Dana|My, co jsme neměli možnost zažít chmel, tak si aspoň pustíme "Starce na chmelu", úžasný film, který se dá zkouknout i několikrát. Tak nějak si to tam představuju..... všem dobrý večer
Soňa |Dobré ráno a nebo ještě noc zdravím vás a posluchače. Poprvé jsem byla se školou na vázáni Lnu já na on byla docela nešikovný , byly udělané řady a musela se část odebrat obtočit a podložit . Mě to nikdo neukázal a jako městská holka tak jsem dělala uzel a to nešlo pak mě to jedna paní ukázala a pak i mě to šlo od ruky. Pak jsme měli svačinu no to byla dobrota šunkový salám s houskou taková dobrota už neexistuje. Tam přijel povoz s koněma a já koukám chudák kůň co to tam má za přidělenou hadici, všichni se mě smáli . Já to viděla jednou a nikdy více . Jako omluvu za mou hloupos já nikdy nebyla u nikoho na vesnici nikoho jsme neměli. Hezké poslouchání všem
JK z Olomoucka|My jsme na len chodili, koncem října jsme ze stonků lnu stavěli kapličky na poli pod sjezdovkou na Ramzové, to byla celkem dobrá práce. Daleko horší práce byla při skládání lnu do skladu do Hanušovic, bydleli jsme na chatě Návrší ve Stříbrnicích, netekla teplá voda, a opravdu , tak jako říkala paní doktorka, za ten týden jsme byli jako čerti. Odměnou nám byly večerní vycházky na Králický Sněžník, v té době byla v Polsku Solidarita a my jsme na polské straně vrcholu četli hesla vyskládaná z kamenů - podotýkám v roce 1982.
Na jiné brigádě jsme to měli daleko domů, tak jsme si s kamarádem vzali stan a bydleli v lese u továrny. Večer za námi přišel starší pán, představil se a pozval nás do své chalupy. a světe div se, byl to předválečný ředitel obchodního domu ASO Olomouc, a my jsme jak u vytržení poslouchali jak si před válkou jezdil na své motorce tančit valčíky do Vídně. V době kdy se museli vyřizovat výjezdní doložky jsme nemohli uvěřit tomu, že do Vídně měl tři hodiny jízdy a nic , kromě peněz na útratu nepotřeboval. Každý večer nám pak u večerní kávy na kterou nás zval, vyprávěl jak se žilo ve třicátých letech. Tak to takové setkání by bez povinných brigád se nikdy nemohlo přihodit.
Helena|Dekuju mockrat!! Prave ted se citim stastna take diky Vam, pani Jano!!!
Marie|Dobrý večer všem,my jsme jako školáci na základce chodili na brambory a dcera na střední jezdila na Třebíčsko asi třikrát na brambory a len,bylo to asi 1981-3
Spozdravem Marie
Helena|Mila pani Jano, neda mi to, abych se nezastala pani Dany z Breclavi, vcera jsem poslouchala Nocni linku a jeji prispevek se mi moc libil. Mate pravdu, pokud lide nedokazi druheho pochvalit a povzbudit, meli by radeji mlcet, protoze zloby, zavisti a zasti je vsude dost i bez toho, aby clovek kritizoval neco, co sam treba ani nedokaze. Bylo by moc krasne, kdyby jste mohla zahrat nejakou Vasi pisnicku, vsechny Vase pisne potesi a dodaji lepsi naladu urcite vsem. At se Vam vse dari a zivot prinasi kazdy den krasne veci, ktere prinesou usmev a spokojenost.
Yveta|Zdravím všechny příznivce NL Dnešní téma mne vrátilo o víc jak padesát let. Na základce jsem ráda chodila s tetou na okopávat řepu. Neměla jsem z toho žádný plat, ale byla jsem opálená jako od moře. Na střední škole jsme jezdili na chmel na Žatecko. Parta jsem byla báječná, užili jsme spoustu legrace, soutěžili, kdo natrhá víc věrtelů... Nejvíce jsme se těšili na víkendy, kdy přijížděli za námi rodiče na výpomoc. V posledním ročníku za mnou přijel i můj nastávající. Když jsem si šla s ešusem nafasovat oběd, moje paní profesorka mi do něj dala hromadu knedlíků a obrovskou naběračku UHA se slovy – ať se snoubenec nají. A řekla to docela nakvašeně, což mne u ní překvapilo. Až dodatečně jsem se dozvěděla, že byla uražená, že jsem jí ho nepředstavila. No vidíte a pak paní profesorka nám přišla i na svatbu a já s tímhle klukem prožila 45 let. Hezké vzpomínky, Yveta
Alena|Zdravím všechny posluchače dnešní Noční linky a hlavně Vás, paní Jani. Já tedy nebyla nikdy na chmelu a každému,kdo to zažil, jsem záviděla. Já chodila jen na zemědělskou střední a tam jsme měli povinné brigády téměř každý druhý týden. Takže to bylo sbírání okurek, sběr papriky, trhání broskví v sadě, jednou jsme trhali i černý rybíz v jednom družstvu ve velkém sadě, sbírali jsme brambory a na podzim to byl sběr hroznů. Jednou bylo takové horko, asi jako v současné době a my jsme se za celý den tak všichni spálili, že jsme byli i na pohotovosti. Ale přesto na školní léta vzpomínám i přes všechny tyto "útrapy" velice ráda. Hezký večer.
Karel|Dobrý vecer vsem preji.
Nejlepsi brigady byvaji vzdy na traktoru nebo kombajnu pri znich.
Na poli zo. Jde i bez ridicaku a chlapy jsou radi ze maj aspon nějakou pauzu. Vydelate si, a mate klid. Na sena jezdim do vedlejsi vesnice, ale to jen pomahat nakutalet baliky do stodoly kde to stavi traktorem do kominku.ale to jsou sezónní brigády.
Jinak kdysi jsem nějakou nahodou prisel na brigadu ke koním. A jsem u nich furt. Kdysi jsem se naucil i jezdit a uz me od tech koni nikdo nedostal. Nekdy cloveku staci jedna brigada aby se nasel a byl šťastný. Ja se našel.
To dnesni mladi nemaji zajem o nic jineho nez telefon a internet.
Mejte se krásně, dobře dojedte domu, a vsem posluchačům preji krasne leto.
Jana Klicmanová|Krásný večer paní Janičko,brigády a zase brigády.Já zažívala jenom jednu brigádu...základní škola,střední i vysoká školička,furt jen brambory.co taky můžete čekat od holky ,která vyrostla na Vysočině.Nezapomenu na úžasné svačiny,polední bašty,vždycky to bylo bezvadné.Takový braničovský chléb,kolo jak od vozu,ale ta chuť!!!Pomazánky,které neuměla ani moje babička a to byla super kuchařka.Hlavně ty lumpárny,kterými jsme doháněli k šílenství místní zemědělce!!!!Sbírali jsme po čertovi,strašný to vynález,brambory lítaly 5 metrů do stran,ale takový tek?tam sice brambory nelítaly do stran,ale nám vadilo,že furt vyorává brambory a my nemáme čas na odpočinek.Tak se hledali kamínky ,větší,aby se pokazil.To nám stačilo,chvíle ohýbání skončila.Ale jeden zážitek je nezapomenutelný.Byla zima,ještě jsme nebyli plnoletí,tak pan traktorista dostal za úkol nám koupit co?rum.Koupil a ta lahvička s ohnivou vodou skončila v obrovském stohu,protože tam propadla jedinou dírou,která v tom stohu byla.Byli jsme naštvaní.Byl to šok,ale všechno jsme přežili,ale hlavně,máme na co vzpomínat.A ty brambory mě neopustily ani ted,Chodím je sbírat a přebírat .Zdravím všechny ,krásné léto a vše dobré,Jana
Dana z Břeclavi|Dobrý večer, paní Jani, nechci, aby jste četla moji zprávu nahlas, ale velmi mne mrzí, že jsem včera zavolala do Noční linky, jak jsme se ztratili - jak píše paní Maruška, ve "filadelfii". Já jsem to spíš myslela v dobrém, že aby si cestovatelé hlavně v cizině vzali s sebou údaje, kde bydlí, aby se neztratili jako my. Nevěděla jsem, že to může někoho tak pohoršit, už nebudu volat a počkám si, jak nás dneska obveselí paní Maruška hezkou příhodou z naší krásné vlasti. Letos jsem se za celého půl roku dovolala potřetí a to jsem netušila, že to bylo tak nemožné. Jsem z toho opravdu smutná. Děkuji a přeji hezký večer.
JK z Olomoucka|Organizuji školní praxe na střední škole, současní studenti - sedumnáctiletí mladí muži mají obrovský problém nastoupit do podniku, který je mimo jejich bydliště. Nebo v případě města v jiné čtvrti. Bohužel na tom mají vinu v mnoha případech rodiče, kteří dětem dnes organizují život až do vysoké dospělosti. Ale hůl má dva konce , HR managerka z jednoho podniku mi řekla, pokud praxi v našem podniku domluví studentu rodiče, dělám si značku a při pozdějším náboru je to mínus, nesamostatný student totiž zpravidla v pracovním kolektivu neobstojí.
Naše generace musela nastoupit na dané místo bez možnosti výběru. A dnes na to máme ty nejlepší vzpomínky.
jk
Ozéfek|Dobrý večer Jani.
Já jsem jezdil se Škodou RTO a vlečkou "Knedlík a 1/2" na erteple na brigádu.Byla tam moc velká legrace.Než jsme tam dojeli,tak jsme na motoru RTO hráli černého Petra.
Zdravím ogara ze Židlochovic,a taky věrné Slovenské posluchačky.
Ozéfek ze Štramberka.
Martina|Milá Noční linko, myslím, že poznámka paní Marušky je trochu hloupá, včerejší téma bylo o navigaci a hledání v mapách a to mohlo být kdekoliv, máte zavolat svůj zážitek, ať se všichni tedy pobavíme. (Nemusíte číst nahlas, ale nemohu nereagovat a počkám si na paní Marušku, jak nám sklidí chmel v naší krásné vlasti.)
Josef|Dobrý večer, určitě zas vypustí dnes nějaký "zaručený ¨" zážitek František, jako včera večer, když nás chtěl navigací navést na ciklostezku. My ostatní však jezdíme raději na CYKLOSTEZCE. Občas se hodí kouknout do pravidel, když si nejme jistí..... Někdy méně je více......
