Basa po druhé
Včera jsem začal povídání o jazykovém zákulisí slova basa, které má v češtině celkem tři významy. Hudební nástroj, vězení a přepravka na nápoje. Řekl jsem včera, že počátku všech bas je hudební nástroj, jehož pojmenování je z italského basso, nízký. Basa vydává nízké, hluboké tóny.
Dále jsem reprodukoval teorii, že význam basa rovná se vězení vznikl asi na základě toho, že se ve středověkých vězeních mučilo nástrojem zvaným podle svého tvaru housle nebo basa. A neřekl jsem, že podle některých odborníků také často používané přísloví Nouze naučila Dalibora housti souvisí s houslemi jako mučicím nástrojem. Dalibor z Kozojed se prý ve věži, která se dosud jmenuje Daliborka, nenaučil hrát na housle, jak se praví v několika klasických českých uměleckých dílech. On byl na houslích mučen, což byla ta nouze, která ho naučila housti, čili říct, co jeho mučitelé chtěli slyšet.
V knížce Zakopaný pes se však píše, že význam basa rovná se vězení vznikl jinak. V Paříži koncem 15. století za vlády Ludvíka XI. museli na soudce, kteří jezdili k soudním jednáním, jejich sluhové a kočí čekat v soudní budově často celý den. Takové čekaní je dost nuda, jak dosvědčí i současní šoféři současných potentátů. Jejich středověcí kolegové to řešili kartami, kostkami a také hrou na hudební nástroje. Sluhové a kočí si vlezli do prázdných cel v soudní budově a hudli, bez ohledu na to, že to neuměli. Aspoň byla větší legrace. Basu prý měli zvlášť oblíbenou, takže se celé dny ze soudního vězení ozýval charakteristický zvuk basy. Proto si prý Pařížané basu a vězení ztotožnili. S basou jako přepravkou je to jednoduché. Ta se tak jmenuje proto, že láhve jsou v ní jako ve vězení, v base. Nemohou se hýbat, aby se vzájemně nepotloukly a nerozbily.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.