Choceň

V Chocni moji předkové žili možná staletí, já jsem tam prožil prvních patnáct let života, další desítky let tam rád jezdím, ostatně právě na zámku, který býval majetkem Kinských a bez kterého by buhvíproč město Choceň prý nemohlo existovat, jsem oficiálně začal své nynější manželství. Takže využívám příležitost a když se moje Choceň najednou tak proslavila, zařadím ji do své rubriky a pohovořím o tom, jak vzniklo její jméno.

V knize choceňského autora Václava Marela Choceň za války a po válce, která vyšla v roce 1936 a má tedy na mysli 1. světovou válku, se píše, že někdy ve 13. století "byly odevzdány osada i kraj k užívání a mýtění lesů bratřím Sezimovi a Milotovi zvanému Hocen, po němž osada dostala své jméno". Odborníci, kteří roku 1982 vydali encyklopedii Zeměpisná jména Československa, sice rovněž konstatují, že "původní ves je poprvé doložena roku 1227" jako Hocen, ale o Milotovi zvaném Hocen nemluví. Uvádějí, že roku 1292 se Choceň připomíná jako ves trhová, latinsky villa forensis Choczna a za téměř padesát let už jako městečko oppidum Kotzen. Jméno Choceň pak moderní toponymové, tedy lingvisté, kteří jsou odborníky v oboru zeměpisných jmen, vykládají takto: "Místní jméno Choceň je odvozeno starobylou přivlastňovací příponou j z osobního jména Chocen ("chtěný") a znamenalo Chocnův dvůr." A odborníci ještě dodávají, že "vedle měkčení n v ň před souhláskou j došlo navíc ke změně gramatického rodu, a to z mužského u osobního jména na ženský u místního jména". Já dodám, že na Ň na konci pojmenování Chocně jsem býval jako dítě dost hrdý. Ň na konci má málokdo... Třeboň, Mimoň, Libeň... No nic. Jak vidíte, původ pojmenování východočeské Chocně není nijak zvlášť zajímavý a já musím upřímně přiznat, že to město se do mé rubriky dostalo víceméně abych tak řekl z protekce.