Aleš Loprais, závodník (Rallye Dakar)
14. červen 2012
Tandem
Závodník světoznáme „Rallye Dakar“ Aleš Loprais navštívil Tandem Jana Rosáka. Dozvěděli jste se například, co musí jezdec „Dakaru“ splňovat nebo co měl na starosti v týmu svého strýce Karla Lopraise.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Při poslechu rozhlasového Tandemu vás vítá Jan Rosák. Jsem rád, že jste si naladili tuto stanici. Nepochybuji o tom, že můj dnešní host vám poskytne pohled do odvětví sportu, o kterém určitě nevíme všechno, ale přitom nás hodně zajímá. Pozvání do Tandemu přijal závodník i světoznámé Rallye Dakar Aleš Loprais. Vítám vás, dobrý den.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi nebudu sám, když vám řeknu, že v běžném životě a jízdě po silnici mě kamiony trošku děsí, tedy myslím ty kamiony s označením TIR. Jakou vlastnost nebo um by podle vás řidič kamionu měl mít, třeba i na to se dneska Aleše Lopraise zeptám. Každopádně všem přeju hezkou jízdu s Tandemem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se mě týše, tak se pamatuju, že opravdu jako hodně malý kluk jsem si hrál na závodníka tím, že jsem si sednul do obrácenýho štokrdlete, vzal jsem si pokličku, my jsme tomu říkali křidlica na Moravě, a dělal jsem trr, takže jsem poprskal maminku i celou kuchyni, jak jsem si hrál na toho závodníka. Jestlipak si Aleš Loprais taky hrál takhle na závodníka jako malej kluk?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak já jsem si hrál hodně. Já mám vlastně dva starší bratry, takže my jsme relativně i brzo dostali ty plastové tatry, kde jsme jezdili v podstatě jak na koloběžce, takže tím to začalo. A ne, že bychom vyloženě seděli s hrncem, ale ta plastová tatra ve mně zanechala velký dojem, protože neskutečně moc vydržela na to, že to bylo jenom z plastu, tak do dneška na to rád vzpomínám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A měl jste jako kluk nějaký vzor kromě strýce teda?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak u nás to bylo dost spjaté právě s tím Dakarem, že ten strejda byl velký vzor. Ale ve své době velmi úzce k nám pronikaly informace o formuli 1 a podobně. Já jsem to miloval, strašně se mi líbily černozlaté formule Lotus John Player Special. Ty jsem miloval úplně. Měl jsem i nějakého angličáka tohoto typu, takže na tom jsem neustále koukal. Ale pak mě velmi chytly i ty rallye závody.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Který pilot z tý formule 1 vás nejvíc bral? Kdo byl váš vzor takovej?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Já musím uznat, dneska je to stále Schumacher. Ten začal relativně brzo. Mně se právě na něm líbí to, že i když v uvozovkách se mu teď třeba trošku nedaří, tak neustále bojuje a dokazuje, že na to má. Já plně věřím, že na to má.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď zpátky k vám, Aleši Lopraisovi teda. Já vím, že jste se potom proslavil jako jezdec na kamionech a jezdec hlavně úspěšný v Dakaru, ale co do té doby, než jste se takhle jako začal proslavovat? Tak co jste vlastně dělal?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Soutěžně, bych řekl, v rámci motorsportu nic. Účastnil jsem se nějakých takových různých exhibicí v různých kartových závodů, kartingy, motokáry. Nicméně do Dakaru, já jsem měl tu možnost poprvé sednout do toho ostrého auta v sedmi letech. Ne, že bych ho mohl pilotovat, protože já jsem měl krátké ruce, krátké nohy. To mám koneckonců do dneška, mám relativně malou postavu, ale paradoxně pro rallye je to dneska plus. Takže já jsem tu tatru mohl řídit poprvé někdy ve čtrnácti letech na testování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už ostrou tatru?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Už ostrou tatru, už dakarskou. Nicméně přiznám se, že v té době mě to vůbec nebralo. To bylo auto extrémně těžké, na můj vkus málo výkonné, převážené na předek. Tenkrát byly jiná pravidla technická. A já jsem z toho byl nešťastný a tenkrát jsem řekl, že v životě Dakar nepojedu. A jak se říká, nikdy neříkej nikdy, a velmi brzy jsem se tam ocitnul. Takže ten Dakar mě ve finále vtáhnul, protože ono se to tak i nějak vybízelo. Ale je třeba říct, že já jsem dříve jezdil sjezdy na horském kole, bikros a tady tyto záležitosti, takže já jsem byl na ten adrenalin zvyklý a vyloženě jsem ho potřeboval. Lítal jsem i paragliding, kde jsem si následně zlomil dva obratle a pak jsem slíbil, že už takový věci dělat nebudu. Šel jsem do sjezdu na horských kolech, taky jsem slíbil, že už to dělat nebudu. Ale u toho Dakaru zatím držím, protože to je rodinná tradice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se i třeba Michal Schumacher musel propracovat do formule 1. Existuje nějaká kvalifikace, nebo už se můžete rovnou potom posadit do toho ostrého závodního vozu?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Ten Dakar je velmi specifická soutěž, jo. Vlastně ta společnost ASO, která pořádá i Tour de France, pařížský maratón a Rallye Dakar, je to jedinečný podnik v tom, že se tam konfrontují jak profesionálové, tak amatéři. Takže v uvozovkách na Dakar se dneska může přihlásit kdokoliv, kdo samozřejmě sežene určitý badget a postaví tu techniku a věří si na to, že ten Dakar zvládne. Nicméně je to jako ruská ruleta, v momentě, kdy vypadnete v první etapě, nikdo vám nic nevrátí. Podepisujete samozřejmě revers, takže pojišťovny nechtějí pojišťovat stroje. I s lidma je to komplikované, protože je tam velké riziko a vy musíte s tím počítat, když na ten Dakar jedete. Takže to je takové specifikum. Je tam spousta rallye jezdců, kteří se rekrutujou z klasických rallyeových soutěží, nicméně u těch kamionů je to všehochuť, buď to jsou rallyeoví jezdci nebo nějací předešlí sportovci nebo různí jiní lidé, kteří prostě věří, že to dokážou. A v tom je ten Dakar jiný a taky zároveň kouzelný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak když se o někom dozvíte, že jel Dakar a samozřejmě uspěl, tak si řeknete, tak to je opravdu borec. Ale jak velký borec to je a jaké předpoklady pro to musel mít, aby mohl do Dakaru nastoupit, tak to by mě docela zajímalo. Co třeba musí jezdec Dakaru, já nevím, splňovat? Jaký musí mít fyzický fond, jak musí mít třeba, já nevím, dobrou konstituci vůbec, zrak? Jestli, dejme tomu, to horko není tak specifické, že někdo se pro něj vůbec nehodí? Co jsou ty nejlepší předpoklady pro to, aby v Dakaru někdo uspěl?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak určitě fyzická kondice je důležitá, ale spíš takového toho dlouhodobějšího charakteru, taková ta vytrvalostní, takže spíš když by člověk chtěl trénovat, tak spíš dálkové nebo maratónské typy tréninků. Rozhodně je dobré před tím třeba chodit i do sauny, střídat ty teploty, protože tam někdy v kabině je až padesát stupňů. Je to neskutečné, máme na sobě nehořlavé prádlo, kuklu, přilbu, potíte se neskutečně, za váma je tisícitunový motor a to vedro je tam opravdu obrovské.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem dokonce někde slyšel, že není dobře, když by v kabině byla klimatizace, že je lepší mít třeba otevřené okýnko. Proč?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Rozhodně, protože jednak ty rozdíly jsou tak velké, tam může být rozdíl klidně dvaceti stupňů a to tělo potom na to nereaguje dobře, když vyskakujete z kabiny třeba pětkrát denně, můžete se lehce nachladit. Je lepší, když to tělo se udržuje v té, aspoň pro mě třeba konkrétně, já jsem to zkoušel i s klimatizací, a pro mě je rozhodně lepší to jezdit bez. A taky důležitá věc, klimatizace, lidově řečeno, žere výkon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to je pravda. Mimochodem, když jsme u toho výkonu, tak chci se zeptat, jsou ti Rusové opravdu tak dobří, že teď třeba už dlouho, pár let vyhrávají, anebo je to třeba tím jejich zázemím úžasným?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Bezpochyby jsou dobří, ale je to spíš o tom, že jsou velcí. Nicméně my jsme je loni na jejich domácí půdě porazili, takže porazitelní jsou a já tomu věřím a kdybych tomu nevěřil, tak to nedělám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale v čem jsou tak dobří, že třeba jaksi párkrát vyhráli a třeba i s převahou?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak je to tak, já dám příklad. Náš tým má dvanáct lidí, dohromady jejich tým má sto lidí, takže je to spíš o tom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až takovýhle rozdíl?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to rozdíl. Je to samozřejmě o těch investicích. Nicméně Dakar je krásný v tom, že tam může v uvozovkách vyhrát i méně zajištěný tým, jako se občas daří nám oproti tomu velkému. To v jiném motorsportu téměř nejde. Když se podíváte na formuli 1 nebo na WRC, tak je to o dvou, o třech značkách. Teď je pravda, že formule 1 se trošku mění, což je dobře, díky pneumatikám a jiným záležitostem, tak je to vyrovnanější. Ale já osobně mám vždycky radši, když se to na té špičce rve, než když je to monotónní záležitost jednoho týmu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě, samozřejmě. Všichni máme v paměti, jak byli nenávidění sovětští hokejisté, kteří vyhrávali dvacetkrát za sebou, jak bylo dobře, když je konečně někdo na té špici vystřídal. Ale říkáte, že oni mají třeba stočlenný jako tým. Co všecko ty lidi jaksi v tom týmu musejí obstarávat? Dejme tomu, takhle zkusme pro lepší představu váš dvanáctičlenný tým. Co tam mají všecko lidi na starosti?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak já to ještě popíšu. Vždycky se u těch rallyeových závodů nebo ten, kdo soutěží, tak se jedou v uvozovkách takzvané dvě kategorie, i když jsou napsané na jedné výsledkové listině, ale vždycky se řeší, zda je tým tovární nebo privátní. A my jsme privátní tým, že si všechno stavíme sami, to znamená, do toho podnikáme, děláme ještě jiné druhy obchodu, abychom mohli vydělávat a právě utrácet tímto šíleným sportem jménem Dakar. A u toho továrního týmu je to skupina profesionálů, kteří denně chodí do práce jenom za tím, že jejich job je vyloženě Rallye Dakar nebo ten dakarský beduín a za tím celý rok pracují vyloženě pouze na tom vozidle, lidé se připravují jenom na ten závod. Ale, říkám, ten Dakar pořád je šance jim to naložit, i když to jsou profíci v uvozovkách, takže o to je to cennější. Nicméně u nás je to tak, že máme čtyři mechaniky na auto, pak je tam člověk, dneska už i fyzioterapeut, máme tam lidi přes logistiku, nějakého jednoho, dva novináře, kteří řídí press car. Už ty věci, taky začínají být sofistikovanější a já jsem si vlastně až loni uvědomil, že musíme mít toho fyzioterapeuta, že bez toho to nejde, už jedete na takové hraně, že ta páteř to prostě nevydrží a zvlášť, když jsem měl zlomenou dvakrát páteř, tak vím, co to je. Tak musíte denně, denně vás musí dávat dohromady, abyste mohl jet to samé tempo v tom plném nasazení klidně osm hodin v kuse.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a tohle to všechno, co jste řekl, mají ti Rusové krát deset.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je slavný pilot Rallye Dakar Aleš Loprais, který ovšem nezačínal jako pilot. Jestli se nepletu, tak první Dakar jste jel jako navigátor se strýcem. Je to tak?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. Bylo to za minutu dvanáct, protože já jsem v té době měl na starosti logistiku týmu a podobně. Je to přesně, jak jsem říkal, že do toho auta v životě nesednu, tak čtrnáct dnů před Rallye Dakar samotnou, kdy už byly přihlášky, všechno, už se řešily v podstatě logistika, auta nachystaná, ještě se jezdil africký Dakar, tak náš navigátor ze zdravotních důvodů nebo respektive Karlův navigátor ze zdravotních důvodů se nemohl účastnit. A v tu chvíli to bylo velmi rychlé, jednoduché rozhodnutí. Volba padla na mě kvůli nějakým jazykovým dispozicím. A já jsem si řekl, no, ideální příležitost, Karel už stejně, bylo jasné, že dřív nebo později skončí vzhledem ke svému věku, tak jsem si řekl, ideální příležitost zažít Karla za volantem. Na druhou stranu já bych s nikým jiným do toho auta nesedl, protože mám ten typický syndrom, když sedím vedle někoho, furt mám tendenci, že bych to dělal líp nebo rychleji reagoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořád dupete na pedály.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
No, je to tak. Takže to jsou takové momenty, kdy jsem si říkal, s Karlem to skousnu. Takže tak to začalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, zrovna jsem se chtěl zeptat, jestli je pro vás jaksi horší nebo snazší jet jako pilot než jako navigátor. A teď jste odpověděl vlastně.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Jednoznačně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako navigátor jste trpěl asi, že jo, to je jasný, i když jste jel s takovým famózním jezdcem, jako byl Karel. No, ale o rok později už jste to zvládl jako řidič, a dokonce hned na třetí místo, jestli se nepletu. 2007. Je to tak?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. To byl takový specifický ročník. Navíc vlastně ještě navážu na to, proč Karel v té době vlastně skončil. My jsme ten rok si spolu v tom autě docela vysoko vyskočili, kdy on si zlomil dva obratle a ještě to bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte fyzicky jste opravdu vyskočili.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Fyzicky. To byla specifická situace, kdy jeden motorkář nám udělal takovou smyčku před autem, prvně jako kdyby uhnul a pak na poslední chvíli, když už jsme byli na jeho úrovni, tak se vrátil zpátky do té písty z nějakého nepochopitelného důvodu. Nicméně to už byla taková rychlost, že ten kamion by to neubrzdil, tak jsme museli vyletět z té písty ven, abychom mu udělali prostor a nezajeli ho, ale vyskočili jsme několik metrů do výšky. To auto to sice přežilo, ale nevydržely to Karlovy záda. Takže proto já jsem nastoupil ten další rok namísto jeho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není jenom Dakar. Nevím, jestli to naši posluchači vědí, že existuje spousta dalších nebo spousta, několik dalších slavných rallye i pro kamiony, které ovšem samozřejmě dobře zná Karel Loprais, protože některé z nich i vyhrál. Tak zkuste ještě tak nastínit ty vaše velké úspěchy.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak ony se jezdí různé menší závody třeba po Evropy s názvem Baia, třeba maďarská Baia nebo španělská Baita, italská Baia. To jsou takové závody, které i když se vyhrajou, tak se extra nezmiňujou. Já totiž neuznávám to, když tam není konkurence, tak se to nezmiňuje, i když jsme taky nějakou takovou Baiu vyhráli. Nicméně velká soutěž je dakarské série v Rusku. To je velká soutěž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ta Silk Way?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
To je ta Silk Way Rallye. Jede se v podstatě po stopách Hedvábné stezky. První rok se jela z Ruska přes Kazachstán a Turkmenistán. Další roky se jede z Moskvy do Soči.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je charakterem třeba podobná Dakaru?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je podobná Dakaru. Jede se přes Kalamickou poušť. Z mého pohledu je vždycky těžší z toho důvodu, že ji organizuje v podstatě domácí tým Kamas, což ti jezdci to znají, navigačně je strašně těžká. Kolikrát se vám stane, že najednou ten kamion před váma uhne lesíčkem trošku dřív, najednou si řeknete, co dělá, dyť podle /nesrozumitelné/ já mám jet rovně. A pak vyjedete z lesa a vidíte, že on vydělal na vás třeba třicet vteřin. A to jsou takové, prostě znají to doma. Ale vy s tím musíte počítat. Já vždycky jedu Silk Way jako trénink na Dakar. Vždycky jsem tvrdil, že se nedá vyhrát a loni se nám to podařilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Porazil jste i ty Rusy, co si to zkracujou.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak. Podařilo se to, ale bylo to dost těžké. My jsme byli s novým autem, úplně s novým prototypem, bylo to velmi těžké. Dokonce jeden člen posádky nám tam omdlel. Bylo to hodně hektické, ale nakonec se to podařilo a o to to potom bylo cennější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak třeba vypadá, já nevím, při té jízdě ten život v té kabině? Tam asi není vůbec čas na to, abyste si něco povídali kromě toho, jako zprava, zleva, seshora, zespoda.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Spíš se to odehrává v místech třeba, jako je /nesrozumitelné/ ve spojovacích etapách. Když vidíme hezkou holku, tak prohodíme nějakou srandu a podobně. Ale je třeba říct, že v tom závodě už se dnes tolik nemluví, protože jednak kvůli koncentraci, jednak vás to i vysiluje, i když tam spolu sedíme někdy osm hodin v kuse.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik lidí sedí v kabině?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tři. Takže ta koncentrace je strašně důležitá. Už se několikrát stalo i třeba při tréninku, když odvádíte pozornost, tak to není dobré. Musíte se koncentrovat a já to moc nemám rád, protože vím, že to může přinést nějaký problém, tak z toho důvodu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Takže ty řeči si odbudem teď.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem se ptal Aleše Lopraise, o čem si tak povídají v kabině, záměrně, jestlipak náhodou, ale už jsem tušil, že mi asi odpoví záporně, jestlipak náhodou si nepouštějí třeba z cédéčka některého z komiků. Ale to tam opravdu není, Aleši, čas, co?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Bohužel není. Je fakt, že první rok taky jsem do toho šel hodně zodpovědně, kdy jsem tam namontoval rádio na ty spojovací etapy. Jsem si říkal, nemůžeme jet deset tisíc kilometrů někde bez hudby. Ale pak jsem pochopil, že je to nesmysl, protože vy musíte poslouchat stroj, jestli se s ním něco neděje a vůbec tam na takový relax není prostor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je zajímavý teda. Vidíte, já bych právě při těch přejezdech čekal, že si budete odpočívat, že si navigátor hodí nohy nahoru na přístrojovou desku. Tak to ne.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Bohužel to nenosí štěstí, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Tak když nesedíte zrovna v závodním autě, tak koho rád posloucháte?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak z těch českých komiků já mám nejradši Bolka Polívku jednoznačně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak výborně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si tady povídáme s Alešem Lopraisem o Dakaru, tedy Rallye Dakar, ale ono už to vlastně nějakou dobu neplatí. Ten Dakar je tam jenom v názvu. Jak vám vyhovuje ten přesun do té Jižní Ameriky? A nevrátil byste se zase radši spíš do Afriky?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Já Afriku miluju od dětství. Já jsem vlastně se tam pohyboval od svých dvanácti let s mým taťkou, kdy jsme sledovali Karla, kdy jsme jeli běžně vlastně podél té soutěžní trasy, spali jsme v dunách a vyloženě pod hvězdami. Bylo to velmi krásné období, na které rád vzpomínám. A tvrdím do dneška, že nejkrásnější Dakar je právě mimo tu soutěž, kdy vy si to celé můžete užít, sledujete a přitom nebojujete tak krvelačně o ten čas. Nicméně svět je dnes takový. Teroristická hrozba v roce 2008, to postihlo ten Dakar tak, že se musel přemístit do Jižní Ameriky. Nicméně já si myslím, že ten přesun tomu přinesl jenom pozitiva, protože ten kontinent v Jižní Americe nikdo neznal z hlediska těch soutěží. Atakama, nejsušší místo na zemi. Je třeba říct, že zatímco se jezdil africký Dakar v zimě, tak na území Jižní Ameriky v té době vlastně probíhá parné léto, takže z toho pohledu je to těžší, mnohem větší převýšení. My musíme absolvovat někdy až 4.800 metrů, což je opravdu peklo jak pro ty stroje, které v tu chvíli jedou na padesát procent.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se jezdí přes takhle vysoké třeba průsmyky, jo?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Přes takhle vysoké hory. A i fyzicky je to problém, protože už někdy, první rok taky jsme to trošku zanedbávali, ale dneska už běžně vozíme v kabině kyslíkové lahve, kdyby náhodou. Jsou to běžné věci, s kterýma musíte počítat a o to je tento jihoamerický Dakar těžší. Africký Dakar z mého pohledu byl jednodušší v tom, že vy jste věděli, že jedete do Maroka, že vás čekají jenom kameny ostré, břidlice, šutry a podobně, nicméně v Mauretánii velbloudí tráva, různé střední duny a velké duny, v Senegalu trošku vegetace. Tak z mého pohledu ten Dakar poslední roky ne, že fádní, ale byl lehce čitelný. Kdežto v Jižní Americe dneska každých sto kilometrů se ta krajina výrazně mění. Vidíte opravdu i významnou faunu, vidíte různé plameňáky, vidíte spoustu zvířat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stačíte to vnímat?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Jenom periferně to zaznamenám. Vím, že třeba dva kolegové se o tom vedle mě v tu chvíli, ale snažím se koncentrovat. Nicméně některé věci máte zaznamenáte i v tom rotebooku, že jedete třeba kolem nějakého jezera a některé ty pohledy vyloženě na ten oceán z vrcholku těch dun jsou nádherné. Na druhou stranu vy jedete v padesáti stupních a vidíte nahoře zasněženou Aconcaqu. To jsou momenty, které v té Africe jsem třeba neviděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten povrch je srovnatelný s tou Afrikou?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Povrch je srovnatelný, ale co se týká dun, tak z mého pohledu jsou výrazně vyšší, výrazně vyšší. Jsou tam pestřejší barvy písku a místy se víc práší, je tam víc nepříjemného písku, až který je neskutečně takový cementový, který se vám dostane úplně všude. Můžete mít auto zatěsněný, jak chcete, ale máte ho plnou kabinu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, takový ten prach úplně.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Takový ten prach.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. No, já si myslím, že asi málokdo dokáže představit, kdo samozřejmě to nejel nebo kdo tam nebyl, jak vlastně ta pista vypadá, přímo ta dráha, po které jedete, že to je v podstatě sice písek, ale tak tvrdý, že se tam dá jet i dvě stě.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. Na druhou stranu někdy pista je zaznamenána i ta, že vy jedete jakoby kdyby off road, mimo vyznačené území a v tu chvíli, když už tam projede deset aut, deset kamionů, tak už je z toho pista, prostě se to udusá těmi těžkými koly. Je to všechno taky o té barvě písku, o jemnosti, o jaké hodině tam jedete. Je to tak, že čím blíž je poledne, tak tím je ten písek měkčí a tím vy musíte být obezřetnější co do tlaku v pneumatikách, protože ten je výraznou alchymií v rámci toho, jestli vy tu dunu přejedete, nebo ne. Takže tlak v pneumatikách je na Dakaru zásadní pojem technický.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj známý, dobrý kamarád Petr Novotný jel kdysi Dakar jako doprovod a když se pořád něčemu divil, tak vy asi budete souhlasit s tím, co mu tenkrát ti kamarádi vždycky řekli, jednu krásnou, lapidární větu: "Vole, to je Dakar."
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
To si pamatuju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aleš Loprais se tady už přiznal v podstatě v úvodu, doufám, že jste nezapomněli, že kdysi, když létal taky na paraglidu, padáku, tak havaroval, a dokonce jste si zlomil nějak obratel?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to mám takový pocit, a teď řekněte, jestli se pletu, nebo ne, byla legrace proti tomu, jak jste letěli teď při poslední těžké havárii na Dakaru v podstatě bez padáku a do poměrně slušných lopingů teda. Tak to zkuste tak přiblížit teď ze svýho pohledu.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. Já potom ještě navážu na tu zlomeninu toho obratle, protože ve finále to byl šťastný obratel, a to rozklíčuju až na konci té historky. Nicméně to byl v podstatě poslední Dakar letošní, dá se říct, protože je to s označením Dakar 2012, kdy jsme nastupovali do startu jako první kamion, jelikož jsme vyhráli předešlou etapu a celkově jsme byli druzí, pár minut za vedoucím Nizozemcem Deroyem. A ta etapa byla rozdělená na dvě rychlostní erzety, kde uprostřed byl přejezd třicetikilometrový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta erzeta je jak dlouhá?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Erzeta byla dlouhá, ta první byla kolem dvě stě kilometrů a ta druhá taky. Takže ten den se mělo najet, myslím, čtyři sta nebo čtyři sta padesát kilometrů. Ale paradoxně to byl první den, kdy ta erzeta byla rozdělená na dvě půlky s přejezdem do /nesrozumitelné/ pole, po třiceti kilometrech vlastně takové běžné silnice, dá se říct. U nás to je tak, my jsme v té kabině tři, já jako pilot, navigátor a kopilot, který celou dobu vlastně řeší technické věci v tom vozidle, hlídá teplotu pneumatiky a podobně a střídáme se spolu na spojovací úseky. V tu chvíli my jsme vlastně dojeli první část té etapy jako první kamion, tak jsem mu dal řízení tak, jak to děláme standardně, nicméně probudil jsem se asi zhruba po nějakých patnácti kilometrech, něco takového, kdy jsem viděl, že se ten kamion řítí dolů do takové strže a nechápal jsem, co se děje. Já jsem si myslel, že už dojíždíme na ten start, protože já jsem šel automaticky vlastně spát, byl jsem dost unavený po tom prvním úseku. Ale velmi rychle jsem si uvědomil, že to není zrovna všechno pod kontrolou, tak jsem začal křičet. Zpětně jsme analyzovali, že jsem vlastně vzbudil toho pilota, toho kopilota, nicméně už bylo pozdě. On se stačil vlastně uhodit o ochranný rám, ztratil vědomí, napraskla mu vlastně lebka a udělali jsme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přestože měl helmu?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
On neměl helmu, protože to je spojovací úsek. To je právě ta věc. Usnul i navigátor, což byla určitě chyba, to se nemělo stát. Na druhou stranu už se to zpětně nedá vrátit. Mě to moc mrzelo, že jsem předal řízení v tak skvěle rozjetém závodě na spojovací etapu, ale vím, že ten systém právě aplikují Rusové a různé velké týmy, kdy si musíte jako pilot odpočinout, protože musíte být čerstvý na ten další boj. Nicméně bylo to štěstí v neštěstí, protože my jsme vyskočili s tím kamionem osmnáct metrů do dálky, utrhly se obě přední kola a ještě ve vzduchu jsme udělali tři salta a dopadli na kabinu. Takže paradoxně můj nejtěžší kotrmelec, který jsem kdy zažil, já jsem ještě byl připoutaný jenom jedním pásem jako tak na relax, protože vůbec by mě nenapadlo, že se na takovém úseku může něco stát. No, ale stalo. Bylo opravdu pozitivní i to, že mě něco probudilo a že já jsem stačil probudit ty další dva kluky, protože je dneska dokázané, že když člověk spí, tak má mnohonásobně větší zranění, než když se probudí, automaticky aktivuje ty různé svaly a podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak přesně, stačíte něco zatnout.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Takže to je trošku to negativní. Ale já v tom pořád vidím jenom pozitiva, že ve finále to dobře dopadlo, i když jsme čekali hodinu na helikoptéru a byly tam problémy vůbec s tím zdravotním zajištěním. Druhá helikoptéra, která pro nás přiletěla, tak neměla palivo. Bylo to takové, spoustu nepříjemných chvilek. Ale vrátím se k tomu obratli L1, který jsem si zlomil při paraglidingu. Ten mě ve finále zachránil, protože mě převezli helikoptérou do polní nemocnice, kde neviděli zlomené dva obratle nově, protože to bylo oteklé a ta páteř nebyla vidět. Ale našli starý zlomený obratel L1 z toho paraglidingu a na základě něho mě vlastně poslali do hlavní velké nemocnice do Ikiku. Takže já říkám zase štěstí v neštěstí. Ten obratel mě zachránil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale ne, že byste doporučoval, mějte vždycky něco hezky zlomenýho, aby to bylo vidět. To ne.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Pěkně viditelného, protože jinak by mě poslali domů letadlem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jste všichni v pořádku?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Už jsme všichni v pohodě, už tvoříme dál další projekt, takže je to Dakar a s tím se musíte vypořádat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jste pochopili, vážení a milí posluchači, z toho, co nám tady Aleš Loprais stačil povídat, že Dakar je svým způsobem takové zvláštní postižení, kterému se nedá asi utéct. To znamená, že přestože v tom posledním Dakaru jste si zažili hezká salta, tak vás to neodradí a mám takový pocit, že už se připravujete na ten další. Nemyslím na salta, ale na Dakar.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. Ten Dakar, to se těžko popisuje, ale vy si tam hrábnete na dno. Už první den si říkáte, sakra, co tady dělám, to je totální nesmysl. Ale na druhou stranu, když Dakar skončí, v tom je úžasný, vy si pamatujete jenom ty pozitivní momenty a to ve vás zůstává a v tu chvíli se to stane takovou drogou, že vy musíte dál a dál a dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak řekněte, jak se připravujete už teď? V jaký jste fázi příprav?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak já, jelikož jsem trošku, měsíc ležel po tom úrazu páteře, tak jsem nabral trošku kila, které se s tím neslučujou, takže teď se snažím shazovat. Jezdím na kole, plavu, posiluju převážně záda. Mám ještě poslední kontrolu, shodou okolností zítra u doktora a pak už můžu začít úplně naplno to zatěžovat. Takže jde převážně o tu páteř, to je to zásadní, co vás drží na tom Dakaru. Veškeré ty jumpy jsou speciálně pro ty kamioňáky těžký, protože čím výš sedíte, tím to je nepříjemnější. Nicméně dá se natrénovat a hodně pomáhá jak to plavání, tak nějaké kardio, jízdy na kole a podobně. Ale musí se to dělat neustále, protože na tom Dakaru není v podstatě ani chvilka oddechu. Takže neustále i to tempo se stupňuje. A pokud to vydrží technika, dneska už je to tak, že většinou ta technika to kolikrát vydrží, ale už to nevydrží lidi v tom autě, tak se to změnilo od těch dřívějších dob. Takže musíte sám se zakousnout a vydržet to, a proto je lepší být připravený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se dneska ještě, ve vašem případě myslím, vy jako Aleš Loprais, trénovat něco, co třeba ještě neznáte z Dakaru, co by vás mohlo překvapit? Můžete třeba se na něco ještě připravovat, na něco speciálního, nebo už to všechno v podstatě víte a je to zase to samé?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Ten Dakar je tak specifický, že vy tam můžete mít tisíc různorodých, ať technických nebo fyzických problémů, že i když si myslíte, že jste na Dakar sebelépe připravený, tak i když se dneska bavíte s několikanásobnými vítězi Dakaru, tak vám vždycky řeknou, že každý Dakar je jiný. A v tom je taky to kouzlo. Já vždycky tvrdím, že soutěžím sám se sebou, a ne s těmi ostatními.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak samozřejmě vám budeme všichni přát, aby se to obešlo tentokrát co možná bez salt podobných, naopak abyste to Rusům i Holanďanům natřeli. Auto už je připraveno?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Auto ještě není. Ta naše poslední evoluce toho slavného auta s takovým komickým nosem, není takový komický, jak nosí Bolek, tak kulatý, ale je trošku delší a velmi zajímavé auto. Ještě není připraveno po tom crashi. A já teď budu na hostování u jednoho většího holandského týmu, takže vyzkouším si úplně novou techniku, tak je to pro mě nová výzva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Vy budete jezdit u konkurence nějak, jo?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Poprvé vyzkouším. Dostal jsem skvělou nabídku právě od jednoho kamaráda, který ještě mají tovární podporu, tak poprvé kouknu pod pokličku velkého týmu, jak to vypadá ve velkých týmech, tak jak by se to mělo jezdit. Uvidíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co s nima pojedete?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Silk Way Rallye, Hedvábnou stezku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. No, tak budeme sledovat. Nejlepší reklamu jim uděláte tím, že s nima vyhrajete.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Uvidíme. Bude to těžký, ale budem se snažit otestovat záda a i ten jejich nový truck.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aleš Loprais byl dnes nikoliv na Rallye Dakar, ale u nás v Tandemu. Jeli jsme spolu ale nicméně velice krásnou, zajímavou krajinou, divokou, takovou, jako je Rallye Dakar. Moc děkuju, Aleši. Držíme palce a budeme se těšit na to, až nás zase potěšíte výsledkem na Dakaru. Na shledanou.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Děkuju za pozvání. Na shledanou.
--------------------
Při poslechu rozhlasového Tandemu vás vítá Jan Rosák. Jsem rád, že jste si naladili tuto stanici. Nepochybuji o tom, že můj dnešní host vám poskytne pohled do odvětví sportu, o kterém určitě nevíme všechno, ale přitom nás hodně zajímá. Pozvání do Tandemu přijal závodník i světoznámé Rallye Dakar Aleš Loprais. Vítám vás, dobrý den.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi nebudu sám, když vám řeknu, že v běžném životě a jízdě po silnici mě kamiony trošku děsí, tedy myslím ty kamiony s označením TIR. Jakou vlastnost nebo um by podle vás řidič kamionu měl mít, třeba i na to se dneska Aleše Lopraise zeptám. Každopádně všem přeju hezkou jízdu s Tandemem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se mě týše, tak se pamatuju, že opravdu jako hodně malý kluk jsem si hrál na závodníka tím, že jsem si sednul do obrácenýho štokrdlete, vzal jsem si pokličku, my jsme tomu říkali křidlica na Moravě, a dělal jsem trr, takže jsem poprskal maminku i celou kuchyni, jak jsem si hrál na toho závodníka. Jestlipak si Aleš Loprais taky hrál takhle na závodníka jako malej kluk?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak já jsem si hrál hodně. Já mám vlastně dva starší bratry, takže my jsme relativně i brzo dostali ty plastové tatry, kde jsme jezdili v podstatě jak na koloběžce, takže tím to začalo. A ne, že bychom vyloženě seděli s hrncem, ale ta plastová tatra ve mně zanechala velký dojem, protože neskutečně moc vydržela na to, že to bylo jenom z plastu, tak do dneška na to rád vzpomínám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A měl jste jako kluk nějaký vzor kromě strýce teda?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak u nás to bylo dost spjaté právě s tím Dakarem, že ten strejda byl velký vzor. Ale ve své době velmi úzce k nám pronikaly informace o formuli 1 a podobně. Já jsem to miloval, strašně se mi líbily černozlaté formule Lotus John Player Special. Ty jsem miloval úplně. Měl jsem i nějakého angličáka tohoto typu, takže na tom jsem neustále koukal. Ale pak mě velmi chytly i ty rallye závody.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Který pilot z tý formule 1 vás nejvíc bral? Kdo byl váš vzor takovej?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Já musím uznat, dneska je to stále Schumacher. Ten začal relativně brzo. Mně se právě na něm líbí to, že i když v uvozovkách se mu teď třeba trošku nedaří, tak neustále bojuje a dokazuje, že na to má. Já plně věřím, že na to má.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď zpátky k vám, Aleši Lopraisovi teda. Já vím, že jste se potom proslavil jako jezdec na kamionech a jezdec hlavně úspěšný v Dakaru, ale co do té doby, než jste se takhle jako začal proslavovat? Tak co jste vlastně dělal?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Soutěžně, bych řekl, v rámci motorsportu nic. Účastnil jsem se nějakých takových různých exhibicí v různých kartových závodů, kartingy, motokáry. Nicméně do Dakaru, já jsem měl tu možnost poprvé sednout do toho ostrého auta v sedmi letech. Ne, že bych ho mohl pilotovat, protože já jsem měl krátké ruce, krátké nohy. To mám koneckonců do dneška, mám relativně malou postavu, ale paradoxně pro rallye je to dneska plus. Takže já jsem tu tatru mohl řídit poprvé někdy ve čtrnácti letech na testování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už ostrou tatru?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Už ostrou tatru, už dakarskou. Nicméně přiznám se, že v té době mě to vůbec nebralo. To bylo auto extrémně těžké, na můj vkus málo výkonné, převážené na předek. Tenkrát byly jiná pravidla technická. A já jsem z toho byl nešťastný a tenkrát jsem řekl, že v životě Dakar nepojedu. A jak se říká, nikdy neříkej nikdy, a velmi brzy jsem se tam ocitnul. Takže ten Dakar mě ve finále vtáhnul, protože ono se to tak i nějak vybízelo. Ale je třeba říct, že já jsem dříve jezdil sjezdy na horském kole, bikros a tady tyto záležitosti, takže já jsem byl na ten adrenalin zvyklý a vyloženě jsem ho potřeboval. Lítal jsem i paragliding, kde jsem si následně zlomil dva obratle a pak jsem slíbil, že už takový věci dělat nebudu. Šel jsem do sjezdu na horských kolech, taky jsem slíbil, že už to dělat nebudu. Ale u toho Dakaru zatím držím, protože to je rodinná tradice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se i třeba Michal Schumacher musel propracovat do formule 1. Existuje nějaká kvalifikace, nebo už se můžete rovnou potom posadit do toho ostrého závodního vozu?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Ten Dakar je velmi specifická soutěž, jo. Vlastně ta společnost ASO, která pořádá i Tour de France, pařížský maratón a Rallye Dakar, je to jedinečný podnik v tom, že se tam konfrontují jak profesionálové, tak amatéři. Takže v uvozovkách na Dakar se dneska může přihlásit kdokoliv, kdo samozřejmě sežene určitý badget a postaví tu techniku a věří si na to, že ten Dakar zvládne. Nicméně je to jako ruská ruleta, v momentě, kdy vypadnete v první etapě, nikdo vám nic nevrátí. Podepisujete samozřejmě revers, takže pojišťovny nechtějí pojišťovat stroje. I s lidma je to komplikované, protože je tam velké riziko a vy musíte s tím počítat, když na ten Dakar jedete. Takže to je takové specifikum. Je tam spousta rallye jezdců, kteří se rekrutujou z klasických rallyeových soutěží, nicméně u těch kamionů je to všehochuť, buď to jsou rallyeoví jezdci nebo nějací předešlí sportovci nebo různí jiní lidé, kteří prostě věří, že to dokážou. A v tom je ten Dakar jiný a taky zároveň kouzelný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak když se o někom dozvíte, že jel Dakar a samozřejmě uspěl, tak si řeknete, tak to je opravdu borec. Ale jak velký borec to je a jaké předpoklady pro to musel mít, aby mohl do Dakaru nastoupit, tak to by mě docela zajímalo. Co třeba musí jezdec Dakaru, já nevím, splňovat? Jaký musí mít fyzický fond, jak musí mít třeba, já nevím, dobrou konstituci vůbec, zrak? Jestli, dejme tomu, to horko není tak specifické, že někdo se pro něj vůbec nehodí? Co jsou ty nejlepší předpoklady pro to, aby v Dakaru někdo uspěl?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak určitě fyzická kondice je důležitá, ale spíš takového toho dlouhodobějšího charakteru, taková ta vytrvalostní, takže spíš když by člověk chtěl trénovat, tak spíš dálkové nebo maratónské typy tréninků. Rozhodně je dobré před tím třeba chodit i do sauny, střídat ty teploty, protože tam někdy v kabině je až padesát stupňů. Je to neskutečné, máme na sobě nehořlavé prádlo, kuklu, přilbu, potíte se neskutečně, za váma je tisícitunový motor a to vedro je tam opravdu obrovské.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem dokonce někde slyšel, že není dobře, když by v kabině byla klimatizace, že je lepší mít třeba otevřené okýnko. Proč?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Rozhodně, protože jednak ty rozdíly jsou tak velké, tam může být rozdíl klidně dvaceti stupňů a to tělo potom na to nereaguje dobře, když vyskakujete z kabiny třeba pětkrát denně, můžete se lehce nachladit. Je lepší, když to tělo se udržuje v té, aspoň pro mě třeba konkrétně, já jsem to zkoušel i s klimatizací, a pro mě je rozhodně lepší to jezdit bez. A taky důležitá věc, klimatizace, lidově řečeno, žere výkon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to je pravda. Mimochodem, když jsme u toho výkonu, tak chci se zeptat, jsou ti Rusové opravdu tak dobří, že teď třeba už dlouho, pár let vyhrávají, anebo je to třeba tím jejich zázemím úžasným?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Bezpochyby jsou dobří, ale je to spíš o tom, že jsou velcí. Nicméně my jsme je loni na jejich domácí půdě porazili, takže porazitelní jsou a já tomu věřím a kdybych tomu nevěřil, tak to nedělám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale v čem jsou tak dobří, že třeba jaksi párkrát vyhráli a třeba i s převahou?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak je to tak, já dám příklad. Náš tým má dvanáct lidí, dohromady jejich tým má sto lidí, takže je to spíš o tom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až takovýhle rozdíl?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to rozdíl. Je to samozřejmě o těch investicích. Nicméně Dakar je krásný v tom, že tam může v uvozovkách vyhrát i méně zajištěný tým, jako se občas daří nám oproti tomu velkému. To v jiném motorsportu téměř nejde. Když se podíváte na formuli 1 nebo na WRC, tak je to o dvou, o třech značkách. Teď je pravda, že formule 1 se trošku mění, což je dobře, díky pneumatikám a jiným záležitostem, tak je to vyrovnanější. Ale já osobně mám vždycky radši, když se to na té špičce rve, než když je to monotónní záležitost jednoho týmu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě, samozřejmě. Všichni máme v paměti, jak byli nenávidění sovětští hokejisté, kteří vyhrávali dvacetkrát za sebou, jak bylo dobře, když je konečně někdo na té špici vystřídal. Ale říkáte, že oni mají třeba stočlenný jako tým. Co všecko ty lidi jaksi v tom týmu musejí obstarávat? Dejme tomu, takhle zkusme pro lepší představu váš dvanáctičlenný tým. Co tam mají všecko lidi na starosti?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak já to ještě popíšu. Vždycky se u těch rallyeových závodů nebo ten, kdo soutěží, tak se jedou v uvozovkách takzvané dvě kategorie, i když jsou napsané na jedné výsledkové listině, ale vždycky se řeší, zda je tým tovární nebo privátní. A my jsme privátní tým, že si všechno stavíme sami, to znamená, do toho podnikáme, děláme ještě jiné druhy obchodu, abychom mohli vydělávat a právě utrácet tímto šíleným sportem jménem Dakar. A u toho továrního týmu je to skupina profesionálů, kteří denně chodí do práce jenom za tím, že jejich job je vyloženě Rallye Dakar nebo ten dakarský beduín a za tím celý rok pracují vyloženě pouze na tom vozidle, lidé se připravují jenom na ten závod. Ale, říkám, ten Dakar pořád je šance jim to naložit, i když to jsou profíci v uvozovkách, takže o to je to cennější. Nicméně u nás je to tak, že máme čtyři mechaniky na auto, pak je tam člověk, dneska už i fyzioterapeut, máme tam lidi přes logistiku, nějakého jednoho, dva novináře, kteří řídí press car. Už ty věci, taky začínají být sofistikovanější a já jsem si vlastně až loni uvědomil, že musíme mít toho fyzioterapeuta, že bez toho to nejde, už jedete na takové hraně, že ta páteř to prostě nevydrží a zvlášť, když jsem měl zlomenou dvakrát páteř, tak vím, co to je. Tak musíte denně, denně vás musí dávat dohromady, abyste mohl jet to samé tempo v tom plném nasazení klidně osm hodin v kuse.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a tohle to všechno, co jste řekl, mají ti Rusové krát deset.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je slavný pilot Rallye Dakar Aleš Loprais, který ovšem nezačínal jako pilot. Jestli se nepletu, tak první Dakar jste jel jako navigátor se strýcem. Je to tak?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. Bylo to za minutu dvanáct, protože já jsem v té době měl na starosti logistiku týmu a podobně. Je to přesně, jak jsem říkal, že do toho auta v životě nesednu, tak čtrnáct dnů před Rallye Dakar samotnou, kdy už byly přihlášky, všechno, už se řešily v podstatě logistika, auta nachystaná, ještě se jezdil africký Dakar, tak náš navigátor ze zdravotních důvodů nebo respektive Karlův navigátor ze zdravotních důvodů se nemohl účastnit. A v tu chvíli to bylo velmi rychlé, jednoduché rozhodnutí. Volba padla na mě kvůli nějakým jazykovým dispozicím. A já jsem si řekl, no, ideální příležitost, Karel už stejně, bylo jasné, že dřív nebo později skončí vzhledem ke svému věku, tak jsem si řekl, ideální příležitost zažít Karla za volantem. Na druhou stranu já bych s nikým jiným do toho auta nesedl, protože mám ten typický syndrom, když sedím vedle někoho, furt mám tendenci, že bych to dělal líp nebo rychleji reagoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořád dupete na pedály.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
No, je to tak. Takže to jsou takové momenty, kdy jsem si říkal, s Karlem to skousnu. Takže tak to začalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, zrovna jsem se chtěl zeptat, jestli je pro vás jaksi horší nebo snazší jet jako pilot než jako navigátor. A teď jste odpověděl vlastně.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Jednoznačně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako navigátor jste trpěl asi, že jo, to je jasný, i když jste jel s takovým famózním jezdcem, jako byl Karel. No, ale o rok později už jste to zvládl jako řidič, a dokonce hned na třetí místo, jestli se nepletu. 2007. Je to tak?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. To byl takový specifický ročník. Navíc vlastně ještě navážu na to, proč Karel v té době vlastně skončil. My jsme ten rok si spolu v tom autě docela vysoko vyskočili, kdy on si zlomil dva obratle a ještě to bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte fyzicky jste opravdu vyskočili.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Fyzicky. To byla specifická situace, kdy jeden motorkář nám udělal takovou smyčku před autem, prvně jako kdyby uhnul a pak na poslední chvíli, když už jsme byli na jeho úrovni, tak se vrátil zpátky do té písty z nějakého nepochopitelného důvodu. Nicméně to už byla taková rychlost, že ten kamion by to neubrzdil, tak jsme museli vyletět z té písty ven, abychom mu udělali prostor a nezajeli ho, ale vyskočili jsme několik metrů do výšky. To auto to sice přežilo, ale nevydržely to Karlovy záda. Takže proto já jsem nastoupil ten další rok namísto jeho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není jenom Dakar. Nevím, jestli to naši posluchači vědí, že existuje spousta dalších nebo spousta, několik dalších slavných rallye i pro kamiony, které ovšem samozřejmě dobře zná Karel Loprais, protože některé z nich i vyhrál. Tak zkuste ještě tak nastínit ty vaše velké úspěchy.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak ony se jezdí různé menší závody třeba po Evropy s názvem Baia, třeba maďarská Baia nebo španělská Baita, italská Baia. To jsou takové závody, které i když se vyhrajou, tak se extra nezmiňujou. Já totiž neuznávám to, když tam není konkurence, tak se to nezmiňuje, i když jsme taky nějakou takovou Baiu vyhráli. Nicméně velká soutěž je dakarské série v Rusku. To je velká soutěž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ta Silk Way?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
To je ta Silk Way Rallye. Jede se v podstatě po stopách Hedvábné stezky. První rok se jela z Ruska přes Kazachstán a Turkmenistán. Další roky se jede z Moskvy do Soči.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je charakterem třeba podobná Dakaru?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je podobná Dakaru. Jede se přes Kalamickou poušť. Z mého pohledu je vždycky těžší z toho důvodu, že ji organizuje v podstatě domácí tým Kamas, což ti jezdci to znají, navigačně je strašně těžká. Kolikrát se vám stane, že najednou ten kamion před váma uhne lesíčkem trošku dřív, najednou si řeknete, co dělá, dyť podle /nesrozumitelné/ já mám jet rovně. A pak vyjedete z lesa a vidíte, že on vydělal na vás třeba třicet vteřin. A to jsou takové, prostě znají to doma. Ale vy s tím musíte počítat. Já vždycky jedu Silk Way jako trénink na Dakar. Vždycky jsem tvrdil, že se nedá vyhrát a loni se nám to podařilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Porazil jste i ty Rusy, co si to zkracujou.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak. Podařilo se to, ale bylo to dost těžké. My jsme byli s novým autem, úplně s novým prototypem, bylo to velmi těžké. Dokonce jeden člen posádky nám tam omdlel. Bylo to hodně hektické, ale nakonec se to podařilo a o to to potom bylo cennější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak třeba vypadá, já nevím, při té jízdě ten život v té kabině? Tam asi není vůbec čas na to, abyste si něco povídali kromě toho, jako zprava, zleva, seshora, zespoda.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Spíš se to odehrává v místech třeba, jako je /nesrozumitelné/ ve spojovacích etapách. Když vidíme hezkou holku, tak prohodíme nějakou srandu a podobně. Ale je třeba říct, že v tom závodě už se dnes tolik nemluví, protože jednak kvůli koncentraci, jednak vás to i vysiluje, i když tam spolu sedíme někdy osm hodin v kuse.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik lidí sedí v kabině?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tři. Takže ta koncentrace je strašně důležitá. Už se několikrát stalo i třeba při tréninku, když odvádíte pozornost, tak to není dobré. Musíte se koncentrovat a já to moc nemám rád, protože vím, že to může přinést nějaký problém, tak z toho důvodu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Takže ty řeči si odbudem teď.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem se ptal Aleše Lopraise, o čem si tak povídají v kabině, záměrně, jestlipak náhodou, ale už jsem tušil, že mi asi odpoví záporně, jestlipak náhodou si nepouštějí třeba z cédéčka některého z komiků. Ale to tam opravdu není, Aleši, čas, co?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Bohužel není. Je fakt, že první rok taky jsem do toho šel hodně zodpovědně, kdy jsem tam namontoval rádio na ty spojovací etapy. Jsem si říkal, nemůžeme jet deset tisíc kilometrů někde bez hudby. Ale pak jsem pochopil, že je to nesmysl, protože vy musíte poslouchat stroj, jestli se s ním něco neděje a vůbec tam na takový relax není prostor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je zajímavý teda. Vidíte, já bych právě při těch přejezdech čekal, že si budete odpočívat, že si navigátor hodí nohy nahoru na přístrojovou desku. Tak to ne.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Bohužel to nenosí štěstí, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Tak když nesedíte zrovna v závodním autě, tak koho rád posloucháte?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak z těch českých komiků já mám nejradši Bolka Polívku jednoznačně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak výborně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si tady povídáme s Alešem Lopraisem o Dakaru, tedy Rallye Dakar, ale ono už to vlastně nějakou dobu neplatí. Ten Dakar je tam jenom v názvu. Jak vám vyhovuje ten přesun do té Jižní Ameriky? A nevrátil byste se zase radši spíš do Afriky?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Já Afriku miluju od dětství. Já jsem vlastně se tam pohyboval od svých dvanácti let s mým taťkou, kdy jsme sledovali Karla, kdy jsme jeli běžně vlastně podél té soutěžní trasy, spali jsme v dunách a vyloženě pod hvězdami. Bylo to velmi krásné období, na které rád vzpomínám. A tvrdím do dneška, že nejkrásnější Dakar je právě mimo tu soutěž, kdy vy si to celé můžete užít, sledujete a přitom nebojujete tak krvelačně o ten čas. Nicméně svět je dnes takový. Teroristická hrozba v roce 2008, to postihlo ten Dakar tak, že se musel přemístit do Jižní Ameriky. Nicméně já si myslím, že ten přesun tomu přinesl jenom pozitiva, protože ten kontinent v Jižní Americe nikdo neznal z hlediska těch soutěží. Atakama, nejsušší místo na zemi. Je třeba říct, že zatímco se jezdil africký Dakar v zimě, tak na území Jižní Ameriky v té době vlastně probíhá parné léto, takže z toho pohledu je to těžší, mnohem větší převýšení. My musíme absolvovat někdy až 4.800 metrů, což je opravdu peklo jak pro ty stroje, které v tu chvíli jedou na padesát procent.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se jezdí přes takhle vysoké třeba průsmyky, jo?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Přes takhle vysoké hory. A i fyzicky je to problém, protože už někdy, první rok taky jsme to trošku zanedbávali, ale dneska už běžně vozíme v kabině kyslíkové lahve, kdyby náhodou. Jsou to běžné věci, s kterýma musíte počítat a o to je tento jihoamerický Dakar těžší. Africký Dakar z mého pohledu byl jednodušší v tom, že vy jste věděli, že jedete do Maroka, že vás čekají jenom kameny ostré, břidlice, šutry a podobně, nicméně v Mauretánii velbloudí tráva, různé střední duny a velké duny, v Senegalu trošku vegetace. Tak z mého pohledu ten Dakar poslední roky ne, že fádní, ale byl lehce čitelný. Kdežto v Jižní Americe dneska každých sto kilometrů se ta krajina výrazně mění. Vidíte opravdu i významnou faunu, vidíte různé plameňáky, vidíte spoustu zvířat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stačíte to vnímat?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Jenom periferně to zaznamenám. Vím, že třeba dva kolegové se o tom vedle mě v tu chvíli, ale snažím se koncentrovat. Nicméně některé věci máte zaznamenáte i v tom rotebooku, že jedete třeba kolem nějakého jezera a některé ty pohledy vyloženě na ten oceán z vrcholku těch dun jsou nádherné. Na druhou stranu vy jedete v padesáti stupních a vidíte nahoře zasněženou Aconcaqu. To jsou momenty, které v té Africe jsem třeba neviděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten povrch je srovnatelný s tou Afrikou?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Povrch je srovnatelný, ale co se týká dun, tak z mého pohledu jsou výrazně vyšší, výrazně vyšší. Jsou tam pestřejší barvy písku a místy se víc práší, je tam víc nepříjemného písku, až který je neskutečně takový cementový, který se vám dostane úplně všude. Můžete mít auto zatěsněný, jak chcete, ale máte ho plnou kabinu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, takový ten prach úplně.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Takový ten prach.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. No, já si myslím, že asi málokdo dokáže představit, kdo samozřejmě to nejel nebo kdo tam nebyl, jak vlastně ta pista vypadá, přímo ta dráha, po které jedete, že to je v podstatě sice písek, ale tak tvrdý, že se tam dá jet i dvě stě.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. Na druhou stranu někdy pista je zaznamenána i ta, že vy jedete jakoby kdyby off road, mimo vyznačené území a v tu chvíli, když už tam projede deset aut, deset kamionů, tak už je z toho pista, prostě se to udusá těmi těžkými koly. Je to všechno taky o té barvě písku, o jemnosti, o jaké hodině tam jedete. Je to tak, že čím blíž je poledne, tak tím je ten písek měkčí a tím vy musíte být obezřetnější co do tlaku v pneumatikách, protože ten je výraznou alchymií v rámci toho, jestli vy tu dunu přejedete, nebo ne. Takže tlak v pneumatikách je na Dakaru zásadní pojem technický.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj známý, dobrý kamarád Petr Novotný jel kdysi Dakar jako doprovod a když se pořád něčemu divil, tak vy asi budete souhlasit s tím, co mu tenkrát ti kamarádi vždycky řekli, jednu krásnou, lapidární větu: "Vole, to je Dakar."
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
To si pamatuju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aleš Loprais se tady už přiznal v podstatě v úvodu, doufám, že jste nezapomněli, že kdysi, když létal taky na paraglidu, padáku, tak havaroval, a dokonce jste si zlomil nějak obratel?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to mám takový pocit, a teď řekněte, jestli se pletu, nebo ne, byla legrace proti tomu, jak jste letěli teď při poslední těžké havárii na Dakaru v podstatě bez padáku a do poměrně slušných lopingů teda. Tak to zkuste tak přiblížit teď ze svýho pohledu.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. Já potom ještě navážu na tu zlomeninu toho obratle, protože ve finále to byl šťastný obratel, a to rozklíčuju až na konci té historky. Nicméně to byl v podstatě poslední Dakar letošní, dá se říct, protože je to s označením Dakar 2012, kdy jsme nastupovali do startu jako první kamion, jelikož jsme vyhráli předešlou etapu a celkově jsme byli druzí, pár minut za vedoucím Nizozemcem Deroyem. A ta etapa byla rozdělená na dvě rychlostní erzety, kde uprostřed byl přejezd třicetikilometrový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta erzeta je jak dlouhá?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Erzeta byla dlouhá, ta první byla kolem dvě stě kilometrů a ta druhá taky. Takže ten den se mělo najet, myslím, čtyři sta nebo čtyři sta padesát kilometrů. Ale paradoxně to byl první den, kdy ta erzeta byla rozdělená na dvě půlky s přejezdem do /nesrozumitelné/ pole, po třiceti kilometrech vlastně takové běžné silnice, dá se říct. U nás to je tak, my jsme v té kabině tři, já jako pilot, navigátor a kopilot, který celou dobu vlastně řeší technické věci v tom vozidle, hlídá teplotu pneumatiky a podobně a střídáme se spolu na spojovací úseky. V tu chvíli my jsme vlastně dojeli první část té etapy jako první kamion, tak jsem mu dal řízení tak, jak to děláme standardně, nicméně probudil jsem se asi zhruba po nějakých patnácti kilometrech, něco takového, kdy jsem viděl, že se ten kamion řítí dolů do takové strže a nechápal jsem, co se děje. Já jsem si myslel, že už dojíždíme na ten start, protože já jsem šel automaticky vlastně spát, byl jsem dost unavený po tom prvním úseku. Ale velmi rychle jsem si uvědomil, že to není zrovna všechno pod kontrolou, tak jsem začal křičet. Zpětně jsme analyzovali, že jsem vlastně vzbudil toho pilota, toho kopilota, nicméně už bylo pozdě. On se stačil vlastně uhodit o ochranný rám, ztratil vědomí, napraskla mu vlastně lebka a udělali jsme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přestože měl helmu?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
On neměl helmu, protože to je spojovací úsek. To je právě ta věc. Usnul i navigátor, což byla určitě chyba, to se nemělo stát. Na druhou stranu už se to zpětně nedá vrátit. Mě to moc mrzelo, že jsem předal řízení v tak skvěle rozjetém závodě na spojovací etapu, ale vím, že ten systém právě aplikují Rusové a různé velké týmy, kdy si musíte jako pilot odpočinout, protože musíte být čerstvý na ten další boj. Nicméně bylo to štěstí v neštěstí, protože my jsme vyskočili s tím kamionem osmnáct metrů do dálky, utrhly se obě přední kola a ještě ve vzduchu jsme udělali tři salta a dopadli na kabinu. Takže paradoxně můj nejtěžší kotrmelec, který jsem kdy zažil, já jsem ještě byl připoutaný jenom jedním pásem jako tak na relax, protože vůbec by mě nenapadlo, že se na takovém úseku může něco stát. No, ale stalo. Bylo opravdu pozitivní i to, že mě něco probudilo a že já jsem stačil probudit ty další dva kluky, protože je dneska dokázané, že když člověk spí, tak má mnohonásobně větší zranění, než když se probudí, automaticky aktivuje ty různé svaly a podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak přesně, stačíte něco zatnout.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Takže to je trošku to negativní. Ale já v tom pořád vidím jenom pozitiva, že ve finále to dobře dopadlo, i když jsme čekali hodinu na helikoptéru a byly tam problémy vůbec s tím zdravotním zajištěním. Druhá helikoptéra, která pro nás přiletěla, tak neměla palivo. Bylo to takové, spoustu nepříjemných chvilek. Ale vrátím se k tomu obratli L1, který jsem si zlomil při paraglidingu. Ten mě ve finále zachránil, protože mě převezli helikoptérou do polní nemocnice, kde neviděli zlomené dva obratle nově, protože to bylo oteklé a ta páteř nebyla vidět. Ale našli starý zlomený obratel L1 z toho paraglidingu a na základě něho mě vlastně poslali do hlavní velké nemocnice do Ikiku. Takže já říkám zase štěstí v neštěstí. Ten obratel mě zachránil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale ne, že byste doporučoval, mějte vždycky něco hezky zlomenýho, aby to bylo vidět. To ne.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Pěkně viditelného, protože jinak by mě poslali domů letadlem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jste všichni v pořádku?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Už jsme všichni v pohodě, už tvoříme dál další projekt, takže je to Dakar a s tím se musíte vypořádat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jste pochopili, vážení a milí posluchači, z toho, co nám tady Aleš Loprais stačil povídat, že Dakar je svým způsobem takové zvláštní postižení, kterému se nedá asi utéct. To znamená, že přestože v tom posledním Dakaru jste si zažili hezká salta, tak vás to neodradí a mám takový pocit, že už se připravujete na ten další. Nemyslím na salta, ale na Dakar.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Je to tak. Ten Dakar, to se těžko popisuje, ale vy si tam hrábnete na dno. Už první den si říkáte, sakra, co tady dělám, to je totální nesmysl. Ale na druhou stranu, když Dakar skončí, v tom je úžasný, vy si pamatujete jenom ty pozitivní momenty a to ve vás zůstává a v tu chvíli se to stane takovou drogou, že vy musíte dál a dál a dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak řekněte, jak se připravujete už teď? V jaký jste fázi příprav?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Tak já, jelikož jsem trošku, měsíc ležel po tom úrazu páteře, tak jsem nabral trošku kila, které se s tím neslučujou, takže teď se snažím shazovat. Jezdím na kole, plavu, posiluju převážně záda. Mám ještě poslední kontrolu, shodou okolností zítra u doktora a pak už můžu začít úplně naplno to zatěžovat. Takže jde převážně o tu páteř, to je to zásadní, co vás drží na tom Dakaru. Veškeré ty jumpy jsou speciálně pro ty kamioňáky těžký, protože čím výš sedíte, tím to je nepříjemnější. Nicméně dá se natrénovat a hodně pomáhá jak to plavání, tak nějaké kardio, jízdy na kole a podobně. Ale musí se to dělat neustále, protože na tom Dakaru není v podstatě ani chvilka oddechu. Takže neustále i to tempo se stupňuje. A pokud to vydrží technika, dneska už je to tak, že většinou ta technika to kolikrát vydrží, ale už to nevydrží lidi v tom autě, tak se to změnilo od těch dřívějších dob. Takže musíte sám se zakousnout a vydržet to, a proto je lepší být připravený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se dneska ještě, ve vašem případě myslím, vy jako Aleš Loprais, trénovat něco, co třeba ještě neznáte z Dakaru, co by vás mohlo překvapit? Můžete třeba se na něco ještě připravovat, na něco speciálního, nebo už to všechno v podstatě víte a je to zase to samé?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Ten Dakar je tak specifický, že vy tam můžete mít tisíc různorodých, ať technických nebo fyzických problémů, že i když si myslíte, že jste na Dakar sebelépe připravený, tak i když se dneska bavíte s několikanásobnými vítězi Dakaru, tak vám vždycky řeknou, že každý Dakar je jiný. A v tom je taky to kouzlo. Já vždycky tvrdím, že soutěžím sám se sebou, a ne s těmi ostatními.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak samozřejmě vám budeme všichni přát, aby se to obešlo tentokrát co možná bez salt podobných, naopak abyste to Rusům i Holanďanům natřeli. Auto už je připraveno?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Auto ještě není. Ta naše poslední evoluce toho slavného auta s takovým komickým nosem, není takový komický, jak nosí Bolek, tak kulatý, ale je trošku delší a velmi zajímavé auto. Ještě není připraveno po tom crashi. A já teď budu na hostování u jednoho většího holandského týmu, takže vyzkouším si úplně novou techniku, tak je to pro mě nová výzva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Vy budete jezdit u konkurence nějak, jo?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Poprvé vyzkouším. Dostal jsem skvělou nabídku právě od jednoho kamaráda, který ještě mají tovární podporu, tak poprvé kouknu pod pokličku velkého týmu, jak to vypadá ve velkých týmech, tak jak by se to mělo jezdit. Uvidíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co s nima pojedete?
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Silk Way Rallye, Hedvábnou stezku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. No, tak budeme sledovat. Nejlepší reklamu jim uděláte tím, že s nima vyhrajete.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Uvidíme. Bude to těžký, ale budem se snažit otestovat záda a i ten jejich nový truck.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aleš Loprais byl dnes nikoliv na Rallye Dakar, ale u nás v Tandemu. Jeli jsme spolu ale nicméně velice krásnou, zajímavou krajinou, divokou, takovou, jako je Rallye Dakar. Moc děkuju, Aleši. Držíme palce a budeme se těšit na to, až nás zase potěšíte výsledkem na Dakaru. Na shledanou.
Aleš LOPRAIS, závodník
--------------------
Děkuju za pozvání. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 4. září 2012.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
