Jaroslav|Paní Jano,
Já jsem emigroval 1980 s celou rodinou, pracoval jsem jako vývojový inženýr strojař pro největší firmu na naftové vrtání. Mel jsem dosti výjimečné postaveni.
Nechtěl jsem žít v Houston postavil jsem si dům a dílny v centrálním Texasu uprostřed lesů protože mam rad přírodu. Stále jsem byl zaměstnancem a pracoval jsem z domu.
Spolupracoval jsem s geology, kteří vyvinuli speciální měřeni a já jsem vyvinul přistroj na toto měření. Naše firma zorganizovala mezinárodni konferenci kde byl presentován tento projekt.
Šéf tohoto projektu mel o tom přednášku a mluvil o mem vývoji přístroje. Mimo jiné řekl, že jsme měli výbornou spolupráci a že mě v průběhu vývoje často navštěvoval.
Moje žena jako dobra Češka vždy nachystala snídani s koláči. Na závěr přednášky před světovou audiencí šéf vývoje řekl, že to že mě často navštěvoval nebyl jen zájem o vývoj ale kvůli českým koláčům mé ženy.
Jaroslav Texas
Alena|Dobrý večer, paní Jani a taky všichni posluchači dnešní Noční linky. Mým heslem vždy bylo a taky bude, že: VŠUDE ŽIJÍ JENOM LIDÉ. Jde jen o to jak se chovám já, kolik si toho nechám k sobě připustit, jako si nechám líbit, co si kdo ke mně dovolí. Dobrou noc všem a hlavně hodně zdraví.
Blanka z Hané|Přeji všem dobrý večer.Podělím se s vámi o moji osobní zkušenost s emigrací z trochu jiného úhlu pohledu,o zkušenost z mojí rodiny.Ne vždy se utíkalo za hranice z politických důvodů,mnohdy to byly důvody osobní,kdy lidé odcházeli,aby mohli začít znovu s čistým štítem,někdy se to povedlo,jindy méně.Můj exmanžel uprchnul koncem 80.let,v době kdy jsem byla vážně nemocná a zůstala jsem s 10letým synem sama.Exmanželovi se podařilo získat americké občanství,přestal platit výživné a v době kdy se syn rohodoval o svém studiu,mu na jeho žádost o placení výživného odepsal,že je americký občan a nemá vůči němu žádné povinnosti.Odmlčel se na dlouhá léta a ozval se jen několikrát na vánoce,kdy mu poslal 10 dolarů.Žádný zájem,žádná pomoc,žádná podpora,prostě nic.Podobně se zachoval vůči svému synovi i můj bratranec v roce 1968,stejný scénář,opustil své dítě a nechal je bez pomoci napospas těžké normalizační době.Osobně si myslím,že kdyby se takto zachoval občan západních států ke svému dítěti,určitě by z něj úřady těchto států výživné vymáhaly a vymohly,prostě by rozhodly ve prospěch dítěte a ne v zájmu sobectví rodiče,který svoji povinnost odmítnul plnit.Toto je jen můj osobní příběh,určitě většina jedinců v emigraci svoje rodiny podporovala a pomáhala jak se dalo,já jsem to štěstí neměla.Do éteru zdraví Blanka z Prostějova.
Helena|Pani Jano, moc Vas i posluchace zdravim. Ja ziji v Kanade a do Ceska jsem jezdila hodne casto.
Podle me vlastni zkusenosti, opravdu vice zalezi na lidskem pristupu, na tom, jaky clovek je, nez na tom, ve ktere zemi zrovna jste. Vsude na svete se muzete setkat s lidmi, ktere znamy cesky herec a spisovatel kdysi davno vystihl priznacne – kde blb, tam nebezpecno. Kdyz cestujete anebo mate moznost poznat zivot trosku vic tim, ze v te ci jine krajine zijete anebo pobyvate nejakou delsi dobu, tak zjistite, ze staty, zeme, narodnosti atd. se lisi svou etnickou specifikaci, svou reci s jakou mezi sebou komunikuji, svymi zvyky, zakony a tradicemi, ale ze vlastne lide, kteri tvori tu jakou spolecnost, jsou v podstate stejni jako lide nekde jinde. Zkratka a dobre, poznate, ze opravdu vsude ziji lide dobri a slusni, ale take lide nedobri az zli, ale take lide, kteri byli nanestesti oznaceni tim “blbem”. Proste, podle me vlastni zkusenosti se neda rici, ze “u nas” jsou vsude na uradech takovi a takovi a tam nekde za hranicemi je to lepsi. Zalezi na tom, s kym se kde potkate, jak rikavala moje maminka, zalezi na tom, zda-li ten clovek, se kterym “mate tu cest” ma dobre srdce ci ne. Nekdo dokaze vse vyridit dobre, rychle a s usmevem a nekdo dokaze udelat peklo i z malickosti, ktera za to vubec nestoji, ale ktera tomu “dulezitemu” cloveku pripomene, ze ma moc a muze rozhodovat i tak, ze si vysvetli zakony a pravidla podle sveho, vetsinou kruteho vnimani sveta. Moje zkusenost me naucila, ze vsude na svete ziji lide, kteri maji skoro stejne problemy, radosti i bolesti. Lisi se sice mozna jejich zivotni podminky, ale to podstatne, co clovek musi v zivote resit a co mu zivot prinasi ci odnasi, je to same vsude na svete.
Frantisek Svaricek|Dobry vecer pani Jano a posluchaci N.L.Protoze jsem si taky vyzkousel praci v zahranici a to v Recku,tak behem toho roku jsem to tam hltal plnymi dousky,protoze to tam byl jiny system jako u nas pred r.1989.Tam to byli sami soukromnici a to me hlavne zajimalo.Musim rict ze ve stavebnictvi tam vladl trochu neporadek,protoze pri kontrolach na stavbach pracovnici staveb nevedeli kam se prvne skovat,slo dost o cerne stavby a pracovniky pracujici na cerno.Ja jsem se tam natchl proto soukrome podnikani a to byl zaklad pro moje podnikani tady u nas.Je zajimave jak je tam zakorenene nabozenstvi a to ortodoxni,kdyz je tam mse v kostele ,tak kazani posloucha cela obec z amplionu na kostele,aspon na FILIRU to tak bylo.Po skonceni prace v Recku jsem rychle pospichal do naseho noveho zrizeni abych si taky vyzkousel ten novy system.U nas to celkem jde ,ale Rekove stim maji trochu problem.Tech poznatku by bylo vic ale to by bylo na dlouho.Jeste jednou vsechny zdravi,Frantisek.
maruška|Pan Kryl těžký život doma, nic moc v exilu, po návratu v roce 1989 se chartisti , hlavně ti co podepsali antichartu báli jeho popularity, odstavili ho, puklo mu srdíčko, děkujeme Karle, bylo nám ctí , vaše písničky jsou poplatné v současné době, jak jste předpověděl. tam u šéfa je vám dobře, ale my bychom vás potřebovali.děkuji.maruška
Ivanea|Ziji v zahranici ne jenom nejaky cas, ale uz od roku jsem1971. Vystudovala jsem na Karlove Univerzite filologíi, spanelstinu a stala jsem se promovanym filologem.Ziji v Jizni Américe. Nasla jsem uplatneni jako profesorka. V zemi kde ziji je povinna skolni dochazka od 4 let, nejdrive dva roky predskolni vychova, potom sest let zakladni skola, nasleduje pet let stredni skoly ktera je zakoncena maturitou a potom pet let vysokoskolskeho studia (medicina trva o rok dele)pro ty, kteri chteji studovat.Skoly jsou verejne a soukrome. Nekteri vysokoskolaci pokracuji v postgradualnim studiu.Pokud se tyka stolovani, kazda zeme ma sve speciality.Nemohu si stezovat, rychle jsem privykla zdejsi kuchyni, oproti te ceske je zde po cely rok k sehnani vice zeleniny a ovoce, ale ja varim stejne dobre ryzi a testoviny jako houskove knedliky s omackou. O vanocich na nasem stole nikdy nechybi vanocka a cukrovi spolu s chlebem plnenym sunkou a olivami. Kapra jsem tady nesehnala, ale vecerime bramborovy salat a zdejsi vanocni specialitu, jakesi buchticky z kukuricne mouky, plnene veprovym, hovezim a kurecim masem, zeleninou, hrozinkami a olivami, zabalene do bananovych listu a varene takto v horke vode.Lide jsou ve skutecnosti vsude stejni, se svymi radostmi a starostmi, je jen treba prijmout skutecnost zeme kde zijeme, protoze nikde se neprizpusobi nam, to my se musime umet prizpusobit zemi, kde zijeme.
