Brněnská vila Tugendhat je architektonickým skvostem funkcionalismu plným technických vymožeností
Brněnská vila Tugendhat je jednou z nejznámějších funkcionalistických památek v jihomoravské metropoli, místem, kde se podepisovala dohoda o rozdělení Československa a památkou zapsanou na seznam UNESCO. Svým architektonickým pojetím i technickým zpracováním bere dech tisícům návštěvníků.
Na zakázku manželů Grety a Fritze Tugendhatových vypracoval v roce 1928 návrh stavby architekt Ludwig Miese van der Rohe. Parcela i financování celé výstavby byly svatebními dary mladým novomanželům, kteří se vzali roku 1927. Od roku 1958 byla vila využívána jako zdravotnické zařízení, roku 1963 byla prohlášena Národní kulturní památkou.
Největší prostor vily je první zastávkou prohlídkového okruhu. Reprezentativní část zaujme celou řadou architektonických prvků. Je dokonalou interpretací základní myšlenky architekta o volně otevřeném plynoucím prostoru. Místnost je nazývána také Skleněný pokoj. Nabízí úchvatný výhled na brněnské dominanty, hrad Špilberk a katedrálu Petrov, přes velké skleněné plochy. Dvě tabule lze dokonce zapustit do podlahy tak, že konstrukce oken doslova zmizí a prostor se rázem rozšíří a propojí s velkou terasou. K místnosti přiléhá zimní zahrada.
Onyxová stěna
Velmi zajímavým funkčním prvkem je takzvaná onyxová stěna. Materiálem je medově žlutá hornina s bílou kresbou, vytěžená v pohoří Atlas v tehdejším francouzském Maroku v severní Africe. Jedná se o aragonitový sediment (uhličitan vápenatý). Jeho zajímavou vlastností je, že při různém osvícení sluncem z jižní strany mění svou barvu a dodává místnosti příjemnou útulnou atmosféru.
Dalším použitým materiálem v několika částech vily je téměř bílý travertin z lokality Tivoli v Itálii. V interiérech byl použit například na podlaze vstupní haly a na schodišti, v exteriérech pak na parapetu a soklech horní terasy a na zahradní terase se schodištěm. Exkluzivní exotické dřeviny pocházejí z jihovýchodní Asie. Obložení stěn ve vstupní hale je dýhováno palisandrem, stejně tak dveře a vestavěné skříně v ložnicích rodičů. V dětské sekci byly použity zebranové dýhy.
Důmyslná technika
Vila Tugendhat se může pyšnit nejen pohledovým a pocitovým pojetím, ale také různými technickými vymoženostmi. Vedle spouštěcích oken do podlahy v hlavní místnosti, zaujme i systém ventilace a vytápění. Funguje na principu klimatizace nebo rekuperace. V místnostech tak není klasické radiátorové topení, ale průduchy, kterými proudí buď chladný, nebo teplý vzduch. Je také možné regulovat cirkulaci vzduchu buď pouze ve vile, nebo nasávaného zvenčí. Technické zázemí je umístěno v suterénu vily, aby co nejméně zasahovalo do obytných prostor. Většina systémů je dodnes funkční a využívaná.
Vyšší podlaží vily sloužily osobním potřebám majitelů. Jsou zde ložnice, dětské pokoje, koupelny či pracovna. Také zde jsou patrné prvky technických vymožeností, ať už se jedná o táhla ke světlíkům v koupelnách nebo uzavírací systém odtoku vany.
V suterénu se nachází kotelna se dvěma velkými kotly na vytápění a jedním menším na ohřev vody. Topilo se v nich koksem. Kotle jsou v současné době odstavené. Rozvodný systém je napojen na moderní centrální vytápění z teplárny. Kromě současné výměníkové stanice v kotelně ale dál celý vytápěcí systém funguje jako ten původní. V dalších místnostech je například pohon na spouštění oken, molová místnost, kde se skladovaly kabáty, prádelna či strojovna vzduchotechniky.
Návštěvník si může všimnout také velmi zajímavého jevu při procházení jednotlivými patry. Zatímco nejvyšší patra nabízejí široký výhled do okolí a na brněnské dominanty, čím níže se sestupuje, tím víc se pohled do okolí uzavírá. Na úrovni zahrady se pak ocitáme v zelení přirozeně uzavřeném prostoru, který nabízí pocit soukromí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.