Jana Slavíková|Dobrý večer.
Kdysi jsem od jedné paní dostala básničku, která mně připomněla ten krásně vyprávěný příběh o o koni. Když usínaly kopretiny, vyhnali koně do pustiny. Řekli: "Jsi starý a k ničemu, udělej místo mladému!" Kůň bloudil přes hory a doly, až potkal člověka - Co tě bolí? Ztratil jsem domov - Budeš můj! Svěsil svou hřívu - Nežertuj! Člověk se ujal zvířete, kůň nosil děti na hřbetě, seno a obilí svážel vozem, podkovy vesele zvonily o zem. Byl ten kůň vskutku stár? Ani nápad! Zas bujný byl, uměl plavat, skákat. Neměl čas stárnout, cítil se mlád! Kdo lásku dává, žije rád.
S pozdravem
Jana Slavíková ze Zašové
Jana|Dobrý večer, my jsme měli doma dříve snad úplně všechno, měli jsme hospodářství, takže od koně, krávy, prasat až po králíky, slepice, kachny, husy a nevím, co ještě. Ke zvířatům mám celkem kladný vztah, i když teď bydlím už na činžáku. Ale nikdy bych nešla na dostihy, to tedy není moje parketa. Radši se na krásné volně žijící koníky podívám jen v televizi, protože tady blízko nás o žádných nevím a někde ustájené v nějaké ohradě, tak na to ani zvědavá nejsem.
Frantisek Svaricek|Dobry vecer p.Jano a posluchaci N.L.Nasi meli dva kone,byli to puvodne lehci vojensti kone,jeden se jmenova TOLAR a druhy AKVAS,ti u nas pracovali na polich i ja jsem s nima jezdil.Taky jsme se na nich s brachem povozili a to bez sedla,drzeli jsme se chomoutu nebo ohlavky a taky jsme z nich nekdy spadli,ale nikomu se nic nestalo.Taky jsem jednou shraboval slamu na poli s jinyma konama,kteri pred tim potahali souseda,tak jsem snim jezdil s urcitym strachem.Jinak kun je krasne stvoreni ,a samozrejme se s nim delaji ruzne zavody kde jde o zivot toho kone ale i toho zavodnika,a tak jeto odjakziva.Naposle jsem si pohladil dva koniky asi tak pred mesicem v PRISNOTICICH byl to uzasny pocit.Taky dneska jsem jel v jedne obci okolo zahrady kde stal konik,tak jsem na nej zatroubil a on si tak poskocil,coz se me moc libilo.Doufejme ze naty krasny koniky neprijdou takove choroby jako na ostatni zvirata a na nas,drzme jim palce.Nekterym radoby chovatelum koni bych jim je hned odebral,nez dopadnou tak jak nekdy vidime v televizi,je nane smutny pohled.Jeste jednou vsechny zdravi milovnik koni FRANTISEK SVARICEK ze ZIDLOCHOVIC.
Dobromila Atalovičová |MILA JANICKO KRASNY POZDRAV VAM A VSEM KUN JE PRO MNE TVOR NEZNAMY MOJE MAMINKA NEMELA RODICE ZEMRELI ZILA NA STATKU V CECHACH PRESTICICH U STRYCKA PRICHYSTALA TEN MEL CHOV DOSTIHOVYCH KONI MOJE MAMINKA MELA ZA UKOL JE TRENOVAT MAM PAMETNE FOTOGRAFIE MAMINKA NA KONI VZDY JSEM OBDIvOVAl JEJI ODVAHU A UNENI JA BYCH SE KONE BALA MOJI SYNOVE SE VOZILI NA PONICICH V CIRKUSE MAMINKA SE VELMI POTESILA VSE DOBRE VSEM VAM ZDAR SILU DOBROMILA
Jaroslav|Pani Jano, můj názor se vám nebude líbit asi ho nepřečtete.
Já se starám o ochranu divokých zvířat v přírodě a o jejich ochranu na mých pozemcích. Nevlastním žádné zvíře, protože bezdůvodné vlastnictví živých tvoru považuji za barbarské.
Ted k tématu o koních.
Dovede si někdo představit, co předchází tomu, když svobodné zvíře kůň nechá na sebe vylézt nějakého tvora na příklad člověka?
Je to dril, jehož cílem je zbavit koně všech jeho instinktů a vrozených vlastností
odborně se tomu říká koně „zlomit“ udělat s něho poslušný objekt reagující na povely svého pana. (tyto srdcervoucí scény můžeme vidět ve filmech z divokého západu nebo s drezury koni v cirkusu nebo tréningu pro dostihy).
Pokud to kůň nevydrží nebo je zraněn, je odstřelen. Což jsme se mohli nedávno dočíst o tréninku koně na poslední Velkou Pardubickou.
Jak se může cítit milovník koní, který žije ve městě, přijde jednou za dva tři týdny k opatrovateli svého koně, který ho drží celou dobu v ohradě 5x5 metru na hliněné zemi protože kun každou travičku už dávno sežral. Já to vím, protože jsem kolem takových ohrad jezdil do práce.
Přijde majitel, kun projevuje radost ne proto, že má rad majitele ale proto, že se asi dostane z ohrady.
Dostane udidla a další postroje, určíte to nemá rad, ale nechá na sebe vylézt divného tvora, který na něm bezdůvodně jede. Jenom pro své potěšení.
Dovede si někdo představit, že by tak někdo jednal s člověkem?
To je otrokářství nejvyššího stupně.
Tito lidé si říkají milovníci koní.
Jaroslav Texas
Věrka|Zdravím Vás,paní Chládková.Dnes je téma pro mě.Od dětství miluju koně.Nejvíc ty tažné.Můj životní sen,je mít doma koně.Můj děda měl dva,ale to jsem ještě nebyla na světě.Jsem jediná z rodiny,kdo je blázen do koní.Chodila jsem k sousedovi,ten mi koně půjčoval.Teď už ale žádného nemá.Manžel mi pořád říká,ať si koně pořídím.Tak třeba jednou.....Hezkou noc všem,Věrka
