Být si kvit
Když řekneme, že teď už jsme si kvit, znamená to, jak se píše ve Slovníku spisovného jazyka českého, že jsme vzájemně vyrovnáni, že si navzájem nejsme nic dlužni. Slovo kvit se v tomto významu vyskytuje jen ve spojení se slovesem být. Je ale ještě jeden kvit, bez slovesa být; na ten narazíme například u Ivana Olbrachta ve větě: "Půl láhve lihu, půl vody z veřejné pumpy, tři kousky cukru, to je ostravský kvit." V tomto případě je kvit kořalka nebo také, jako u Aloise Mrštíka, nářečně líh. Rovnou řekněme, že tyto dva kvity nemají nic společného.
O prvním kvitu obsáhle psal lingvista Josef Zubatý v časopise Naše řeč v roce 1929. Uvedl, že toto slůvko je v češtině doložené od 15. století, cituje mimo jiné i text z roku 1435, v němž se praví, že "duom od toho věna činie čist, svoboden, quit a prázden". Dále pak konstatuje, že "slovo kvit v starých dokladech docela zřejmě vyjadřuje vlastnost osoby nebo věci předtím zatížené závazkem, znamená tolik co vyproštěn, propuštěn ze závazků, a ten význam nalézáme i dnešním způsobu jeho užívání". Původ slůvka kvit viděl Josef Zubatý, ostatně stejně jako všichni ostatní etymologové dříve i dnes, v latinském přídavném jméně quietus, klidný, pokojný, které je od podstarného jména quies, klid, pokoj. Když jsme navzájem vyrovnáni, když jsme "vyproštěni ze závazků", když jsme bez dluhů, jsme takříkajíc v klidu, máme pokoj. Slovo kvit k nám asi přešlo z němčiny, tam se dostalo z francouzštiny, kde quitte znamená zbavený dluhů a také prostý. Ze stejného latinského základu pocházejí i slova kvitance a kvitovat, tedy potvrzení o přijetí peněz a potvrdit přijetí, eventuálně vůbec brát na vědomí. Ve Švejkovi se můžeme dočíst, že za Rakouska se také "kvitovalo z vojny", což byl termín pro odchod, vystoupení důstojníka z armády. Také toto kvitování souvisí s původním latinským slovem. Kdo vystoupil z armády, měl klid, měl od vojny pokoj. Josef Zubatý ve zmíněném článku ještě také dokazuje, že do příbuzenstva patří i úsloví "dát někomu kvinde". Současní etymologové však původ kvinde vidí jinde, jak už jsem tu kdysi říkal.
A nakonec pár slov ke kvitu jako ke kořalce. To je moravská nářeční zkrácenina slova akvavit (další je kfit), které pochází z latinského aqua vitae, tedy voda života, životadárná voda.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
