, no, znala se s nima spíš moje maminka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, takhle, aha. A chodila jste do baletu, na piáno. Zahrajete si ještě někdy třeba na piáno?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už na to není čas.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Není na to čas a já jsem se na to ani nikdy nenaučila, já jsem k tomu měla odpor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Á, tak to je jasné. No, ovšem kde jste získala opravdové mistrovství, tak to je ve výcviku právě. Jste mezinárodní mistryní Rakouska, jsem si přečetl, záchranných psů a Slovenska, ve sportovní kynologii, vicemistryně záchranných psů a tak dále a tak dále. Těch mezinárodních soutěží bylo opravdu určitě hodně. Ale mě teď zajímá spíš ta mravenčí práce, jak se říká. Mimochodem takový výcvik, jak jste to nastínila, co všechno ten pejsek potom tomu svému páníčkovi může poskytnout, to je úžasné. Ale měli bychom si říct, že to není samozřejmě zadarmo. Co stojí výcvik takového psa, aby dokázal tyhle ty věci?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak samozřejmě, že to není zadarmo. Není možný, aby to ty lidi dělali zadarmo, ač jsme nezisková organizace, tak mnoho lidí si představuje, když je nezisková organizace, že nemá žádnej zisk. Ale je jasný, že ty lidi chodějí normálně do práce, ty trenéři, mají plat, protože musejí se z něčeho najíst, musejí platit nějaký poplatky a bydlení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to hrozně dlouhá činnost určitě, že jo.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Je, je to dlouhá činnost. Zvíře je nejdřív ve výchově nebo se koupí starší zvíře. To zvíře musí projít testama jak zdravotníma, tak povahovýma, protože ono to není o tom, dobrej trenér dokáže v podstatě naučit psa jakýhokoliv cokoliv. Ale vo tom to není, ono to je o tom, že se musí vybrat zvíře, který chce s tím člověkem spolupracovat, protože nemá smysl nutit psa, kterej má třeba výborný lovecký vlastnosti, který absolutně nežádoucí pro tuhle tu činnost, tak ho nutit a předělávat vlastně jeho charakter, protože stejně by to ve finále nefungovalo. Spousta lidí má takovou představu, že ty psi jsou chudáci, že projdou nějakým strašným drilem v tý psí škole, protože ten výcvik v průměru trvá těch 6,8 až 9 měsíců, někdy rok, záleží na složitosti těch úkolnů, který ten pes se musí pro toho člověka naučit. A záleží samozřejmě i na tom, jak mu to rychle jde, protože je to stejný jako u dětí, někdo vystuduje dvě vysoký školy a neví, přitom chodí na mejdla a vobčas se podívá do skript a někdo je rád, že dá učňák, že jo. Takže, je to podobný i u těch psů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, když ten pejsek k vám přijde nebo ho uvidíte, poznáte na první pohled, že bude učenlivý? Nebo až po chvíli?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Někdy jo. Po chvíli určitě. Většinou to víte tak
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký musí mít ty základní předpoklady?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Základní předpoklady vstřícnost vůči člověku, vyrovnaná povaha, nesmí tam bejt žádnej náznak agrese nejen vůči lidem samozřejmě, ale i vůči ostatním psům nebo vůči ostatním zvířatům. A nesmí tam bejt přílišná lekavost a bázlivost, což je taky nebezpečný, protože když si vezmete, že ten pes jde třeba vedle vozejku a teď by práskla popelnice a von by se lekl a přeskočil ten vozejk a toho člověka někam strhnul. A musí tam bejt absence loveckýho pudu. To jsou takový věci, který můžete do určitý míry ovlivnit, ale nemůžete toho psa svěřit člověku, kterej má omezenou schopnost toho psa ovládat. Takže, to jsou takový první předpoklady. Předpoklad zdraví, musí to zvíře bejt prostý displazie jak kyčelních, tak loketních kloubů, musí mít zdravý ramena, kolena, páteř, musí mít zdravý oči, protože představa toho, že třeba vodící pes pětiletej oslepne a pak budou se vodit navzájem, že jo, tak to by byl problém. On by to byl problém u toho asistenčního i u toho signálního psa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co mě ale zaujalo, že vám skáču tak do řeči, velice důležitá věc. Já jsem měl pořád pocit, že psy, který se dostávají k vám jaksi do vaší práce, tak že musí být mladí, že je trénujete od útlého mládí a vy jste řekla, že dokonce může to být i starší pejsek, kterého začnou trénovat trenéři.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, ten pejsek se začíná trénovat, ten speciální výcvik začíná v takovejch 10, 12 měsících. Takže, buďto to zvíře je do tý doby ve výchově u vychovatelů, což je zase trošku problém, protože sám máte psy, tak víte velice dobře, že to, co to zvíře dostane do roka, tak už mu nikdy nevezme, ale ani nikdy nikdo nedá. Takže, takový ty takzvaný předvýchovy v těch rodinách, kde sice to zvíře je milovaný, ale ty lidi jsou amatéři, tak pak může nastat víc škody než užitku. A najít pejskaře, zkušený pejskaře, který už třeba ve třech měsících u toho štěněte dokážou podchytit, i když vám ty lidi chodějí na kontroly, že jo, tak stejně, když ten člověk přijde jednou za 14 dní, tak nemůžete podchytit to, jako když ho máte 24 hodin pod kontrolou. Když v nějakých 3 měsících zjistíte, že v tom zvířeti jsou trošku lovecký sklony, tak se to dá odnaučit anebo to zvíře se dá zavčasu vyřadit. Když to zjistíte v roce, tak v tom zvířeti už jsou samozřejmě nějaký investice a stejně ho vyřazujete.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak chtěl jsem původně být stylový a říkal jsem si, že si Zuzana Daušová, můj dnešní host, vybere někoho z klasiků českého humoru, někoho, kdo je vyložený pejskař nebo o pejscích mluví a má je rád. Ale to vůbec není důležité. Samozřejmě jaksi obliba komiků a lidí, kteří vás dokážou pobavit, se tímhle tím neřídí. Takže, kdo je pro vás zaručená zábava?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Zaručená zábava a zaručená klasika je pro mě Šimek, Grossman.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jaksi od útlého mládí je máte ráda?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Dá se říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy jste k nim zahořela? A co se vám na nich líbilo nejvíc?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Styl humoru. Myslím si, že je to docela chytrej humor, inteligentní humor. V dobách za komunistů tam byl výbornej podtext, na kterej jsme všichni čekali, že jo. Takže, si myslím, že ten styl humoru, že to bylo vopravdu chytrý a třeba, když jsme u těch zvířat, tak Jak jsme chovali prase na Vinohradský třídě je prostě něco neuvěřitelnýho a dokážu si to naprosto představit, protože když jsem chovala ve vinohradským bytě, se mi sešlo 13 psů, tak si dokážu představit, co způsobí jedno prase. Myslím si, že to je podobný, jako co způsobí 13 psů.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Zuzana Daušová má za sebou opravdu bohatou kariéru vychovatelky, cvičitelky, taky vedoucí výcviku pejsků. Vy jste měla dokonce několik takových škol, psí školu Fredie a podobně, viďte. Tak v současné době jste ředitelkou a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes. Cvičíte ty psy osobně taky ještě pořád nebo už jenom děláte takovou jaksi vrchní supervizorskou práci?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, snažím se cvičit, protože pořád ty psi mi jsou bližší než ta administrativa. Bohužel, jak jsme se o tom bavili před tím o těch penězích, tak zhruba ta cena toho psa je 200 tisíc. Je jedno, jestli je to vodící nebo asistenční pes, protože ten výcvik trvá stejně dlouho, nároky na, náklady na veterinu, na tu péči okolo jsou naprosto stejný. Ale jenom vodící psi jsou hrazeni plně státem až do výše 210 tisíc, nevidomí na ně dostávají 800, teďko budou dostávat 400 měsíčně na výživu. Zatímco na ostatní, ať už to jsou signální nebo asistenční psi, nedostane ten postiženej vůbec nic, ani na jeho pořízení, ani na jeho výživu. Takže, ty peníze sháníme my. Převážná většina těch lidí, my se samozřejmě snažíme ty klienty zapojit, protože vždycky je dobrý, když ten klient ví, že třeba v jejich městě je výrobna židlí, která vyváží, která prosperuje a znají se. Oni vědí, že prostě ta rodina má maminku, která je postižená, je na vozejku, toho člověka vidějí, můžou si ho vohmatat, pak mají možnost ho vidět i s tím psem, protože, nebudeme si nalhávat, je spousta podvodnejch sbírek a takový věci bohužel se pořád dějou u nás. Takže, ty lidi, když do něčeho investujou a je to správný, tak chtějí vědět, chtějí vidět, chtějí mít hmatatelný výsledky. Ale mnohdy ty klienti nejsou schopný se nějakým způsobem zapojit. Takže, to je obrovská hora práce. Musíte žádat stále vo granty, pořád vlastně někde musíte shánět ty finanční prostředky, abyste těm lidem mohl zdarma dávat psy, protože invalidní důchody jsou téměř stejný, bez ohledu na, pakliže se jedná o těžký postižení, tak bez ohledu na to postižení. Stejný jsou i příspěvky na péči, takže by to bylo hodně diskriminující a nespravedlivý, aby prostě jedni prostě psi dostali zaplacený a druhý je nedostali. Takže, ty prachy sháníme my.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se říká, peníze jsou až na prvním místě, že jo. Víte, co ale mě zajímá, jsem rád, že sama se pořád ještě věnujete prakticky tomu výcviku. Zajímá mě a i naše posluchače, my vidíme potom už to finále, to, že ten pejsek opravdu jaksi poslouchá na slovo, je schopný tomu postiženému člověku třeba opravdu vyhovět v neuvěřitelných věcech, jak jste říkala. Jakým způsobem prakticky třeba? Zkuste přiblížit, dejme tomu, já nevím, jak třeba ví, že má zvednout telefon? To ne asi, že jo.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Zvedne telefon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvedne telefon?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, jasně. Zvonící mobil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak ho na tohle to naučíte?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Je to docela, nejdřív se naučí samozřejmě nosit mobil nezvonící, pak se naučí nosit mobil zvonící a pak se naučí nosit mobil vibrující a zvonící, protože přece jenom, když mu to vibruje v těch zubech, mnohdy pro ty lidi je to docela důležitý, aby měly i vibrace, takže když mu to vibruje v zubech, tak mu to není úplně příjemný. A je to step by step, prostě krok po kroku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ten pejsek reaguje na ten zvuk třeba?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ano, to znamená, že se musí naučit na ten jeden zvuk, kterej se potom sladí s tím klientem, aby potom zase, když zazvoní mobil někomu třeba v restauraci, tak aby pes nevylítl a nepřinesl vod stolu vod někoho mobil, což se taky stává. Dokonce se nám stalo u jedný čubiny, která byla u mladýho hocha, kterej furt ten mobil někde po bytě zapomínal. Měl by bejt vždycky na stejným místě, aby ten pes běžel jako na jistotu, tak samozřejmě jsme jenom lidi a pokaždý byl někde jinde. Tak to čuba vyřešila a mobil nemohli asi tři dny najít. Tak hledali mobil, mobil se mezitím vybil a našli ho, až když jí čistili pelíšek, protože vona si schovala pod tu peřinku v tom pelíšku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aby ho pořád někam nezakládal.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Aby ho měla u ruky, u tlapky, aby ho rovnou donesla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakým způsobem ale tomu pejskovi vysvětlíte, že jak se ozve ten zvuk, takže má jít, vzít ho do tlamičky a přinýst?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Docela jednoduše. Je to všecko dělaný přes žrádlo. Každej musí mít motivaci. Vy taky máte motivaci, že chodíte do práce, máte plat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já to nemám přes žrádlo, to je pravda zase, no.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, v podstatě jo, protože zase za ty prachy si může člověk koupit to žrádlo. Takže, když budete půl roku chodit do práce a nebudete mít plat, tak asi to nebudete dělat s takovým nadšením. Ty zvířata jsou v tomhle tom docela levný, protože to udělají za kousek piškotu nebo za kousek nějaký psí ňamky, ale ta motivace tam musí bejt. Samozřejmě tu motivaci potom musí dávat i ten klient. I ten musí to zvíře občas odměnit. Nejdřív odměňujete furt, furt, furt, cvičíme vlastně pozitivníma metodama, protože to si spousta lidí představuje, že ten pes je drilovanej, že je bit nebo já nevím, co si představujou, protože občas se mi stává, že potkáme lidi a říkají, že to jsou chudáci ty psi. Samozřejmě by to nefungovalo, protože kdyby ho řezal ten trenér, tak by pracoval pro toho trenéra ze strachu, ale nepracoval pro toho klienta, protože by věděl ten pes, ví to okamžitě, že ten klient nevstane z vozejku a nepotrestá ho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je potřeba prostě ten piškůtek mu občas taky dát, protože jinak si ten pejsek řekne, jo, tůdle.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Trhni si nohou, no jasně. Jako nechceme dělat roboty, chceme dělat zvířata, který pomáhají, ale ne to zrobotizovat. Pořád je to pes.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zuzana Daušová, ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes, je dnes hostem Tandemu. Já si myslím, že když se povede vycvičit skvěle pejsek pro asistenční a vodící službu, tak je to pochopitelně pro vás satisfakce a dobrý pocit, když potom slyšíte nebo vidíte ty výsledky, které jsou dobré, když vás pochválí ti, kterých se to nejvíc týká a kterým ti pejskové pomáhají, tak to je pro vás určitě jaksi veliká odměna. Ale taky se může stát, že se to nepovede někdy. Máte takový některý příklad, že se jste prostě měli trápení s nějakým pejskem? Co se potom s ním dělá, když to nejde?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak z tý strany pejska ani ne, protože ten pes prochází minimálně tím půl rokem, třičtvrtě rokem, takže toho psa známe opravdu do detailu, takže to není ze strany toho, že by ten pes selhal. Ale může se stát, to je úplně nejdůležitější věc, abyste dobře dokázal napasovat toho klienta s tím psem, aby si ta dvojice sedla, aby si sedli. Samozřejmě se stane, že si nesednou. Stane se to často, že ten člověk jakoby spíš se přecení, že si myslí, že to bude, vono to není jednoduchý, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak myslíte přecení jako?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Přecení, on si neuvědomí úplně tolik, i když my ty lidi nejdřív varujeme, říkáme, pes je nejdřív starost a potom radost, upozorňujeme na všechny úskalí, všechno, co to tomu člověku vezme a teprve potom, co mu to může dát, že to je živej tvor, že to je závazek na nějakých 10, 15 let si opatřit psa. Tak přece jenom ten člověk si to třeba neumí představit, nikdy psa neměl, neumí si to představit. Takže, potom to soužití nefunguje. Pak toho pejska si bereme zpátky a přecvičujeme ho pro jinýho klienta, protože ten pes je mladej, nezkaženej, takže se potom docvičí pro potřeby jinýho klienta. Taky se stává, že třeba se změní rodinný poměry, že se rodiče dítěte postiženýho rozvedou a ta ženská už prostě nezvládne péči vo postižený dítě a vo psa. Stane se, že se tam rozjede alergie, i když my třeba zejména u dětských klientů chceme mít od alergologa potvrzený, že tam není alergie, tak během třeba roku soužití s tím psem se rozjede alergie u toho dítěte. Pak už je to kontraproduktivní, že jo, pak už ten pes není tím přínosem, ale spíš tomu dítěti ubližuje, takže zase potom ten pes se bere zpátky. Takže, není to, že by selhal pes, ale je to, že selže ten člověk.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Selže člověk. No, vy jste mi taky říkala před tím, než jsme šli do studia, vy tady máte s sebou Dženinku. To je labrador?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Labradorka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Labradorka. Vy jste mi říkala, že jaksi ne všichni pejskové jsou vhodní pro tuhle tu práci, někteří že jsou chytřejší a někteří jsou s prominutím ne tak chytří. Tak třeba náš zlatý retrívr, že není až tak úplně chytrej, ale právě proto vykonává tuhle tu činnost třeba líp. Je to tak?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak, je to tak. Čím samozřejmě ten pes je chytřejší, v nějakých IQ testech se tvrdí, že border kolie jsou nejinteligentnější psi, já třeba mám osobně zkušenost s bulteriérama, že oni sice mají trošku prasečí hlavičky, ale v nich mají velmi chytrej mozek, tam to pracuje vopravdu na 100 procent. A samozřejmě pes čím je chytřejší, tak tím víc se snaží toho člověka přečůrat. On si přidává, že jo, on si vymejšlí svoje. Když ten pes není až tak prudce inteligentní, tak spíš bude vykonávat to, co má naučený a to, co mu ten člověk ukáže, nechá se líp vést a nebude si vymejšlet, jak by si von vyhověl, že jo. Vždycky ten pes si volí tu cestu snadnější pro něj a vyhovět sám sobě. Takže my vlastně musíme vybírat jedince, který jsou atypický a naštěstí pro naše klienty je jich čím dál tím víc, naneštěstí pro tohle to plemeno, který se stalo módní, tak to není dobře, že vlastně se z toho vytrácejí lovecký vlastnosti, protože ten pes tím pádem ztrácí takovou tu pracovní upotřebitelnost a samozřejmě přes pár generací dneska už víme, že ta jejich módnost vedla k tomu, že jsou zdravotně na tom hodně špatně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A stane se někdy, že ten retrívr zlatý, který je takový mírný a vede toho svého páníčka, najednou se v něm probudí ty jeho lovecký pudy a vystartuje někam do lesa?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Nestane, nestane, samozřejmě se to nestane, protože už je vybranej ten pes, že nevystartuje do toho lesa. Ale stalo se nám třeba u předanýho psa, že najednou začal honit kočky a bylo to proto, že ho nechávali na zahradě a chodily vod sousedů kočky, takový dvě tyranky, který ho asi třičtvrtě roku fackovali. No, až ten pes si to jednoho nenechal líbit a jednu zakousl, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte se, to se nemůže nikdo divit, ten pes má taky svou čest.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Jistě, jako pes je pes a není to úplnej blbec, aby se nechal řezat furt vod koček. Ale v tom momentě ten pes si uvědomil, že vlastně je loveckej, no a potom už chtěl zakousnout všecky kočičky, že jo. Takže, potom už ten páníček s ním měl trošku problémy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se směju. My si dáme zahrát ještě písničku. Já tady budu zatím hladit Dženinku a potom si ještě budeme chviličku se Zuzanou Doušovou povídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ředitelka a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes, paní Zuzana Daušová bude ještě chviličku sedět u nás na Tandemu a budem si ještě chviličku povídat o výcviku pejsků. Tak mně samozřejmě zajímá, vy jste říkala taky, že ti pejskové jsou trénovaní nejenom na vodící, nejenom na asistenční, ale taky záchranářskou činnost. To taky trénujete?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ne, tomu se neříká záchranářská, tomu se říká signální psi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pardon, signální.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Tak buď pro neslyšící, kde celkem je to jasný, nahrazujou tak, jako nahrazuje třeba vodící pes oči, tady nahrazuje sluch, uši. Ale signální psi jsou taky ty, co vlastně pomáhají lidem se záchvatovým onemocněním, ať už to jsou epileptici, diabetici, kardiaci. A tam ten pes dokáže až 20, někdy i trošku dýl před nástupem toho ataku, toho záchvatu dokáže říct tomu člověku, že už se něco blíží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to pozná?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Asi tak, jako pozná, že se blíží třeba zemětřesení nebo tsunami nebo něco takovýhleho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Něco v něm zavibruje?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
V tom psovi. Je to věc, kterou my nemůžeme toho psa naučit. My pouze můžeme si tipnout, že ten pes je empatickej a prostě buďto to funguje, nebo to nefunguje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jak ho naučíte, aby dával najevo, že se něco bude dít?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
My to můžeme výcvikem jenom podpořit. Nic víc s tím nemůžeme dělat. Třeba v Americe existujou programy i v západní Evropě, kde se spolupracuje s věznicema, kde se vyberou vězňové, který mají, když je to třeba pes pro epileptika, tak se vybere epileptik, vezme se pes třeba klidně i z útulku, protože tady nezáleží na plemeni. Dá se mu, sleduje se to webkamerou. Jestliže ten pes něco dopředu značí, vybere se. Jestliže ne, nechá se tam jak kde tejden, 14 dní, záleží samozřejmě, jak ten člověk má častý ty záchvaty. Vrátí se do toho útulku nebo se mu najde rodina, vezme se jinej a vlastně takhle se vytipuje pes, což ovšem znamená, že do tý věznice dochází civilista, dochází tam pracovník tý školy a spolupracuje s tím vězněm. Ono to je samozřejmě dva v jednom, protože pro něj to je vlastně odměnovej program a posunuje ho to úplně někam jinam. Takže i třeba vopravdu těžký vězni, vrazi se z nich stávají citlivý lidi, protože oni se pak i zúčastnějí toho, že ten pes se předává tomu člověku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem o tomhle tom četl, že se to odehrává v amerických věznicích. Je to i u nás taky?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Ne, u nás to není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je škoda ale, ne?
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
No, je to škoda, je to obrovská škoda. Ale ta byrokracie u nás je tak strašná, že já si neumím představit, že by to mělo fungovat tak, že tam opravdu denně bude docházet trenér a dostane to povolení. Já si myslím, že to je hudba budoucnosti, že tady nemáme ani přístupový práva pro tyhle ty psy daný. Takže, chtít vyžadovat tohle to, tak je asi hodně velkej problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to škoda, protože ten pejsek by jinak ty vězně určitě kultivoval, takhle se zatím kultivujou s prominutím a velmi ve velkých uvozovkách v těch fitcentrech, kde získávají větší svaly, aby až vyjdou z té věznice.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Aby byli ještě lepší, výkonnější v tom směru, proč se tam dostali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsme si posteskli, ale teď opravdu na nesprávném hrobě jsme zaplakali, jak se říká. Moc děkuju Zuzaně Daušové, ředitelce a vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes za dnešní povídání, dnešní návštěvu. Přeju vám, abyste čím dál tím víc pejsků přidělovali těm správným lidem, aby se dařilo je dávat zrovna na tu správnou adresu a prostě ať se to spojení člověk a pejsek co nejvíc daří. Díky a na shledanou.
Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka, vedoucí výcviku občanského sdružení Helppes
--------------------
Díky moc. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
