Cestovatelský kufřík Petra Voldána doputoval až na sever Evropy aneb Toulky po zajímavostech Pobaltí

Baltské státy mají totiž hodně společného, i když jsou na druhou stranu v lecčem dost rozdílné. Shodují se ale v tom, že nemají moc rády označení “Pobaltské státy”. Proč vám povím v pořadu.

8 fotografií

A ani tentokrát nebude v našem rozhlasovém putování chybět pár předmětů, které jsou charakteristické pro tři země u Baltu. Tak se spolu s opět naprosto zaplněnou kavárnou v záznamu veřejné nahrávky vydejme na cestu.

Baltské státy nejsou až tak daleko

Čtěte také

Nejen jezera či sauny, ale i světový design a golf na sněhu. Na cestách s Petrem Voldánem po Finsku

Cestovatelsky oblíbené destinace jsou skoro stejně daleko, jako Litva, Lotyšsko nebo Estonsko. Ty mají také co nabídnout, ale stejně jsou stále poněkud na okraji zájmu našich turistů. I když i tyto destinace už začínáme objevovat.

Tak třeba do Říma je to takřka tolik kilometrů, jako do hlavního města Estonska Tallinu, metropole Litvy Vilnius je vzdálená po silnici z Hradce Králové jako Makarská v Chorvatsku. Pravda - koupání je ale v Baltu, narozdíl od Jadranu, spíš pro otužilce.

675 kilometrů dlouhý lidský řetěz

Jestli něco symbolicky velice pevně spojilo obyvatele tří zemí u Baltu, tak to byl unikátní lidský řetěz mezi Tallinem, Rigou a Vilniusem, který vytvořily spojené ruce odhadem skoro dvou milionů účastníků akce 23. srpna 1989.

Baltská cesta měla ukázat soudržnost obyvatel tří zemí a jejich odhodlání dosáhnout suverenity. Do dvou let byly tři státy nezávislé.

Baltská “Sahara”

Čtěte také

Cestující pisálek! S pedagogem Jiřím Kalátem na Aljašku, do Grónska, ale i třeba z Berouna do Aše

Kromě písečných dun nemá sice Kurská kosa s pouští mnoho společného, ale cítit se na těchto 98 kilometrech podobně klidně můžete (58 km patří Litvě, zbytek Rusku). Povím vám o ojedinělém území, které je i na seznamu Světového dědictví UNESCO. Nevytvořila ho - jak to říká legenda - božská obryně Neringa, ale prozaicky “jen” vítr a písek.

Kosa, která je široká v nejužších místech pouhých 400 metrů, je vyhledávaným cílem turistů. Na rozhlasových vlnách vám například připomenu možnost navštívit “Horu čarodějnic” s dřevořezbami strašidelných pohádkových bytostí. Víly, draky i třeba duchy najdete ale na skromném kopečku cca 50 metrů nad mořem. Proto je označení “hora” docela úsměvné.

Hora křížů

Čtěte také

Český rozhlas Hradec Králové zachycen na radiopřijímači ve Finsku!

V případě další velice populární destinace Litvy - Hory křížů - už budeme výš, ale poutní místo u městečka Šiauliai opět podle naších měřítek skoro na rovině. Nicméně odhadem snad až 100 tisíc křížů z roztodivných materiálů a nejrůznější velikostí na vršku 105 metrů nad mořem je velice silnou scenérií.

Nejpůsobivější je umělý pahorek, symbol mnoha povstání proti porobě, ráno nebo navečer. Mohu vám z vlastní zkušenosti potvrdit, že kříže na pozadí vycházejícího nebo zapadajícího slunce vytvářejí nesmírně silné obrazy a atmosféru.

Ráj čápů

Čtěte také

Příběh Bohouše a Bohunky, čápů na komíně v Bohuslavicích. Jak pokaždé trefí do svého hnízda?

Bílých i černých. Zemí čápů je především Lotyšsko, i když i Litva a Estonsko jsou oblíbeným místem pro jejich hnízdění. Téma a moje okouzlení z neskutečného množství čápů na loukách, mokřinách, sloupech, komínech továrních i obytných domů ve státech u Baltu připomněla při nahrávce i figurka čápa z kufříku.

Některé zdroje tvrdí, že celá jedna třetina evropských bílých čápů v počtech desítek tisíců se jich zabydluje v tomto regionu. A čápů černých mají byt tisíce.

Jantar, basket i digitální zázrak

V rozhlasovém putování třemi státy u Baltu nezapomenu ani na zajímavosti o jantaru, který je z této oblasti hodnocen jako nejstarší a nejcennější na světě, připomenu vám “druhé” náboženství v Litvě, kterým je vášeň pro basketbal a čas si uděláme i na zajímavosti o digitálním zázraku v Estonsku.

Ratibořice a Lotyšsko

Čtěte také

Do časů dětství Boženy Němcové se ponoříte na zámku v Ratibořicích a blízkém Babiččině údolí

Pochopitelně jsem nemohl opomenout spojení Lotyšska s Ratibořicemi. Tečkou je tedy připomínka příběhu “paní kněžny” z Babičky Boženy Němcové spolu s příhodou ze setkání s vítězem desetiboje na LOH 2 000 v Sydney Erki Noolem v Estonsku.

Pořad si můžete naladit v pondělí 25. března po 18:00 na stanicích Český rozhlas Hradec Králové a Český rozhlas Pardubice nebo najít v audio archivu v rubrice “Na cestách s Petrem Voldánem”.

Petr Voldán
Milan Baják