Cesta vody v ostravském Bělském lese využívá Priessnitzův vodoléčebný nápad
Ponoření končetin do protékajícího chladného pramene je základem hydroterapie. Blahodárné účinky vodoléčby na zdraví a organismus využívali už lidé ve starověku. V době novější metodu zpopularizoval jesenický rodák Vincenz Priessnitz. A Ostravští jeho nápad využili a udělali minilázně v městském Bělském lese, který se díky vyvěrajícím pramenům ukázal jako ideální místo.
„Cesta vody je projekt postavený na pramenech, které od nepaměti vyvěrají v tomto údolí nebo chcete-li rokli,“ vysvětluje Petr Lexa Přendík, ostravský kronikář a historik a zároveň velký propagátor metod Priessnitzových lázní.
Voda z pramene pod restaurací Koliba je svedena kanálkem do soustavy mělkých korýtek a bazénků, vybavených dnem z oblázků. „Z nádrže ta voda přetéká strouhou do ještě větší jímky a do toho zároveň přitéká voda z dvou dalších pramenů. Takže je to svěží voda. Voda tady vytéká jen díky tomu, že před deseti tisíci lety tudy prošel skandinávský ledovec a vytvořil unikátní podloží. Pod Bělským lesem tedy protéká podzemní řeka a v momentě, kdy přijde voda do nějaké rokle, tak se dostává na povrch. A díky tomu tady město Ostrava v rámci projektu FajnOVA vybudovala Cestu vody,“ dodává historik.
Petr Lexa Přendík upozorňuje na to, že myšlenku převzali právě z jesenických Priessnitzových lázní. „Vincenz Priessnitz byl zakladatelem vůbec prvního vodoléčebného ústavu na světě v tehdejším Gräfenbergu, dnešním Jeseníku. A myslím, že je to takový současný fenomén. Kdykoli sem přijdete, ať je to ráno, večer, v noci, tak se tu pořád někdo koupe. A jsou tu i otužilci, kteří se tu máčejí celí,“ popisuje místo, které v Ostravě získává na popularitě. V korýtku se můžete přidržet zábradlí, součástí areálu je i odpočinková zóna s posezením.
Jak správně využít chladivou lázeň? „Samotný Vincenz Priessnitz říkal, že to ochlazení by mělo být individuální. Na každém je, jak dlouho vydrží. Ale mělo by to být zhruba tři minuty a potom je důležité se hýbat a rozproudit krev. A pak přichází do končetin a celého těla to teplo. Podle Priessnitze to není studená voda, která léčí, ale to teplo vyvolané tou studenou vodou,“ vysvětluje Petr Lexa Přendík.
Stezka poučí i pobaví
Projekt Cesta vody zatraktivnil pro Ostravany území Bělského lesa mezi Výškovicemi a Starou Bělou. Petr Lexa Přendík poukazuje také na vyvýšený dřevěný chodník, který lidé znají třeba z Rejvízu. „Ten vede nad potokem, který vytéká ze všech bazénků a teče až k Výškovickému rybníku. Má délku nějakých 502 metrů. Co se týče samotného dřevěného chodníku, mezi ním jsou ještě úseky mlatové cesty a lesních pěšin,“ dodává historik.
V rámci projektu jsou tu jednak prameny, koupací bazénky, naučné cedule i hravé interaktivní prvky pro děti. „Jsou tu taková hnízda ve stromech pro děti, pikniková místa, lavičky a jsou tady vidět i staré hraniční kameny, které oddělovaly původně Starou Bělou, Výškovice a Zábřeh nad Odrou,“ vyjmenovává Přendík.
Pokud se do Bělského lesa vypravíte, určitě neminete Kapličku a studánku Panny Marie Lurdské nebo třeba bytelnou dřevěnou sochu sedícího obra-strážce v lokalitě nad obnoveným a osázeným mokřadem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
