Co učí studenty Ruth Maierová, proč vidět divadlo Chlapec a strašidlo, 50 let od smrti Huga Bergmanna

Díky svému deníku inspiruje Ruth Maierová i dnešní studenty

Židovská dívka Ruth Maierová se narodila v roce 1920 ve Vídni, dětství trávila v Žarošicích na jižní Moravě, emigrovala do Norska a v roce 1942 zahynula v Osvětimi. A hlavně: od 12 let si psala deník. Ten se letos už podruhé stává inspirací mezinárodního workshopu pro mladé lidi ze zemí, kde Ruth žila: z Česka, Rakouska a Norska. A ten právě začíná. A zaměřuje se na tvůrčí psaní. Podrobnosti nám prozradil jeho organizátor, ředitel ústavu Opus Lacrimosa Leoš Fučík.

„Bude to velmi náročné, účastnici budou tvořit pod vedením dvou výrazných osobností české literární a výtvarné scény: Evy Lustigové, to je spisovatelka a dcera Arnošta Lustiga, a Štěpánky Jislové, ilustrátorky a spoluautorky komiksové adaptace deníku Ruth Maierové,“ vysvětluje Fučík.

Cílem organizátorů je studenty v dílnách naučit „reflektovat osobní a historická témata pomocí slova, pracovat s autentickým pramenem a reflektovat témata identity, paměti a lidských práv, a to s přihlédnutím ke queer zkušenosti, která je v kontextu Ruth Mayerové velmi důležitá,“ dodává Fučík.

Proč se workshop jmenuje „Žarošický velbloud“? Čím je osud Ruth Mayerové inspirativní pro mladé lidi i dnes? A mají organizátoři radost, že se na seminář přihlásili i muslimští studenti z Rakouska a Norska? Poslechněte si celý rozhovor s Leošem Fučíkem.

Chlapec a strašidlo

Pražská Maiselova synagoga chystá na 19. června unikátní představení. Totiž hru Chlapec a strašidlo. Tu napsal student Gymnázia Přírodní škola Johan Březka. Přibližuje v ní životní příběh nadaného básníka Hanuše Hachenburga a zavede nás do prostředí Domova 1 v terezínském ghettu. Téma zaujalo Danielu Brůhovou.

Hanuš Hachenburg patřil k nejvýraznějším přispěvatelům terezínského časopisu Vedem, Publikoval zde i loutkovou hru Hledáme strašidlo. Jak si její text našel student kvarty Johan Březka?

„Text Hledáme strašidlo a i vlastně všechny dochované časopisy Vedem, z kterých jsem čerpal, jsem našel na stránkách Terezínské štafety,“ říká Březka.

To je studentský projekt Gymnázia Přírodní škola. „V rámci tohoto projektu děláme různé projektové dny pro školy, máme různé programy o holokaustu, zpíváme na různých akcích, hrajeme divadlo, píšeme různé texty, zkrátka předáváme poselství kluků a holek, kteří vyrůstali za doby holokaustu,“ dodává Březka.

O čem tedy je hra Chlapec a strašidlo, kterou uvede Maiselova synagoga? „Celé divadlo je vytvořené z dvou dějových linek. Jedna je z reálného života Hanuše, který píše se spolubydlícími z Domova 1 do časopisů. Druhá dějová linka je jeho divadlo, kde třeba vystupuje Smrtka. Smrtka má právě podíl na názvu celého divadla tak, že tam představuje to strašidlo, hlavní postavu, které by se všichni lidi měli obávat,“ vysvětluje jeden z herců Ondřej Ostatnický.

A autor hry Johan Březka dodává: „To strašidlo, Smrtka, je taková metafora celé té doby, protože si myslím, že děti za holokaustu se pořád bály a s tím strachem a obavami se snažily nějak bojovat, což popisuje i Hanuš ve své hře. Proto jsme nazvali inscenaci Chlapec a strašidlo.“

Jaký byl osud Hanuše Hachenburga? A čím přesně dnešní studenty Gymnázia Přírodní škola i po desítkách let oslovuje? Poslechněte si celý rozhovor Daniely Brůhové.

Od smrti Huga Bergmana uplyne půl století

Hugo Bergmann je v jistém ohledu jedním z nejvýznamnějších pražských rodáků, ale přesto je v rodné zemi zapomenut. V Izraeli, kde se usadil, se ale stal významným intelektuálem a veřejným činitelem. O této pozoruhodné osobnosti hovoří Jan Fingerland.

„Byl skoro stejně starý jako Franz Kafka, jejich maminky se přátelily, bydleli nedaleko od sebe a chodili spolu do školy. A také dával Kafkovi opsat své domácí úlohy, protože byl nejlepším žákem své třídy. Kdo? Hugo Bergmann, který se narodil roku 1883 v Praze a byl v okruhu budoucího světově známého spisovatele považován za nejbrilantnějšího ducha, kterého čeká velká budoucnost,“ začíná Fingerland.

Jak to, že ho pak skoro nikdo neznal? „Záleží na tom, kdo a kde,“ říká Fingerland a pokračuje: „Hugo Bergmann prožil většinu života v Jeruzalémě, daleko od Evropy. České země mezitím čekala německá okupace, emigrace nebo smrt většiny Bergmannových známých, a pak železná opona. Na Huga Bergmanna se tak v jeho rodném městě zapomnělo.“

V roce 1920 totiž Bergmann odešel do Jeruzaléma „s cílem založit knihovnu ve městě, kde ještě nebyla ani elektřina. Z knihovny se postupně zrodila Hebrejská univerzita, založená právě před sto lety. Krom toho přednášel o filosofii a sepsal její několikasvazkové dějiny – takže mimo jiné položil základy moderního názvosloví v novohebrejštině,“ dodává Fingerland.

Jaký měl Bergmann vztah k sionismu? Jak se stavěl k židovsko-arabskému konfliktu? A jak se po desítkách let dostává zpět do českého povědomí?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.