Co tě v mládí naučí... aneb hříchy mládí ve stravování
9. červen 2011
V mládí mi vařili špatně, je možné negativa, které to přineslo, v dospělosti odbourat nebo se to se mnou povleče? Jak těžké je napravit hříchy mládí? Existuje věk, kdy už není cesty zpět? Chcete znát odpověď? Přehrajte si další díl pořadu.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Pěkné odpoledne z Regionu ve čtvrtek po čtrnácté hodině přejí Patrik Rozehnal a ...
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
A doktorka Kateřina Cajthamlová, dobrý den.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A naše další téma seriálu Hubněte zdravě je z toho známého sousloví "Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš". No jo, ale co když mne mládí naučí špatné zvyky. Dá se z toho v dospělosti vyjít na dobrou cestu?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Víte, jedna taková poučka říká, že v té dvojici vychovávaný a vychovatel je tím aktivním většinou vychovávaný. Prostě ten si vybere z toho nabízeného to, co on sám chce. Čili tady je hodně důležitá ještě druhá poučka, že děti mají dvě oči, které koukají stejným směrem a dvě uši, kterými jedna věc jde dovnitř a druhá ven. Takže je dobré, aby ty děti ve svém okolí viděly lidi, kteří dělají ty věci správným způsobem. Pokud viděj, tak to do nich prostě plyne automaticky. Pokud viději A a slyšeji B, tak je to veliký problém. A tohle to vídáme nejčastěji v rodinách, kde se vyskytuje obezita, cukrovka a různé třeba vysoký krevní tlak a další složité geneticky i podmíněné většinou polygenně nemoci, a kde ti lidé jakoby říkají, na nás už nezáleží, my už to můžeme dělat, jak chceme, ale vy mladí, vy to musíte dělat lépe. Tak tady přesně působí to, že máme ty dvě oči, vidíme toho tatínka kterej baští tlustej ten řízek, a samozřejmě slyšíme, že řízek se nejí. Takže v tomto případě bohužel ten vychovávaný samozřejmě dostane chuť na řízek a můžeme mu to říkat horem dolem, naučí se to a je zle.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To je pravda, to už jsme také i řešili v našem seriálu Hubněte zdravě, ale co teď v tom případě, kdy nebudou ty rozpory, ale rovnou mě naučí ten špatný přístup.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Jasně, konsensus, prostě tohle je nejlepší, bábovka.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jasně a vůbec nepochybuju. A přijdu, třeba vyrostu, osamostatním se, zjistím ze svého pohledu na svět, že vlastně to, co jsem dělal dosud, jsem dělal špatně a chtěl bych to dělat dobře. Je tam cesta ven, jak je těžká, jak je dlouhá?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Výborně. Víte, Patriku, vy jste popsal tu nejlepší možnou variantu, že se člověk odstěhuje od rodičů a řekne si, fuj, ty bábovky byly úplně špatně, fuj, teda vepřovýho už se ani nedotknu, fuj, já chci žít zdravě.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Lze to vůbec, nebo jsem už tak spojený s tím, co jsem získal do těch patnácti, dvaceti, že už to nejde.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Samozřejmě, nic není neměnné. To znamená, všechno jde, když se chce. Já jsem dneska jak teta Kateřina ze Saturnina. To je úžasný, jak já chrlím různá pořekadla. Ale to víte, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, takže samozřejmě toto všechno je bohužel pravda. Čili představa, že takový na bábovkách a bůčku vyrostlý člověk si zamiluje čočku ze dne na den, je naivní. A ten největší problém v tom dělá jeho trávicí trakt, protože pokud jíme od mládí velmi snadno stravitelné věci, různé pudingy, bábovky, věci z bílé mouky, tučná masa, hodně různě mazaných věcí, tak náš trávicí trakt je nejen zmlsaný, ale zároveň je neuvěřitelně zlenivělý, protože zpracovávání takovéto měkké tučné potravy mu nedá vůbec žádnou práci. Takže ten chudák, který se rozhodne vysadit třeba ty colové nápoje nebo sladké minerálky, tak to ještě jde, protože je vlastně jenom o chuť. Chuť na potraviny slané se mění během tří týdnů. Zatímco chuť na sladké přetrvává tak, řekněme, dva, tři měsíce. Takže ta je trošku tíž odnaučitelná, ale jde to. No jo, jenomže potom přijde ta druhá část, že já si vezmu nějakou tu celozrnnou potravinu nebo tu čočku, luštěniny, další obiloviny, vezmu si větší množství zeleniny, ovoce a najednou moje střevo, zhejčkaný, rozmazlený, nezvyklý těžké práci začíná zpracovávat tu vlákninu, začínáme muset kousat, teď to leží v tom žaludku, teď si to posune do střeva, tam to nadýmá, protože to střevo zlenivělé nemá tu peristaltiku dobrou. A já si řeknu, no, fuj, to je hnusná strava, fuj, to teda nebudu jíst. Pak ty lidi začnou říkat, já jsem na to alergickej, já sním papriku a nadýmá mě to, to jsem určitě alergik. A přestanou. Takže tady bych doporučovala, pokud se někdo chce převést z té stravy, která nedá žádnou práci a je vlastně objemově malá, vysoko kalorická, měkká, snadno stravitelná, na stravu jinou, tak by měl pomaličku přidávat a vlastně čekat, až mu odpadne chuť na ty věci ostatní. Čili začít něčím jednoduchým, jako ke každému jídlu si přidat nějaké ovoce nebo zeleninu, potom třeba zkusit vyměnit v té příloze brambory nejdřív za rýži, potom za celozrnnou rýži, potom třeba přidat čočku. Prostě dělat to pomaličku, aby se ten náš trávicí trakt hezky natrénoval. A to samozřejmě jde. Ale trvá to.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Co tě v mládí naučí, v dospělosti musíš udělat sám, změnit, trochu naše téma Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou. Už jsme řekli dost důležitých věcí. Také to, když chceme začít, čím to odstartovat. Na jak dlouho je to běh na tu dlouhou trať. Jak dlouho to trvá. Souvisí to s množstvím těch hříchů nebo s tím naším objemem v pase nebo váhou?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já bych řekla, že tady hodně záleží na tom, jak jsme rozhodnuti změnit ten životní styl celý. V okamžiku, kdy mi přidáme zároveň pohyb, budeme se pohybovat venku, uklidníme se, což s tím přechodem od rodičů někdy bývá, někdy právě naopak, protože ne každý člověk se těší na samostatný život, na to, až konečně bude moci platit sám ty všechny složenky. To znamená, že pokud my se na ten samostatný život těšíme, jsme takoví jako nastartovaný jak ty koně v padoku, tak vlastně dochází k těm změnám docela i často samovolně, že vlastně se jako už těšíme a děláme tlustou čáru a za těmi rodiči na ty bábovky a na ty bohaté obědy chodíme už méně a méně, už třeba jdeme jednou za čtrnáct dní, potom jednou za měsíc, pak už jenom na narozeniny, na velké svátky. Takže toto je ten ideální případ, kdy vlastně ten člověk celkem nenásilně sám si tu cestu nachází. V tomto případě to většinou trvá tak rok, než si vybuduje ty nové stereotypy té stravy, než se naučí vařit podle těch nových receptů. To vám je zajímavé. Většina lidí má největší problém s tím, aby se naučili vařit věci, které v životě nevařili, pohanku, cyzrnu, čočku, připravovat ryby tak, aby jim chutnaly. Protože většina lidí vám řekne, ryba mi smrdí. A zapomíná na to, že smrdí jenom ryba, která už v rozkladu, že normální ryba čerstvá nesmrdí. Takže tyhle ty všechny věci, než se ten člověk naučí, tak to opravdu ten rok trvá. Ale říkám, jenom rok. A co se týče věku, tak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. A tady v tomto případě to teda bohužel opravdu platí.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A kdy je ten limitní věk?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já bych řekla, že je několik různých fází. Většinou se říká, co se naučí člověk do pěti let, takže to s ním jde celý život. Tady bych řekla, že ta fáze do pěti let je opravdu zásadní. Pokud děti nenaučíme mlsat, nenaučíme je, že jídlo je za odměnu nebo pro potěšení nebo na uklidněnou, tak jim dáme nejlepší základ do života. Potom samozřejmě ta škola v tom udělá trošku změny, že jo, tam se většinou děti naučí chodit do těch fast foodů, protože tam chodí kamarádi, závist je obrovská věc a v dětském kolektivu častá. Ale pokud to není podporováno z rodiny, tak vlastně tahle ta fáze je relativně krátká. Další krizové období je v pubertě. Tam zase dívky začínají bláznit s různými dietami. A tady znovu chci upozornit na velké riziko poruchy příjmu potravy, zejména mentální anorexie, která se v tomhle tom věku může vyvíjet. Takže aby si toho rodiče doma všimli, je dobré s těmi dětmi prostě být a hovořit. A pořád ještě toto všechno je formující období. Zhruba do pětadvaceti, třiceti let se jedná o období, kdy tyto návyky lze změnit. Po té třicítce, zvlášť poté, co už třeba ten člověk má svoji vlastní rodinu, má už vybraného partnera, kterýho si vybral třeba právě ve stejné situaci, čili, že je ten bábovkovej, bůčkovej, tak už najednou naráží na partnera, na jeho rodinu. A tam už může být spousta problémů, protože ono vařit každý den nadvakrát nebo někdy natřikrát, to opravdu snadné není. Čili tam zase záleží na tom, jestli ti partneři jsou si oporou, jestli se rozhodnou do toho jít oba, protože to je ta lepší varianta. Pak to jde i potom. Po padesátce to už je teda vysloveně obtížné, ale jsou i tací, kteří to dokážou. Teď jsme měli v pořadu paní Konvalinkovou, ta je jedna z těch, který to tedy opravdu dokázali. A je to paráda. Ale změnit třeba pohybové návyky v době, kdy už máme hodně chronických onemocnění, to už bývá problém. Takže já bych řekla, čím dřív začneme, tak tím lépe, ale rozhodně nikdy není pozdě. Sama ze své praxe znám i pětasedmdesátiletou dámu, která se rozhodla, že svoji cukrovku konečně dostane pod kontrolu a dožila se krásných pětaosmdesáti a opravdu její životní styl na těch posledních deset let se významně změnil.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Ještě chvíli hubneme zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou a povídáme si o tom, jak moc nás ovlivní to dětství do dospělosti a případně nám ztíží tu možnost nastartovat správný životní styl. Prodlužuje se tedy s tím zvyšujícím se věkem, kdy dojdeme k tomu rozhodnutí, že to chceme změnit, i doba, kterou na to potřebujeme? Je tam úměra?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tady bych řekla, že to je takové jako přílivové, protože když jsme malí a zvlášť, když bereme tu změnu životního stylu jako svoje vlastní rozhodnutí při vstupu do své vlastní dospělosti, tak ta změna je velmi rychlá. V okamžiku, kdy už za sebou máme mnoho let, tak jakoby mnoho let jsem to dělal takhle, tak proč bych to najednou měnil. To bývá tou brzdou. Zase, pokud zasáhne nemoc, ta nemoc je sice varování veliké, ale pokud se ta nemoc zlepší například tím, že změníme stravu, změníme životní styl a my to děláme opravdu jenom kvůli té nemoci, tak to má tendenci se vracet. Daleko lepší je, když to uděláme, že najednou se nám jakoby rozsvítí v hlavě a my si uvědomíme, páni, proč si to dělám, proč se takhle k sobě chovám, proč se zanedbávám, proč si nepovolím. Tak v tomto případě je to taky ten rok, a je to docela dobře. Ale v případě, že to děláme pod tlakem zvnějšku, pod vlivem nějaké nemoci, pod vlivem třeba obtíží v zaměstnání, nebo prostě vnější nějaká příčina, pokud to děláme pod vnějším tlakem, tak ty efekty bývají daleko menší a ta doba se úměrně prodlužuje. Čili já bych doporučila každému, kdo chce udělat nějakou změnu, tak první a zásadní je rozhodnutí a to rozhodnutí zkuste dělat zevnitř, nikoliv pod nějakým vnějším nátlakem, protože to nefunguje.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Radí pro dnešek na Regionu doktorka Kateřina Cajthamlová. Já jí za to moc děkuju. Zase příště.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já taky děkuju, bylo to dneska zajímavé a já jsem si zase ověřila, že jsem teda Kateřina, je to hrůza. Co se v mládí naučíš, na shledanou.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Pěkné odpoledne z Regionu ve čtvrtek po čtrnácté hodině přejí Patrik Rozehnal a ...
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
A doktorka Kateřina Cajthamlová, dobrý den.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A naše další téma seriálu Hubněte zdravě je z toho známého sousloví "Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš". No jo, ale co když mne mládí naučí špatné zvyky. Dá se z toho v dospělosti vyjít na dobrou cestu?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Víte, jedna taková poučka říká, že v té dvojici vychovávaný a vychovatel je tím aktivním většinou vychovávaný. Prostě ten si vybere z toho nabízeného to, co on sám chce. Čili tady je hodně důležitá ještě druhá poučka, že děti mají dvě oči, které koukají stejným směrem a dvě uši, kterými jedna věc jde dovnitř a druhá ven. Takže je dobré, aby ty děti ve svém okolí viděly lidi, kteří dělají ty věci správným způsobem. Pokud viděj, tak to do nich prostě plyne automaticky. Pokud viději A a slyšeji B, tak je to veliký problém. A tohle to vídáme nejčastěji v rodinách, kde se vyskytuje obezita, cukrovka a různé třeba vysoký krevní tlak a další složité geneticky i podmíněné většinou polygenně nemoci, a kde ti lidé jakoby říkají, na nás už nezáleží, my už to můžeme dělat, jak chceme, ale vy mladí, vy to musíte dělat lépe. Tak tady přesně působí to, že máme ty dvě oči, vidíme toho tatínka kterej baští tlustej ten řízek, a samozřejmě slyšíme, že řízek se nejí. Takže v tomto případě bohužel ten vychovávaný samozřejmě dostane chuť na řízek a můžeme mu to říkat horem dolem, naučí se to a je zle.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To je pravda, to už jsme také i řešili v našem seriálu Hubněte zdravě, ale co teď v tom případě, kdy nebudou ty rozpory, ale rovnou mě naučí ten špatný přístup.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Jasně, konsensus, prostě tohle je nejlepší, bábovka.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jasně a vůbec nepochybuju. A přijdu, třeba vyrostu, osamostatním se, zjistím ze svého pohledu na svět, že vlastně to, co jsem dělal dosud, jsem dělal špatně a chtěl bych to dělat dobře. Je tam cesta ven, jak je těžká, jak je dlouhá?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Výborně. Víte, Patriku, vy jste popsal tu nejlepší možnou variantu, že se člověk odstěhuje od rodičů a řekne si, fuj, ty bábovky byly úplně špatně, fuj, teda vepřovýho už se ani nedotknu, fuj, já chci žít zdravě.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Lze to vůbec, nebo jsem už tak spojený s tím, co jsem získal do těch patnácti, dvaceti, že už to nejde.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Samozřejmě, nic není neměnné. To znamená, všechno jde, když se chce. Já jsem dneska jak teta Kateřina ze Saturnina. To je úžasný, jak já chrlím různá pořekadla. Ale to víte, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, takže samozřejmě toto všechno je bohužel pravda. Čili představa, že takový na bábovkách a bůčku vyrostlý člověk si zamiluje čočku ze dne na den, je naivní. A ten největší problém v tom dělá jeho trávicí trakt, protože pokud jíme od mládí velmi snadno stravitelné věci, různé pudingy, bábovky, věci z bílé mouky, tučná masa, hodně různě mazaných věcí, tak náš trávicí trakt je nejen zmlsaný, ale zároveň je neuvěřitelně zlenivělý, protože zpracovávání takovéto měkké tučné potravy mu nedá vůbec žádnou práci. Takže ten chudák, který se rozhodne vysadit třeba ty colové nápoje nebo sladké minerálky, tak to ještě jde, protože je vlastně jenom o chuť. Chuť na potraviny slané se mění během tří týdnů. Zatímco chuť na sladké přetrvává tak, řekněme, dva, tři měsíce. Takže ta je trošku tíž odnaučitelná, ale jde to. No jo, jenomže potom přijde ta druhá část, že já si vezmu nějakou tu celozrnnou potravinu nebo tu čočku, luštěniny, další obiloviny, vezmu si větší množství zeleniny, ovoce a najednou moje střevo, zhejčkaný, rozmazlený, nezvyklý těžké práci začíná zpracovávat tu vlákninu, začínáme muset kousat, teď to leží v tom žaludku, teď si to posune do střeva, tam to nadýmá, protože to střevo zlenivělé nemá tu peristaltiku dobrou. A já si řeknu, no, fuj, to je hnusná strava, fuj, to teda nebudu jíst. Pak ty lidi začnou říkat, já jsem na to alergickej, já sním papriku a nadýmá mě to, to jsem určitě alergik. A přestanou. Takže tady bych doporučovala, pokud se někdo chce převést z té stravy, která nedá žádnou práci a je vlastně objemově malá, vysoko kalorická, měkká, snadno stravitelná, na stravu jinou, tak by měl pomaličku přidávat a vlastně čekat, až mu odpadne chuť na ty věci ostatní. Čili začít něčím jednoduchým, jako ke každému jídlu si přidat nějaké ovoce nebo zeleninu, potom třeba zkusit vyměnit v té příloze brambory nejdřív za rýži, potom za celozrnnou rýži, potom třeba přidat čočku. Prostě dělat to pomaličku, aby se ten náš trávicí trakt hezky natrénoval. A to samozřejmě jde. Ale trvá to.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Co tě v mládí naučí, v dospělosti musíš udělat sám, změnit, trochu naše téma Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou. Už jsme řekli dost důležitých věcí. Také to, když chceme začít, čím to odstartovat. Na jak dlouho je to běh na tu dlouhou trať. Jak dlouho to trvá. Souvisí to s množstvím těch hříchů nebo s tím naším objemem v pase nebo váhou?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já bych řekla, že tady hodně záleží na tom, jak jsme rozhodnuti změnit ten životní styl celý. V okamžiku, kdy mi přidáme zároveň pohyb, budeme se pohybovat venku, uklidníme se, což s tím přechodem od rodičů někdy bývá, někdy právě naopak, protože ne každý člověk se těší na samostatný život, na to, až konečně bude moci platit sám ty všechny složenky. To znamená, že pokud my se na ten samostatný život těšíme, jsme takoví jako nastartovaný jak ty koně v padoku, tak vlastně dochází k těm změnám docela i často samovolně, že vlastně se jako už těšíme a děláme tlustou čáru a za těmi rodiči na ty bábovky a na ty bohaté obědy chodíme už méně a méně, už třeba jdeme jednou za čtrnáct dní, potom jednou za měsíc, pak už jenom na narozeniny, na velké svátky. Takže toto je ten ideální případ, kdy vlastně ten člověk celkem nenásilně sám si tu cestu nachází. V tomto případě to většinou trvá tak rok, než si vybuduje ty nové stereotypy té stravy, než se naučí vařit podle těch nových receptů. To vám je zajímavé. Většina lidí má největší problém s tím, aby se naučili vařit věci, které v životě nevařili, pohanku, cyzrnu, čočku, připravovat ryby tak, aby jim chutnaly. Protože většina lidí vám řekne, ryba mi smrdí. A zapomíná na to, že smrdí jenom ryba, která už v rozkladu, že normální ryba čerstvá nesmrdí. Takže tyhle ty všechny věci, než se ten člověk naučí, tak to opravdu ten rok trvá. Ale říkám, jenom rok. A co se týče věku, tak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. A tady v tomto případě to teda bohužel opravdu platí.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A kdy je ten limitní věk?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já bych řekla, že je několik různých fází. Většinou se říká, co se naučí člověk do pěti let, takže to s ním jde celý život. Tady bych řekla, že ta fáze do pěti let je opravdu zásadní. Pokud děti nenaučíme mlsat, nenaučíme je, že jídlo je za odměnu nebo pro potěšení nebo na uklidněnou, tak jim dáme nejlepší základ do života. Potom samozřejmě ta škola v tom udělá trošku změny, že jo, tam se většinou děti naučí chodit do těch fast foodů, protože tam chodí kamarádi, závist je obrovská věc a v dětském kolektivu častá. Ale pokud to není podporováno z rodiny, tak vlastně tahle ta fáze je relativně krátká. Další krizové období je v pubertě. Tam zase dívky začínají bláznit s různými dietami. A tady znovu chci upozornit na velké riziko poruchy příjmu potravy, zejména mentální anorexie, která se v tomhle tom věku může vyvíjet. Takže aby si toho rodiče doma všimli, je dobré s těmi dětmi prostě být a hovořit. A pořád ještě toto všechno je formující období. Zhruba do pětadvaceti, třiceti let se jedná o období, kdy tyto návyky lze změnit. Po té třicítce, zvlášť poté, co už třeba ten člověk má svoji vlastní rodinu, má už vybraného partnera, kterýho si vybral třeba právě ve stejné situaci, čili, že je ten bábovkovej, bůčkovej, tak už najednou naráží na partnera, na jeho rodinu. A tam už může být spousta problémů, protože ono vařit každý den nadvakrát nebo někdy natřikrát, to opravdu snadné není. Čili tam zase záleží na tom, jestli ti partneři jsou si oporou, jestli se rozhodnou do toho jít oba, protože to je ta lepší varianta. Pak to jde i potom. Po padesátce to už je teda vysloveně obtížné, ale jsou i tací, kteří to dokážou. Teď jsme měli v pořadu paní Konvalinkovou, ta je jedna z těch, který to tedy opravdu dokázali. A je to paráda. Ale změnit třeba pohybové návyky v době, kdy už máme hodně chronických onemocnění, to už bývá problém. Takže já bych řekla, čím dřív začneme, tak tím lépe, ale rozhodně nikdy není pozdě. Sama ze své praxe znám i pětasedmdesátiletou dámu, která se rozhodla, že svoji cukrovku konečně dostane pod kontrolu a dožila se krásných pětaosmdesáti a opravdu její životní styl na těch posledních deset let se významně změnil.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Ještě chvíli hubneme zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou a povídáme si o tom, jak moc nás ovlivní to dětství do dospělosti a případně nám ztíží tu možnost nastartovat správný životní styl. Prodlužuje se tedy s tím zvyšujícím se věkem, kdy dojdeme k tomu rozhodnutí, že to chceme změnit, i doba, kterou na to potřebujeme? Je tam úměra?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tady bych řekla, že to je takové jako přílivové, protože když jsme malí a zvlášť, když bereme tu změnu životního stylu jako svoje vlastní rozhodnutí při vstupu do své vlastní dospělosti, tak ta změna je velmi rychlá. V okamžiku, kdy už za sebou máme mnoho let, tak jakoby mnoho let jsem to dělal takhle, tak proč bych to najednou měnil. To bývá tou brzdou. Zase, pokud zasáhne nemoc, ta nemoc je sice varování veliké, ale pokud se ta nemoc zlepší například tím, že změníme stravu, změníme životní styl a my to děláme opravdu jenom kvůli té nemoci, tak to má tendenci se vracet. Daleko lepší je, když to uděláme, že najednou se nám jakoby rozsvítí v hlavě a my si uvědomíme, páni, proč si to dělám, proč se takhle k sobě chovám, proč se zanedbávám, proč si nepovolím. Tak v tomto případě je to taky ten rok, a je to docela dobře. Ale v případě, že to děláme pod tlakem zvnějšku, pod vlivem nějaké nemoci, pod vlivem třeba obtíží v zaměstnání, nebo prostě vnější nějaká příčina, pokud to děláme pod vnějším tlakem, tak ty efekty bývají daleko menší a ta doba se úměrně prodlužuje. Čili já bych doporučila každému, kdo chce udělat nějakou změnu, tak první a zásadní je rozhodnutí a to rozhodnutí zkuste dělat zevnitř, nikoliv pod nějakým vnějším nátlakem, protože to nefunguje.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Radí pro dnešek na Regionu doktorka Kateřina Cajthamlová. Já jí za to moc děkuju. Zase příště.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já taky děkuju, bylo to dneska zajímavé a já jsem si zase ověřila, že jsem teda Kateřina, je to hrůza. Co se v mládí naučíš, na shledanou.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
