Biedermeier
Před delší dobou jsem tu u příležitosti prázdninových výletů po hradech a zámcích vyprávěl o původu dvou pojmenování uměleckých slohů, baroka a gotiky. A konstatoval jsem, že původně vlastně šlo o nadávky. Baroko pojmenovali francouzští klasicisté v 18. století snad podle portugalského barroco - nehodnotná mořská perla, perla s kazem, které asi pochází z latinského verruca, bradavice. Pro gotiku pak vymysleli jméno renesanční umělci. Ten styl označili za barbarský, vhodný snad pro nějaké primitivní Góty, tedy Germány, kteří na počátku letopočtu zaútočili na Řím.
Při návštěvách zámků se můžeme setkat s dalším pojmenováním uměleckého stylu, s výrazem biedermeier. Jde také původně o nadávku, o hanlivé označení stylu a kultury vládnoucí v Německu a také Rakousku-Uhersku v první polovině 19. století, někdy mezi lety 1815 a 1848. Ten měšťanský styl se projevil především v interiéru: světlé prostory, pruhované či květované tapety, žardiniéry a pohovky, třešňový, mahagonový, březový nábytek, kvalitní užitkové předměty, hlavně stříbro a porcelán, v malířství nepatetická, idylická témata. Dnes biedermeier hodnotíme kladně.
Jak vzniklo samotné slovo biedermeier, není úplné jasné. V knihách se dočteme několik verzí. Někde se říká, že Biedermeier byl pseudonym švábského učitele Samuela Friedricha Santera, který v té době psal a vydával básně vyznačující se "nedobrovolnou komikou". Ty směšně špatné básničky pak prý daly jméno stylu, který následující generace rovněž pokládala za směšně špatný. Jiná verze tvrdí, že biedermeier je spojení jmen Biederman a Bummelmeier, postaviček měšťáků, které pravidelně vystupovaly v jistých německých novinách. Biederman je v překladu "řádný muž", Bummelmeier pak "řádný povaleč". Prvně ta dvě jména do jednoho slova prý spojil básník a právník Ludwig von Eichrodt v básni Biedermeiers Liederlust (Biedermeierské veselé zpěvy či Biedrmeierské zpíváknky), která vyšla roku 1850.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
