Češi

Dnes a zítra proberu Čechy, ostatním blízkým se budu věnovat někdy později. Hned na začátku musím říct, že i když vlastně není běžnější české slovo než slovo český, odborníci si ani zdaleka nejsou jistí, jak tohle slovo vzniklo, proč si naši dávní předkové začali říkat Češi a podle sebe pak pojmenovali zemi, v níž žili. Ano, tohle je skoro jisté. Nejprve bylo pojmenování slovanského kmene, usedlého na slánské a bělohorské plošině, jménem Češi a od nich pak získala jméno krajina. O výklad vzniku slova Čech se samozřejmě pokoušela dlouhá řada badatelů. Pokud vím, první byl Josef Dobrovský, který v roce 1782, v předmluvě k Pelclovým Dějinám českým navrhoval výklad od slovesa četi, číti, z něhož jsou dnešní výrazy začít, počít, načít, počátek. Dobrovský tvrdil, že "Čech tedy - od četi znamená něco jako započetí, započínající, respektive někdo, kdo dělá začátek, případně bydlí na začátku národního společenství". Toto pojmenování tedy dostala skupina těch Slovanů, kteří šli směrem na západ jako první, jimiž slovanská kolonizace počínala.

Michal Novotný

Tento výklad slova Čech se nelíbil dalšímu našemu obrozeneckému velikánovi Josefu Jungmannovi. Ten tvrdil, že jde prostě o zdrobnělinu od osobního jména Česlav. Třetí slavný obrozenec Šafařík tvrdil, že tu jde nepochybně o sloveso čaju, tedy čekám, ale jak sám přiznával, nevěděl, na co by staří Čechové měli tak usilovně čekat, že od toho dostali jméno. V 80. letech 19. století se pak psalo o možnosti, že pojmenování Čech nějak souvisí se starým ruským slovesem čechanuť, tedy bojovat a od 90. let předminulého století se už jazykovědci začali blížit výkladu, který se za nejpravděpodobnější pokládá dnes. Ale o tom až zítra.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz