ATAK
Někteří té vojenské akci na Blízkém východě říkají útok na Irák, jiní kampaň za odstranění Saddama Husejna, další to nazývají osvobozováním Iráku a ještě další tuto válku pojmenovávají jako imperialistickou agresi. Každý podle svého politického přesvědčení a mnozí podle svých dlouhodobých či momentálních zájmů. Ale to všechno pro tuto rubriku není důležité. My se tu zabýváme původem slov, okamžiky jejich vzniku, jejich putováním z jazyka do jazyka, příbuznostmi, prostě, jak tu často říkám, zákulisím slov.
Dnes jsem si inspirován mezinárodní situací vybral synonymum českého slova útok výraz atak. Vím, neužívá se příliš často, jeho největší výskyt je asi v křížovkách. Častější, i když také ne úplně běžné, je sloveso atakovat, to slýcháme v promluvách sportovních hlavně hokejových televizních jak si sami říkají komentátorů. Nevybral jsem si slova atak a atakovat, protože bych si myslel, že jsou běžná, ale hlavně proto, že mají skutečně mimořádně nečekaný původ.
Nejprve však k jejich významu. Atak a také ještě méně často používaná ataka je tedy útok; ve Slovníku spisovného jazyka českého se píše, že je to "prudké napadení nepřítele vojskem; útok (zvláště jezdecký)". Dále slovník dodává, že slovo atak se používá i přeneseně a uvádí příklad slovního spojení "atak na kapsu", které vysvětluje jako "nečekaný vysoký peněžní požadavek". Pokud jde o sloveso atakovat, ve slovníku se dočteme, že to znamená "útočit, zaútočit, napadat a napadnout" a že atakovat můžeme někoho a také na někoho.
Teď ke slíbenému zajímavému původu. Hned na počátku tentokrát prozradím, že úplně původně tohle slovo v nějakém dávném germánském jazyce znamenalo "připevnit ke kůlu". Jak se stalo, že od pojmenování něčeho tak statického jako je přivázání k pevnému kůlu, význam slova doputoval až k pojmenování něčeho tak naopak dynamického, jako je prudké napadení protivníka či nepřítele, odborníci popisují takto: Na počátku tedy stálo staré germánské slovo, z něhož vznikl například v gótštině výraz stakka a v angličtině stake, což obojí znamená kůl. Přidáním předpony ad- k tomuto původně germánskému základu vzniklo v italštině sloveso attacare, které nejdřív znamenalo připevnit něco ke kůlu, později i k něčemu jinému a také připojit se k něčemu. Ještě později se italské attacare začalo používat ve zúženém významu "připojit se k bitvě, přidat se k útoku" a z toho pak vzešel další posunutý význam - napadnout. V tomto významu pak sloveso přešlo do francouzštiny, kde attaquer už s žádným připojováním ani se starými germánskými kůly nemá nic společného. Francouzské pak attaquer přešlo do češtiny, hlavně do té křížovkářské.
Vysílá se v pátek 4.4.03
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
