Blanka Bohdanová - herečka a malířka
24. prosinec 2011
Tandem
Herečka a malířka Blanka Bohdanová přijala pozvání do rozhlasové talk show Tandem. S Janem Rosákem se pobavila o letošních Vánocích i o vzpomínkách na ty minulé, o Národním divadle, Činoherním klubu a prozradila, co má teď na malířském stojanu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle chvíle v našem vysílání patří každý den našemu Tandemu. Hezký den vám tedy přeje Jan Rosák i dnes v sobotu 24. prosince 2011. Čili vlastně na začátku Vánoc. Já mám vždycky radost, když k nám do studia přijde host, jehož osobnost má více rozměrů. A legendární Manon Lescaut, na kterou dodnes vzpomínají diváci jak v Pardubicích, tak i diváci E.F. Buriana v Praze, se stala jednou z nejvýraznějších osobností českého divadla. Od roku 66 je její domovskou scénou Národní divadlo. Tam se představila už ve více než 80 rolích. A v dobách, které nepřály jejímu talentu, se upnula k malování a to se stalo její druhou profesí. Loni 4. března oslavila krásné osmdesátiny, ke kterým jí dodatečně, doufám, že i vaším jménem, milí posluchači, srdečně blahopřeju. V tento už vlastně vánoční čas má tedy to štěstí přivítat na Tandemu herečku a malířku Blanku Bohdanovou. Dobrý den.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Moc děkuji. Dobrý den. A zdravím ve sváteční chvíli taky všechny u vašeho přijímače.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Uděláme si teď společně příjemnou vánoční pohodu prostřednictvím nějaké hezké písničky a pak se pustíme do našeho povídání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herečka a malířka Blanka Bohdanová a není u nás na Tandemu poprvé, ale poprvé jste u nás, paní Blanko, řekl bych v tento vánoční čas. To je speciální návštěva vždycky. A v takovou chvíli samozřejmě vzpomínáme nejenom na to, co se stalo v uplynulých dnech, ale taky třeba trošičku dál, zavzpomínáme na Vánoce našeho dětství a mládí. A vy máte takovou výjimečnou příležitost k tomu dokonce použít krásnou knížku, kterou jste vydala, i když jste ji nenapsala, ale je to knížka, která vzešla z pera vašeho tatínka.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ano. Ano. Tak zaprvé chci poděkovat za tu čest, že v tak sváteční den mě bude slyšet, ale tak knížka nazvaná Josífek, to byl takový můj dluh tatínkovi, který vlastně nebyl povoláním spisovatel, ale bylo to jeho, jak dneska říkáme, hobby. Takže on psal autentické povídky ze svého života. Ale všechny možné žánry. A měl ctižádost to jenom přečíst mamince a mně. Když jsme mu to pochválily, tak byl spokojený. No a mně to pak přišlo jaksi už v tom čase po revoluci, tak mi to přišlo tak jako líto, když jsem viděla vydávat tolik knížek, tak jsem si říkala, že ten můj tatínek nechtěl vůbec nic tisknout, jen to potřeboval jako náplň svého života. No tak jsem umluvila pana také už nebožtíka pana Primuse, který miloval svého otce, on to okamžitě pochopil a řekl, dobře, vydáme to. No ta knížka ještě vlastně se prodává, pořád je v jeho knihkupectví a je to takový příběh chlapce, který se narodil v hájovně, syn hajného, v hlubokých lesích. Pak ho ve čtrnácti vrhli do Vídně do učení. Tam zažil vlastně sarajevský atentát. Ten den, kdy se stal sarajevský atentát v bývalé Jugoslávii. A potom vlastně tam ho naverbovali do 1. světové války, takže byl na italské frontě. A končí to tím, kdy on se vrací domů do té hájovny po té 1. světové válce, která byla příšerná. No a takže tam vlastně je to, jak si ty děti hrály, když byly malinkatý, jaké měly toho Ježíška, jak vlastně to všecko fungovalo, jak ta hospodyně hospodařila. Všecko tam je, to jeho dospívání a ta hrůza, když ho posadili do toho vlaku a jel do té Vídně, jak tam byl sám najednou. Ale velice ho to přimklo k české literatuře, chodil tam do Sokola a tak dále. Takže dopadlo to všechno v podstatě nakonec šťastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dají se ty Vánoce, tak jak je tam tatínek líčí v té knížce Josífek, vůbec srovnat s našimi Vánocemi?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No to rozhodně nemoh, protože tam popisuje velmi humorně, že ten stromeček vlastně jim dávali de facto na Boží hod, protože jako aby děti spaly a pak se ráno probudily a ty děti, protože jich bylo devět, dva pak zemřeli ti sourozenci, tak oni se na to tak vrhli všichni. Samozřejmě, že tam nebyly žádné čokoládové figurky, nějaké co babička upekla, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebo jablíčko.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Jablíčka, oříšky a tak dále. A ten nejmenší tam říká, nejmenší Lojzíček řekl, uz je po něm. Protože už bylo po stromečku. Oni okamžitě ten stromeček oholili tak, že na něm nezbyla ani nit. No ale tak co měli dělat, všude plno stromů v hlubokém lese, tak jim to tak asi ani nepřišlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní Blanka Bohdanová, náš sváteční vánoční host v Tandemu. Narozená v Plzni, vystudovala jste v Brně, hrála jste v Pardubicích, bydlíte v Praze. Máte nějaké místo na světě, kde je vám nejlíp a kam se nejradši vracíte? A co má třeba společného i s těmi Vánocemi?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No tak já jsem takový ten typ, který jako je šťastný, kde je doma současně. Ale zajímavé je, že jsem si myslela, až budu stará, že všechno obejdu, Plzeň, kde jsem se narodila, i ty Pardubice, tam teď mám mít výstavu, tak že jako si to všechno užiju, projdu ty ulice. A já na to pořád nemám odvahu. To je zajímavé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč odvahu?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Mně to strašně rozrušuje. Já přijedu do Plzně a teď tam vidím ty ulice, to všechno, co jsem tam do těch sedmnácti prožila. Samozřejmě můžeme taky mluvit o těch Vánocích. A ti rodiče tam pochopitelně už nejsou, přestože jsem s nimi žila v jedné domácnosti až do jejich smrti v Praze. Já jsem si je pak vzala k sobě do Prahy. Ale prostě jako kdybych na to neměla rozdírat si srdce. Já jsem tam prožila úžasnou lásku s těmi rodiči. No a totéž zase ty Pardubice. Tam zase, když přijedu, tak tam jsem začínala to divadlo a zažila jsem tam úžasnou éru s tím režisérem Karlem Novákem, za kterým jsem pak šla do Prahy do toho Déčka. Taky jsem byla, no napřed ne, ale později, když tam přišel, tak taky se prostě, nevím, toho města, prostě já tam vždycky přijedu, rychle proběhnu tu hlavní ulici, podívám se na dům, v kterém jsem bydlela a šupajdy pryč. Já se obávám toho sentimentu. Mně to ohrožuje, mně to oslabuje. A já mám tolik všelijaké práce a starostí a povinností, že se tím nechci oslabovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že na ten sentiment nemáte čas.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Potřebuju bejt silná prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. To je pravda. Takže nakonec je vám opravdu vždycky nejlíp asi doma.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Jo. Ale pokud mluvíme o těch Vánocích, no tak samozřejmě, že tam máme stále příbuzné u té Plzně a tam vzpomínám na nejkrásnější stromeček právě u mé babičky v těch Chlumčanech, který vlastně, já nevím, proč se mi tak zoufale zlíbil, asi proto, že teď jsem jako i výtvarnice, protože on byl ten nejmrňavější, nejhustší smrčíčíček a ten měl právě ta panenská jablíčka naleštěná, to byla malá, ono to nebylo tak moc jako chutné, ta jablíčka byla krásnější na povrchu než uvnitř. Ale byla naleštěná, červená, ty pozlacené ořechy, ty svíčičky a já nevím, já jsem, doteď pořád toužím po takovém stromečku. To je zajímavé. A přitom na něm nic nebylo. Pak jsme, nevím, jestli ještě můžu pokračovat, pak jsem zažila idylické jako Ježíšky se svými rodiči v Plzni. No a tam samozřejmě protože jsme na tom byli různě, jednou jsme měli víc peněz, někdy míň, tak jsme kupovali takové kilové nezabalené figurky, ale snad proto, že to bylo asi z poctivějších potravin, tak ta chuť, to se nevyrovná ani těm belgickým cukrovinkám. To bylo něco tak úžasně dobrého. Mléčné figurky s tekutou takovou nádivku krémovou. No a to jsme si sedli, pustili jsme si rozhlas,něco krásného a teď jsme to balili do těch staniolů. A jednou jsme si řekli, že to bude růžové, podruhé že to bude zelené. No a povídali jsme si u toho a byly to opravdu moc krásné předvečery.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já vám, paní Bohdanová, musím říct, že právě o tyhlety chvíle, které jste tak krásně vylíčila, jsou dnes ty rodiny ochuzeny a o těch Vánocích, jak vypadají dneska, si spolu taky ještě popovídáme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tenhleten krásný vánoční čas sedíme spolu v studiu Tandemu s herečkou a malířkou Blankou Bohdanovou. Povídali jsme si o Vánocích, jak je prožíval tatínek, jak je prožívala ona s rodinou. Ještě jste neřekla důležitou věc, který dáreček pro vás z té doby je takový nezapomenutelný?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No musím říct, že to byly daleko skromnější samozřejmě Vánoce. Já jsem se vlastně vůbec narodila do krize, do té první krize. V roce 30 ještě stále ty důsledky byly citelné. A pak byla, že jo, taky válka a já nevím co všecko. Takže jak bych to řekla, já jsem toužila třeba po hračce jedné a rodiče říkali, no heleď, to je moc drahé. Stálo to asi, já nevím, 80 korun za první republiku, že jo, to bylo hodně. No tak samozřejmě to pořád tajili a pak mně to dali. Byl to kufříček, kde byla panenka a tam byla taková šuplátka a tam byla vystrojená od botiček, čepiček, klobouku, na slavnost taková malinkatá panenka a ta měla pyžámko, noční košilku, no všechno. A teď si představte, že já jsem si toho tak zoufale vážila, tý hračky, že já ji mám dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím? Vy máte pořád tu hračku ještě?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ano. Mám doma tři hračky z toho dětství a musím říct, že už si hrál třeba s nějakým nábytkem, nábytečkem takovým starodávným, to si hrál můj syn a v podstatě teď si hrály se vším moje vnoučátka. A ještě to není zničené. Takže já jsem i, no teď řeknu ale něco úplně hloupého, já jsem asi infantilní doteď, protože ta panenka jediné, co byla úhona její, že je trošku zplešatělá, ta panenka. A tak já jsem šla potom za panem Kurelem, to byl v národním úžasný maskér a vlásenkář, a říkám, prosím tě, neudělal by jsi mi tý panence vlásky? A on je udělal a byly ticián, jo? A já přišla za ním znovu, ale to není ta moje panenka Hermínka. Já chci, aby byla blondýnka. Tak on řekl, pro Krista, to je s tebou trápení. No ukaž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A udělal blondýnku?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Oholil a znovu jí udělal tu paručku. Tak teď jsem spokojená. A skutečně ani ty moje vnoučata, a že mám holčičku i chlapečka, vlastně vnoučátka, to nezničily.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ale moc dobře. Víte, právě v kontextu s tím, co jste tady říkala, si myslím, že je dost důležité to dát do souvislosti s těmi současnými Vánocemi, protože ty děti dostávají takové množství dárků, že si vůbec nemůžou udělat vztah, tak jako vy k tomu kufříku.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ani tu panenku kolikrát nepojmenujou, protože jich mají moc. Ale tohle není vina dětí, to je vina dospěláků, protože taky, že jo, máme své hříchy, jsme třeba rozvedený a tak dále. Takže vlastně ty děti trpěj tím, no ne trpí, oni se asi radujou, ale oni mají sedm Ježíšků, pět Ježíšků, ještě u známejch Ježíška, že jo. Takže vlastně to překvapení, já jsem třeba strojila ten stromek těmi figurkami, ale nechtěla jsem ho vidět. Mně bylo třináct, ale pořád jsem nechtěla vidět, to museli ustrojit moji rodiče. Já chtěla to překvapení. Přijdu a ty prskavky a všecko to září. No ale teď vidíte v podstatě, ne že děti maj moc hraček, já si myslím, že v době takové té krizové, kdy máme šetřit, že by bylo nádherné, jak v těch filmech to je nebo na obrázcích toho Lady, že se ty rodiny sejdou, každej by přines něco, že jo, jeden salát, druhej cukroví, každé dítě v té rodině by dostalo jednu hračku. Ty děti by si dohromady hrály a ti dospělí by si povídali a vlastně by se užili. Kdežto takhle každej makáme jako blázni, utrácíme a když to přejde, tak si říkáme, a co vlastně bylo? No kapr a ten bramborovej salát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pak se těch Vánoc trochu bojíme taky potom. Ale takových Vánoc, jako to tady vylíčila Blanka Bohdanová, tak na to by se všichni těšili.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
K tomu nedojde. Vrátit se nebudeme umět. To rozhodně ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve vánočním speciálním Tandemu 24. prosince si ve studiu povídám s milým hostem, herečkou a malířkou Blankou Bohdanovou. A samozřejmě že i dnes nezůstaneme nic dlužni našim posluchačům, kteří kromě toho, že se určitě těšili na povídání vás, jako takové, tak se taky těší na takový ten speciál, který je vždycky zařazen do každého Tandemu a to je výběr z klasiků českého humoru. A vy jste si, paní Bohdanová, dneska vybrala ale opravdu velice milého a speciálně vánočního hosta Františka Nepila.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ano. Já totiž miluju humor a jsem nadšená z toho, kolik podob humoru jsme měli. Trošičku se to teď malinko tak jako sesunulo trošku dohromady, ale když uvážíte i klasické autory naše, od vážného třeba Vančury a Čapka a všech možných spisovatelů našich a pozdějších, že jo. Teď se tomu říká baviči a mně vám to slovo strašně uráží. Za ně. Já nikdy nemám ambici být nějakým bavičem, ale to je taková strašná dřina, jako ten humor, jo. A většinou jsou to pak v civilu vážní lidi. Takže já si jich velmi vážím. Ale ta specifičnost toho našeho jazyka, jak každý to jinak používá ten humor, nemluvím o Werichovi a tak dále, tak to mě vždycky fascinovalo. Asi proto, že my máme takovou zvláštní schopnost, bych řekla, my nejdem tolik do toho absurdního humoru, jako třeba Poláci. Poláci mají toho Mrožka a tohle, tak my jdeme spíš do takového humoru jako o přežití. Takže já dneska, když mě některé ty věci strašně naštvou, protože to všechno sleduju, tak si říkám, hele, to už je černý humor tohleto. Třeba když policajti zatýkají policajty. No tak to mně přijde, že už, tam už může člověk jenom vlastně se už smát, no protože co máte dělat? Máte se oběsit ne švestce, no to nejde. Že jo. No tak i ten humor náš vlastně, ten Werichův a vůbec a Voskovcův a tohle, tak byl o jakémsi přežití. Tak ten humor nesmírně pomáhal. No ale všecko jako nelze brát s legrací.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale tohleto, co se Františku Nepilovi povedlo, to si myslím, že s legrací nutno brát.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
On je skvělý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Navíc on mluví také hezky k tomu dnešnímu tématu. Jestli nemáte náhodou ještě ozdobený vánoční stromeček, vážení a milí, tak si teď poslechněte, jak to dělal František Nepil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve speciálním vánočním Tandemu si povídám s herečkou a malířkou Blankou Bohdanovou. Teď bych zdůraznil tu první vaši profesi hereckou, protože od té doby, co jsme se na Tandemu neslyšeli se mnou a s našimi posluchači, tak jste pochopitelně vy nezahálela jako herečka. Já si myslím, že jedno z takových opravdu velice stěžejních představení, na která se nezapomíná a kam se na vás chodí, je v Činoheráku nebo-li v Činoherním klubu hra o pekle manželského soužití Felixe Mitterera Moje strašidlo. Viďte?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ano. Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velmi specifická hra, viďte?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No já jsem, jak bych to řekla, já jsem takový, jestli se tak můžu nazvat, takový akční člověk. Já se nerada oslavuju jako. Já potom jsem v rozpacích a dělám strašné chyby společenské a prostě se stydím a já nevím co všecko. Tak já si vždycky naplánuju, a většinou je to výstava. A tenhle rok osmdesátiny jsem řekla si, naplánuju si akce. Tak udělám obrovskou výstavu na radnici Prahy 1, jsem udělala obrovskou výstavu. Pak jsem dopisovala svou tu novou knížku Život jako takový. A mezitím jsem dostala nabídku, já jsem jako pořád uvažovala už, že bych odešla z Národního divadla, protože ta generace přede mnou odcházela tak strašidelně smutně, ublíženě a cítila, že už jako na ni tlačí, na tu generaci, aby. A já jsem se tohohle nechtěla dožít. Tak jsem pořád si říkala, heleď, seber odvahu a odejdi. No ale dlouho mi to trvalo. Tak jsem si řekla, ne, tenhleten rok stačí, do osmdesáti odejdu. A dostala jsem, což mi pomohlo v té odvaze, dostala jsem nabídku z Činoherního klubu. Právě režisér Čičvák se mnou už chtěl předtím pracovat a já jsem neměla čas. No a teď jsme se potkali vlastně se Standou Zindulkou v téhleté hře těžké. Ale teď si představte, změnily se termíny a mně se to všecko šouplo, ty úmysly na celý rok do jara, do toho dubna a do tohohle. Tak já jsem si řekla, holka, to nepřežiješ, to nemůžeš přežít. Všecko bylo rozjednaný, teď v tom zainteresovaný kolegové a tohle. Tak jsem si řekla, no prostě když umřeš, tak holt umřeš. Co se dá prostě dělat. Tak jsem to skutečně zvládla a řekla jsem si, a teď mám pokoj, protože to teď všechno, co přijde, bude dar z nebes, když tohle jsem přežila. Takže no a se Zindulkou jsme se potkali poprvé v životě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
My jsme se nikdy nepotkali. Ani ve filmu, ani v televizi, ani v divadle. Ale věděli jsme o sobě. No a já mám teď to obrovité štěstí, že hraju dvě hry, strašlivě těžké teda, o dvou lidech. A sice ve Viole s Pepíčkem Somrem. Tam hrajem deset let hru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte Gin Game.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Přes deset let. A tuhletu hru, která je, teď jsme byli v Bratislavě na festivalu, takže já si toho tak vážím, že se to povedlo, že se to lidem, nemusí se člověk stydět. Ví, když ten divák odchází, že je spokojený. A my si spolu nádherně zahráváme spolu jako, tak jsme vlastně taková trojka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že za Gin Game jste dostala Thálii, jestli se nepletu.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Jo. Jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stejně jako pan Somr, že? To byla opravdu zcela řekl bych zasloužená odměna. A myslím si, že tady už se to taky tak pomalu vznáší, protože Moje strašidlo je těžká hra a jste tam oba dva senzační, tak uvidíme, co bude.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsem před chviličkou vyzpovídal Blanku Bohdanovou z jejích současných hereckých aktivit, tak teď je na řadě samozřejmě malířství. Už jste se zmínila o tom, že jste měla velikánskou výstavu k výročí na radnici. A v Pardubicích máte teď výstavu nebo ne?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No právě. Divadlo v Pardubicích mě požádalo, abych tam udělala výstavu. Já se přiznám, že v divadlech nerada vystavuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Protože tam když je to vevnitř v tom divadle, tak ten obraz přece jenom potřebujete vidět trošku zdálky. A když tam dáte velký obraz a teď vlastně ti lidé procházejí kolem toho po těch chodbách, tak jsou na centimetry u toho obrazu a já si myslím, že je potřeba mít odstup. I malíř chce mít odstup od svého obrazu. Vždycky odejdete a díváte se s odstupem. No takže ale musela jsem to udělat, protože předtím jsem byla taky v Hradci Králové. Tam přijel právě pardubický šéf divadla, no a tak mě vlastně umluvili, že vzhledem tedy k tomu, že pořád jaksi na mě vzpomínají, tak jsem to udělala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co zrovna teď máte na malířském stojanu? Jestli o tom vlastně vůbec může malíř mluvit?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No teď se učím zase znovu jinou techniku, protože jsem dělala sítotisky. To mě šíleně bavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máme jeden doma od vás taky.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Jo. No vidíte to. A já už jsem to přestala dělat ty sítotisky, protože oni to tak zdražili pekelně, že malinkatý obrázek, to musíte dát náklad osm tisíc. Takže teď dělám, vlastně hledám nápady na kresbu. Jako vedle těch, ty oleje, to neruším, to je moje největší láska, ale ještě k tomu chci, víte, jak báječné je, že musíte se naučit jinak myslet. V těch serigrafiích jsem se musela učit jinak myslet. A to mě bavilo. A teď zase se učím myslet na tu kresbu. Takže hledám ten styl, aby to bylo tak v souladu s těmi mými obrazy. Takže se na to úplně třesu, jak mám volnou chvíli, tak jaksi jsem hrabala listí pořád, tak teď zababušuju pořád ještě tu zahradu a mám toho strašně moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to děláte sama na tý zahradě?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No tak zase bych řekla, že trošku začínám šetřit, že jak mi zmizel ten plat samozřejmě, no tak už nemůžu mít tolik pomocníků. A teď ty moje potomek s rodinou, Pane Bože, ty maj taky tolik práce a tak strašlivě málo času, že vždycky se snažím, když přijedou na ten víkend, tak naopak jim ulevit. Něco jim dobrého uvařit a tak. No tak ale mě to baví dělat po zahradě. No ale vždycky si říkám, hele, už dost, už dost. Nebo se předřeš a pak budeš na obtíž. Takže takhle to vedu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Blance Bohdanové dělá radost, myslím, také rodina. Syn je velice úspěšný fotograf. Máte radost z něho určitě?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No tak samozřejmě. Já mám takovou rodinu, já říkám, všichni vysokoškoláci, ty obory takovéhle ty humanitní obory, takže jak bych to řekla, je to víc na slávu než na bohatství. Ale já mám z nich opravdu radost, protože si vedou, jak bych to řekla, já vždycky když tak myslím na ně, tak hrozně v sobě sbírám ta pozitiva, jako abych myslela na ně, jak se to dneska říká, mysli pozitivně, a říkám si, vždyť nemělo by se jim nic špatnýho stát. Oni žijou tak poctivě, tak svědomitě. Teď milujou ty děti, sami se tak snaží jako pracovně. Jenom jsem pověrčivá, tak proto moc jako nerada mluvím, aby se to nepokazilo. Takže nevím, co bych si jaksi mohla víc přát. Děti jsou snaživé, ve škole se zatím výborně učí, jsou takové poslušné, hodné, chytré. Mají spoustu talentů. Tak já si říkám, dostala jsem toho snad víc, než jsem si zasloužila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak bychom mohli hezky zakončit to naše vánoční povídání? Co si přejete do nového roku?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Samozřejmě že spousta věcí jako mě štve. Třeba já jsem strašně pro unii, protože jsme zažili dohromady tři lidi, rodina, šest válek. Tak to byla tedy suma života. Náš táta vždycky říkal, my jsme slabí, my bysme potřebovali být Spojené národy evropské. Takže tohle já ctím. To netuší ti mladí vůbec, jako co je může potkat a nepřeju jim to. Ale štve mě ten globální svět, protože my si ani nevšímáme, že to je dva tři roky, čtyři, kdy mladí lidé protestovali proti globalizaci. A myslím si, že mladí lidé, protože nemají závazky a musej se ještě tak ohýbat jako ti dospěláci, kteří mají děti a shánějí byty a já nevím, co všechno. Tak oni viděli velmi spravedlivě, velmi střízlivě tu skutečnost. A já si myslím, že by se měli brát velmi vážně. Četla jsem jednu americkou knížku a na konci ten úžasnej člověk, kterej popisoval všechny adresně, ověřeně katastrofy na světě, tak nakonec řekl, a co můžete vlastně udělat lidičky, no aby aspoň v tom svém malém teritoriu, to bych si přála, takové ty drobnosti napravovat. Nežít tak, že za mou hrabou už ať se děje, co chce. Nejhorší, bych řekla, pro nový rok a vůbec pro tu společnost je lhostejnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc vám děkuju. Paní Bohdanová, přeju vám krásné Vánoce, které právě začaly i vaším Tandemem. Přeju vám ještě dodatečně, ještě jednou všechno krásné k té osmdesátce z minulého roku. Všecko dobré a samozřejmě hodně zdraví i vaší rodině. Ať se daří i na poli uměleckém, to znamená jak v divadle, tak u malířského stojanu.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No a já také přeju všecko možné. A přeju, aby ty nadstandardy v tom zdravotnictví byly vlídné.
--------------------
Tahle chvíle v našem vysílání patří každý den našemu Tandemu. Hezký den vám tedy přeje Jan Rosák i dnes v sobotu 24. prosince 2011. Čili vlastně na začátku Vánoc. Já mám vždycky radost, když k nám do studia přijde host, jehož osobnost má více rozměrů. A legendární Manon Lescaut, na kterou dodnes vzpomínají diváci jak v Pardubicích, tak i diváci E.F. Buriana v Praze, se stala jednou z nejvýraznějších osobností českého divadla. Od roku 66 je její domovskou scénou Národní divadlo. Tam se představila už ve více než 80 rolích. A v dobách, které nepřály jejímu talentu, se upnula k malování a to se stalo její druhou profesí. Loni 4. března oslavila krásné osmdesátiny, ke kterým jí dodatečně, doufám, že i vaším jménem, milí posluchači, srdečně blahopřeju. V tento už vlastně vánoční čas má tedy to štěstí přivítat na Tandemu herečku a malířku Blanku Bohdanovou. Dobrý den.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Moc děkuji. Dobrý den. A zdravím ve sváteční chvíli taky všechny u vašeho přijímače.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Uděláme si teď společně příjemnou vánoční pohodu prostřednictvím nějaké hezké písničky a pak se pustíme do našeho povídání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herečka a malířka Blanka Bohdanová a není u nás na Tandemu poprvé, ale poprvé jste u nás, paní Blanko, řekl bych v tento vánoční čas. To je speciální návštěva vždycky. A v takovou chvíli samozřejmě vzpomínáme nejenom na to, co se stalo v uplynulých dnech, ale taky třeba trošičku dál, zavzpomínáme na Vánoce našeho dětství a mládí. A vy máte takovou výjimečnou příležitost k tomu dokonce použít krásnou knížku, kterou jste vydala, i když jste ji nenapsala, ale je to knížka, která vzešla z pera vašeho tatínka.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ano. Ano. Tak zaprvé chci poděkovat za tu čest, že v tak sváteční den mě bude slyšet, ale tak knížka nazvaná Josífek, to byl takový můj dluh tatínkovi, který vlastně nebyl povoláním spisovatel, ale bylo to jeho, jak dneska říkáme, hobby. Takže on psal autentické povídky ze svého života. Ale všechny možné žánry. A měl ctižádost to jenom přečíst mamince a mně. Když jsme mu to pochválily, tak byl spokojený. No a mně to pak přišlo jaksi už v tom čase po revoluci, tak mi to přišlo tak jako líto, když jsem viděla vydávat tolik knížek, tak jsem si říkala, že ten můj tatínek nechtěl vůbec nic tisknout, jen to potřeboval jako náplň svého života. No tak jsem umluvila pana také už nebožtíka pana Primuse, který miloval svého otce, on to okamžitě pochopil a řekl, dobře, vydáme to. No ta knížka ještě vlastně se prodává, pořád je v jeho knihkupectví a je to takový příběh chlapce, který se narodil v hájovně, syn hajného, v hlubokých lesích. Pak ho ve čtrnácti vrhli do Vídně do učení. Tam zažil vlastně sarajevský atentát. Ten den, kdy se stal sarajevský atentát v bývalé Jugoslávii. A potom vlastně tam ho naverbovali do 1. světové války, takže byl na italské frontě. A končí to tím, kdy on se vrací domů do té hájovny po té 1. světové válce, která byla příšerná. No a takže tam vlastně je to, jak si ty děti hrály, když byly malinkatý, jaké měly toho Ježíška, jak vlastně to všecko fungovalo, jak ta hospodyně hospodařila. Všecko tam je, to jeho dospívání a ta hrůza, když ho posadili do toho vlaku a jel do té Vídně, jak tam byl sám najednou. Ale velice ho to přimklo k české literatuře, chodil tam do Sokola a tak dále. Takže dopadlo to všechno v podstatě nakonec šťastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dají se ty Vánoce, tak jak je tam tatínek líčí v té knížce Josífek, vůbec srovnat s našimi Vánocemi?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No to rozhodně nemoh, protože tam popisuje velmi humorně, že ten stromeček vlastně jim dávali de facto na Boží hod, protože jako aby děti spaly a pak se ráno probudily a ty děti, protože jich bylo devět, dva pak zemřeli ti sourozenci, tak oni se na to tak vrhli všichni. Samozřejmě, že tam nebyly žádné čokoládové figurky, nějaké co babička upekla, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebo jablíčko.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Jablíčka, oříšky a tak dále. A ten nejmenší tam říká, nejmenší Lojzíček řekl, uz je po něm. Protože už bylo po stromečku. Oni okamžitě ten stromeček oholili tak, že na něm nezbyla ani nit. No ale tak co měli dělat, všude plno stromů v hlubokém lese, tak jim to tak asi ani nepřišlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní Blanka Bohdanová, náš sváteční vánoční host v Tandemu. Narozená v Plzni, vystudovala jste v Brně, hrála jste v Pardubicích, bydlíte v Praze. Máte nějaké místo na světě, kde je vám nejlíp a kam se nejradši vracíte? A co má třeba společného i s těmi Vánocemi?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No tak já jsem takový ten typ, který jako je šťastný, kde je doma současně. Ale zajímavé je, že jsem si myslela, až budu stará, že všechno obejdu, Plzeň, kde jsem se narodila, i ty Pardubice, tam teď mám mít výstavu, tak že jako si to všechno užiju, projdu ty ulice. A já na to pořád nemám odvahu. To je zajímavé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč odvahu?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Mně to strašně rozrušuje. Já přijedu do Plzně a teď tam vidím ty ulice, to všechno, co jsem tam do těch sedmnácti prožila. Samozřejmě můžeme taky mluvit o těch Vánocích. A ti rodiče tam pochopitelně už nejsou, přestože jsem s nimi žila v jedné domácnosti až do jejich smrti v Praze. Já jsem si je pak vzala k sobě do Prahy. Ale prostě jako kdybych na to neměla rozdírat si srdce. Já jsem tam prožila úžasnou lásku s těmi rodiči. No a totéž zase ty Pardubice. Tam zase, když přijedu, tak tam jsem začínala to divadlo a zažila jsem tam úžasnou éru s tím režisérem Karlem Novákem, za kterým jsem pak šla do Prahy do toho Déčka. Taky jsem byla, no napřed ne, ale později, když tam přišel, tak taky se prostě, nevím, toho města, prostě já tam vždycky přijedu, rychle proběhnu tu hlavní ulici, podívám se na dům, v kterém jsem bydlela a šupajdy pryč. Já se obávám toho sentimentu. Mně to ohrožuje, mně to oslabuje. A já mám tolik všelijaké práce a starostí a povinností, že se tím nechci oslabovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že na ten sentiment nemáte čas.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Potřebuju bejt silná prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. To je pravda. Takže nakonec je vám opravdu vždycky nejlíp asi doma.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Jo. Ale pokud mluvíme o těch Vánocích, no tak samozřejmě, že tam máme stále příbuzné u té Plzně a tam vzpomínám na nejkrásnější stromeček právě u mé babičky v těch Chlumčanech, který vlastně, já nevím, proč se mi tak zoufale zlíbil, asi proto, že teď jsem jako i výtvarnice, protože on byl ten nejmrňavější, nejhustší smrčíčíček a ten měl právě ta panenská jablíčka naleštěná, to byla malá, ono to nebylo tak moc jako chutné, ta jablíčka byla krásnější na povrchu než uvnitř. Ale byla naleštěná, červená, ty pozlacené ořechy, ty svíčičky a já nevím, já jsem, doteď pořád toužím po takovém stromečku. To je zajímavé. A přitom na něm nic nebylo. Pak jsme, nevím, jestli ještě můžu pokračovat, pak jsem zažila idylické jako Ježíšky se svými rodiči v Plzni. No a tam samozřejmě protože jsme na tom byli různě, jednou jsme měli víc peněz, někdy míň, tak jsme kupovali takové kilové nezabalené figurky, ale snad proto, že to bylo asi z poctivějších potravin, tak ta chuť, to se nevyrovná ani těm belgickým cukrovinkám. To bylo něco tak úžasně dobrého. Mléčné figurky s tekutou takovou nádivku krémovou. No a to jsme si sedli, pustili jsme si rozhlas,něco krásného a teď jsme to balili do těch staniolů. A jednou jsme si řekli, že to bude růžové, podruhé že to bude zelené. No a povídali jsme si u toho a byly to opravdu moc krásné předvečery.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já vám, paní Bohdanová, musím říct, že právě o tyhlety chvíle, které jste tak krásně vylíčila, jsou dnes ty rodiny ochuzeny a o těch Vánocích, jak vypadají dneska, si spolu taky ještě popovídáme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tenhleten krásný vánoční čas sedíme spolu v studiu Tandemu s herečkou a malířkou Blankou Bohdanovou. Povídali jsme si o Vánocích, jak je prožíval tatínek, jak je prožívala ona s rodinou. Ještě jste neřekla důležitou věc, který dáreček pro vás z té doby je takový nezapomenutelný?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No musím říct, že to byly daleko skromnější samozřejmě Vánoce. Já jsem se vlastně vůbec narodila do krize, do té první krize. V roce 30 ještě stále ty důsledky byly citelné. A pak byla, že jo, taky válka a já nevím co všecko. Takže jak bych to řekla, já jsem toužila třeba po hračce jedné a rodiče říkali, no heleď, to je moc drahé. Stálo to asi, já nevím, 80 korun za první republiku, že jo, to bylo hodně. No tak samozřejmě to pořád tajili a pak mně to dali. Byl to kufříček, kde byla panenka a tam byla taková šuplátka a tam byla vystrojená od botiček, čepiček, klobouku, na slavnost taková malinkatá panenka a ta měla pyžámko, noční košilku, no všechno. A teď si představte, že já jsem si toho tak zoufale vážila, tý hračky, že já ji mám dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím? Vy máte pořád tu hračku ještě?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ano. Mám doma tři hračky z toho dětství a musím říct, že už si hrál třeba s nějakým nábytkem, nábytečkem takovým starodávným, to si hrál můj syn a v podstatě teď si hrály se vším moje vnoučátka. A ještě to není zničené. Takže já jsem i, no teď řeknu ale něco úplně hloupého, já jsem asi infantilní doteď, protože ta panenka jediné, co byla úhona její, že je trošku zplešatělá, ta panenka. A tak já jsem šla potom za panem Kurelem, to byl v národním úžasný maskér a vlásenkář, a říkám, prosím tě, neudělal by jsi mi tý panence vlásky? A on je udělal a byly ticián, jo? A já přišla za ním znovu, ale to není ta moje panenka Hermínka. Já chci, aby byla blondýnka. Tak on řekl, pro Krista, to je s tebou trápení. No ukaž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A udělal blondýnku?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Oholil a znovu jí udělal tu paručku. Tak teď jsem spokojená. A skutečně ani ty moje vnoučata, a že mám holčičku i chlapečka, vlastně vnoučátka, to nezničily.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ale moc dobře. Víte, právě v kontextu s tím, co jste tady říkala, si myslím, že je dost důležité to dát do souvislosti s těmi současnými Vánocemi, protože ty děti dostávají takové množství dárků, že si vůbec nemůžou udělat vztah, tak jako vy k tomu kufříku.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ani tu panenku kolikrát nepojmenujou, protože jich mají moc. Ale tohle není vina dětí, to je vina dospěláků, protože taky, že jo, máme své hříchy, jsme třeba rozvedený a tak dále. Takže vlastně ty děti trpěj tím, no ne trpí, oni se asi radujou, ale oni mají sedm Ježíšků, pět Ježíšků, ještě u známejch Ježíška, že jo. Takže vlastně to překvapení, já jsem třeba strojila ten stromek těmi figurkami, ale nechtěla jsem ho vidět. Mně bylo třináct, ale pořád jsem nechtěla vidět, to museli ustrojit moji rodiče. Já chtěla to překvapení. Přijdu a ty prskavky a všecko to září. No ale teď vidíte v podstatě, ne že děti maj moc hraček, já si myslím, že v době takové té krizové, kdy máme šetřit, že by bylo nádherné, jak v těch filmech to je nebo na obrázcích toho Lady, že se ty rodiny sejdou, každej by přines něco, že jo, jeden salát, druhej cukroví, každé dítě v té rodině by dostalo jednu hračku. Ty děti by si dohromady hrály a ti dospělí by si povídali a vlastně by se užili. Kdežto takhle každej makáme jako blázni, utrácíme a když to přejde, tak si říkáme, a co vlastně bylo? No kapr a ten bramborovej salát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pak se těch Vánoc trochu bojíme taky potom. Ale takových Vánoc, jako to tady vylíčila Blanka Bohdanová, tak na to by se všichni těšili.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
K tomu nedojde. Vrátit se nebudeme umět. To rozhodně ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve vánočním speciálním Tandemu 24. prosince si ve studiu povídám s milým hostem, herečkou a malířkou Blankou Bohdanovou. A samozřejmě že i dnes nezůstaneme nic dlužni našim posluchačům, kteří kromě toho, že se určitě těšili na povídání vás, jako takové, tak se taky těší na takový ten speciál, který je vždycky zařazen do každého Tandemu a to je výběr z klasiků českého humoru. A vy jste si, paní Bohdanová, dneska vybrala ale opravdu velice milého a speciálně vánočního hosta Františka Nepila.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ano. Já totiž miluju humor a jsem nadšená z toho, kolik podob humoru jsme měli. Trošičku se to teď malinko tak jako sesunulo trošku dohromady, ale když uvážíte i klasické autory naše, od vážného třeba Vančury a Čapka a všech možných spisovatelů našich a pozdějších, že jo. Teď se tomu říká baviči a mně vám to slovo strašně uráží. Za ně. Já nikdy nemám ambici být nějakým bavičem, ale to je taková strašná dřina, jako ten humor, jo. A většinou jsou to pak v civilu vážní lidi. Takže já si jich velmi vážím. Ale ta specifičnost toho našeho jazyka, jak každý to jinak používá ten humor, nemluvím o Werichovi a tak dále, tak to mě vždycky fascinovalo. Asi proto, že my máme takovou zvláštní schopnost, bych řekla, my nejdem tolik do toho absurdního humoru, jako třeba Poláci. Poláci mají toho Mrožka a tohle, tak my jdeme spíš do takového humoru jako o přežití. Takže já dneska, když mě některé ty věci strašně naštvou, protože to všechno sleduju, tak si říkám, hele, to už je černý humor tohleto. Třeba když policajti zatýkají policajty. No tak to mně přijde, že už, tam už může člověk jenom vlastně se už smát, no protože co máte dělat? Máte se oběsit ne švestce, no to nejde. Že jo. No tak i ten humor náš vlastně, ten Werichův a vůbec a Voskovcův a tohle, tak byl o jakémsi přežití. Tak ten humor nesmírně pomáhal. No ale všecko jako nelze brát s legrací.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale tohleto, co se Františku Nepilovi povedlo, to si myslím, že s legrací nutno brát.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
On je skvělý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Navíc on mluví také hezky k tomu dnešnímu tématu. Jestli nemáte náhodou ještě ozdobený vánoční stromeček, vážení a milí, tak si teď poslechněte, jak to dělal František Nepil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve speciálním vánočním Tandemu si povídám s herečkou a malířkou Blankou Bohdanovou. Teď bych zdůraznil tu první vaši profesi hereckou, protože od té doby, co jsme se na Tandemu neslyšeli se mnou a s našimi posluchači, tak jste pochopitelně vy nezahálela jako herečka. Já si myslím, že jedno z takových opravdu velice stěžejních představení, na která se nezapomíná a kam se na vás chodí, je v Činoheráku nebo-li v Činoherním klubu hra o pekle manželského soužití Felixe Mitterera Moje strašidlo. Viďte?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Ano. Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velmi specifická hra, viďte?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No já jsem, jak bych to řekla, já jsem takový, jestli se tak můžu nazvat, takový akční člověk. Já se nerada oslavuju jako. Já potom jsem v rozpacích a dělám strašné chyby společenské a prostě se stydím a já nevím co všecko. Tak já si vždycky naplánuju, a většinou je to výstava. A tenhle rok osmdesátiny jsem řekla si, naplánuju si akce. Tak udělám obrovskou výstavu na radnici Prahy 1, jsem udělala obrovskou výstavu. Pak jsem dopisovala svou tu novou knížku Život jako takový. A mezitím jsem dostala nabídku, já jsem jako pořád uvažovala už, že bych odešla z Národního divadla, protože ta generace přede mnou odcházela tak strašidelně smutně, ublíženě a cítila, že už jako na ni tlačí, na tu generaci, aby. A já jsem se tohohle nechtěla dožít. Tak jsem pořád si říkala, heleď, seber odvahu a odejdi. No ale dlouho mi to trvalo. Tak jsem si řekla, ne, tenhleten rok stačí, do osmdesáti odejdu. A dostala jsem, což mi pomohlo v té odvaze, dostala jsem nabídku z Činoherního klubu. Právě režisér Čičvák se mnou už chtěl předtím pracovat a já jsem neměla čas. No a teď jsme se potkali vlastně se Standou Zindulkou v téhleté hře těžké. Ale teď si představte, změnily se termíny a mně se to všecko šouplo, ty úmysly na celý rok do jara, do toho dubna a do tohohle. Tak já jsem si řekla, holka, to nepřežiješ, to nemůžeš přežít. Všecko bylo rozjednaný, teď v tom zainteresovaný kolegové a tohle. Tak jsem si řekla, no prostě když umřeš, tak holt umřeš. Co se dá prostě dělat. Tak jsem to skutečně zvládla a řekla jsem si, a teď mám pokoj, protože to teď všechno, co přijde, bude dar z nebes, když tohle jsem přežila. Takže no a se Zindulkou jsme se potkali poprvé v životě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
My jsme se nikdy nepotkali. Ani ve filmu, ani v televizi, ani v divadle. Ale věděli jsme o sobě. No a já mám teď to obrovité štěstí, že hraju dvě hry, strašlivě těžké teda, o dvou lidech. A sice ve Viole s Pepíčkem Somrem. Tam hrajem deset let hru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte Gin Game.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Přes deset let. A tuhletu hru, která je, teď jsme byli v Bratislavě na festivalu, takže já si toho tak vážím, že se to povedlo, že se to lidem, nemusí se člověk stydět. Ví, když ten divák odchází, že je spokojený. A my si spolu nádherně zahráváme spolu jako, tak jsme vlastně taková trojka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že za Gin Game jste dostala Thálii, jestli se nepletu.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Jo. Jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stejně jako pan Somr, že? To byla opravdu zcela řekl bych zasloužená odměna. A myslím si, že tady už se to taky tak pomalu vznáší, protože Moje strašidlo je těžká hra a jste tam oba dva senzační, tak uvidíme, co bude.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsem před chviličkou vyzpovídal Blanku Bohdanovou z jejích současných hereckých aktivit, tak teď je na řadě samozřejmě malířství. Už jste se zmínila o tom, že jste měla velikánskou výstavu k výročí na radnici. A v Pardubicích máte teď výstavu nebo ne?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No právě. Divadlo v Pardubicích mě požádalo, abych tam udělala výstavu. Já se přiznám, že v divadlech nerada vystavuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Protože tam když je to vevnitř v tom divadle, tak ten obraz přece jenom potřebujete vidět trošku zdálky. A když tam dáte velký obraz a teď vlastně ti lidé procházejí kolem toho po těch chodbách, tak jsou na centimetry u toho obrazu a já si myslím, že je potřeba mít odstup. I malíř chce mít odstup od svého obrazu. Vždycky odejdete a díváte se s odstupem. No takže ale musela jsem to udělat, protože předtím jsem byla taky v Hradci Králové. Tam přijel právě pardubický šéf divadla, no a tak mě vlastně umluvili, že vzhledem tedy k tomu, že pořád jaksi na mě vzpomínají, tak jsem to udělala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co zrovna teď máte na malířském stojanu? Jestli o tom vlastně vůbec může malíř mluvit?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No teď se učím zase znovu jinou techniku, protože jsem dělala sítotisky. To mě šíleně bavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máme jeden doma od vás taky.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Jo. No vidíte to. A já už jsem to přestala dělat ty sítotisky, protože oni to tak zdražili pekelně, že malinkatý obrázek, to musíte dát náklad osm tisíc. Takže teď dělám, vlastně hledám nápady na kresbu. Jako vedle těch, ty oleje, to neruším, to je moje největší láska, ale ještě k tomu chci, víte, jak báječné je, že musíte se naučit jinak myslet. V těch serigrafiích jsem se musela učit jinak myslet. A to mě bavilo. A teď zase se učím myslet na tu kresbu. Takže hledám ten styl, aby to bylo tak v souladu s těmi mými obrazy. Takže se na to úplně třesu, jak mám volnou chvíli, tak jaksi jsem hrabala listí pořád, tak teď zababušuju pořád ještě tu zahradu a mám toho strašně moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to děláte sama na tý zahradě?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No tak zase bych řekla, že trošku začínám šetřit, že jak mi zmizel ten plat samozřejmě, no tak už nemůžu mít tolik pomocníků. A teď ty moje potomek s rodinou, Pane Bože, ty maj taky tolik práce a tak strašlivě málo času, že vždycky se snažím, když přijedou na ten víkend, tak naopak jim ulevit. Něco jim dobrého uvařit a tak. No tak ale mě to baví dělat po zahradě. No ale vždycky si říkám, hele, už dost, už dost. Nebo se předřeš a pak budeš na obtíž. Takže takhle to vedu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Blance Bohdanové dělá radost, myslím, také rodina. Syn je velice úspěšný fotograf. Máte radost z něho určitě?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No tak samozřejmě. Já mám takovou rodinu, já říkám, všichni vysokoškoláci, ty obory takovéhle ty humanitní obory, takže jak bych to řekla, je to víc na slávu než na bohatství. Ale já mám z nich opravdu radost, protože si vedou, jak bych to řekla, já vždycky když tak myslím na ně, tak hrozně v sobě sbírám ta pozitiva, jako abych myslela na ně, jak se to dneska říká, mysli pozitivně, a říkám si, vždyť nemělo by se jim nic špatnýho stát. Oni žijou tak poctivě, tak svědomitě. Teď milujou ty děti, sami se tak snaží jako pracovně. Jenom jsem pověrčivá, tak proto moc jako nerada mluvím, aby se to nepokazilo. Takže nevím, co bych si jaksi mohla víc přát. Děti jsou snaživé, ve škole se zatím výborně učí, jsou takové poslušné, hodné, chytré. Mají spoustu talentů. Tak já si říkám, dostala jsem toho snad víc, než jsem si zasloužila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak bychom mohli hezky zakončit to naše vánoční povídání? Co si přejete do nového roku?
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
Samozřejmě že spousta věcí jako mě štve. Třeba já jsem strašně pro unii, protože jsme zažili dohromady tři lidi, rodina, šest válek. Tak to byla tedy suma života. Náš táta vždycky říkal, my jsme slabí, my bysme potřebovali být Spojené národy evropské. Takže tohle já ctím. To netuší ti mladí vůbec, jako co je může potkat a nepřeju jim to. Ale štve mě ten globální svět, protože my si ani nevšímáme, že to je dva tři roky, čtyři, kdy mladí lidé protestovali proti globalizaci. A myslím si, že mladí lidé, protože nemají závazky a musej se ještě tak ohýbat jako ti dospěláci, kteří mají děti a shánějí byty a já nevím, co všechno. Tak oni viděli velmi spravedlivě, velmi střízlivě tu skutečnost. A já si myslím, že by se měli brát velmi vážně. Četla jsem jednu americkou knížku a na konci ten úžasnej člověk, kterej popisoval všechny adresně, ověřeně katastrofy na světě, tak nakonec řekl, a co můžete vlastně udělat lidičky, no aby aspoň v tom svém malém teritoriu, to bych si přála, takové ty drobnosti napravovat. Nežít tak, že za mou hrabou už ať se děje, co chce. Nejhorší, bych řekla, pro nový rok a vůbec pro tu společnost je lhostejnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc vám děkuju. Paní Bohdanová, přeju vám krásné Vánoce, které právě začaly i vaším Tandemem. Přeju vám ještě dodatečně, ještě jednou všechno krásné k té osmdesátce z minulého roku. Všecko dobré a samozřejmě hodně zdraví i vaší rodině. Ať se daří i na poli uměleckém, to znamená jak v divadle, tak u malířského stojanu.
Blanka BOHDANOVÁ, herečka a malířka
--------------------
No a já také přeju všecko možné. A přeju, aby ty nadstandardy v tom zdravotnictví byly vlídné.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.